30.8.2008
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 223/12
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 17. července 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Arbeitsgericht Bonn – Německo) – Andrea Raccanelli v. Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften eV
(Věc C-94/07) (1)
(Článek 39 ES - Pojem „pracovník“ - Veřejně prospěšná nevládní organizace - Doktorandské stipendium - Pracovní smlouva - Podmínky)
(2008/C 223/19)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Arbeitsgericht Bonn
Účastníci původního řízení
Žalobce: Andrea Raccanelli
Žalovaný: Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften eV
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Arbeitsgericht Bonn – Výklad článku 7 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15) – Charakteristika doktoranda jako pracovníka, zaměstnaného jako stipendista veřejně prospěšnou organizací založenou podle soukromého práva usazenou v jiném členském státě, která nabízí většině vnitrostátních doktorandů možnost uzavřít pracovní smlouvu – Nezbytnost poskytnout doktorandům, kteří pocházejí z jiných členských států, možnost vybrat si mezi stipendiem a pracovní smlouvou – Pojem pracovník
Výrok
1)
Výzkumník nacházející se v takové situaci, jako je situace žalobce v původním řízení, to znamená připravující svou dizertační práci na základě stipendijní smlouvy uzavřené s Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften eV, musí být považován za pracovníka ve smyslu článku 39 ES, pouze pokud je jeho činnost vykonávána po určitou dobu, podle pokynů ústavu patřícího k tomuto sdružení a pokud jako protihodnotu za tuto činnost pobírá odměnu. Předkládajícímu soudu přísluší, aby provedl skutková šetření nezbytná pro posouzení toho, zda tomu tak je ve věci, která mu byla předložena.
2)
Takové sdružení soukromého práva, jako je Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften eV, musí vůči pracovníkům ve smyslu článku 39 ES dodržovat zásadu zákazu diskriminace. Předkládajícímu soudu přísluší zjistit, zda za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, došlo k nerovnému zacházení mezi tuzemskými a zahraničními doktorandy.
3)
V případě, že by se žalobce v původním řízení mohl opodstatněně dovolávat náhrady škody způsobené diskriminací vůči němu, příslušelo by předkládajícímu soudu, aby s ohledem na vnitrostátní právní předpisy použitelné v oblasti mimosmluvní odpovědnosti posoudil povahu náhrady škody, kterou může žalobce v původním řízení oprávněně uplatňovat.
(1) Úř. věst. C 117, 26.5.2007.
Full & Egal Universal Law Academy