7.2.2009
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 32/7
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 11. prosince 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Vestre Landsret – Dánsko) – Danfoss A/S, AstraZeneca A/S v. Skatteministeriet
(Věc C-371/07) (1)
(„Šestá směrnice o DPH - Článek 6 odst. 2 - Poskytování služeb, které bezplatně provádí osoba povinná k dani k jiným účelům než pro potřebu svého podniku - Nárok na odpočet DPH - Článek 17 odst. 6 druhý pododstavec - Možnost členských států zachovat vynětí z nároku na odpočet daně obsažená v jejich vnitrostátních předpisech v době vstupu šesté směrnice v platnost“)
(2009/C 32/11)
Jednací jazyk: dánština
Předkládající soud
Vestre Landsret
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Danfoss A/S, AstraZeneca A/S
Žalované: Skatteministeriet
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Vestre Landsret – Výklad čl. 6 odst. 2 a čl. 17 odst. 6 druhého pododstavce směrnice 77/388/EHS: Šestá směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1) – Nárok na odpočet daně týkající se stravy poskytované bezplatně v jídelně společnosti zákazníkům a zaměstnancům této společnosti – Možnost členských států zachovat svou právní úpravu v oblasti vyloučení nároku na odpočet v době vstupu směrnice v platnost
Výrok
1)
Článek 17 odst. 6 druhý pododstavec šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládán tak, že brání tomu, aby členský stát po vstupu této směrnice v platnost uplatňoval vynětí z nároku na odpočet daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu z výdajů souvisejících se stravou bezplatně poskytovanou podnikovými jídelnami obchodním partnerům a zaměstnancům při pracovních schůzkách, ačkoli v době tohoto vstupu v platnost nebylo toto vynětí na uvedené výdaje ve skutečnosti použitelné z důvodu správní praxe, na základě které byla plnění poskytovaná těmito jídelnami zdaňována ve výši jejich výrobní ceny určené na základě nákladů na výrobu, tedy ceny surovin a mzdových nákladů souvisejících s přípravou a prodejem těchto potravin a nápojů, jakož i se správou jídelen, výměnou za nárok na plný odpočet daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu.
2)
Článek 6 odst. 2 šesté směrnice 77/388 musí být vykládán tak, že toto ustanovení se jednak nevztahuje na bezplatné poskytování stravy v podnikových jídelnách obchodním partnerům při pracovních schůzkách, které se konají v prostorách těchto podniků, pokud vyplývá z objektivních údajů – přičemž je na předkládajícím soudu, aby tuto okolnost ověřil – že tato strava je poskytována k striktně podnikovým účelům. Krom toho se uvedené ustanovení v zásadě vztahuje na bezplatné poskytování stravy podnikem jeho zaměstnancům v jeho prostorách, ledaže – přičemž je rovněž na předkládajícím soudu, aby tuto okolnost posoudil – takové požadavky podniku, jako je požadavek na zaručení nepřetržitého a řádného průběhu pracovních schůzek, vyžadují, aby bylo poskytování stravy zajištěno zaměstnavatelem.
(1) Úř. věst. C 247, 20.10.2007.
Full & Egal Universal Law Academy