7.11.2009
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 267/11
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 10. září 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale civile di Modena — Itálie) — Alberto Severi, jednající vlastním jménem a současně jako právní zástupce společnosti Cavazzuti e figli SpA, nyní Grandi Salumifici Italiani SpA v. Regione Emilia-Romagna
(Věc C-446/07) (1)
(„Směrnice 2000/13/ES - Označování potravin určených k tomu, aby byly v nezměněném stavu dodány konečnému spotřebiteli - Označování způsobilé uvést kupujícího v omyl co do původu nebo provenience potraviny - Druhové názvy ve smyslu článku 3 nařízení (EHS) č. 2081/92 - Dopad“)
2009/C 267/19
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale civile di Modena
Účastníci původního řízení
Žalobci: Alberto Severi, jednající vlastním jménem a současně jako právní zástupce společnosti Cavazzuti e figli SpA, nyní Grandi Salumifici Italiani SpA,
Žalovaný: Regione Emilia-Romagna
Za přítomnosti: Associazione fra Produttori per la Tutela del „Salame Felino“
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale civile di Modena — Výklad čl. 3 odst. 1 a čl. 13 odst. 3 nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. L 208, s. 1; Zvl. vyd. 03/13, s. 4), nyní čl. 3 odst. 1 a čl. 13 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/06 — Označení potraviny evokující místo, které nebylo zapsáno jako CHOP nebo CHZO ve smyslu výše uvedeného nařízení — Možnost, že producenti užívali oprávněně uvedené označení na jednotném trhu v dobré víře a nepřetržitě před vstupem nařízení v platnost — „Salame Felino“
Výrok
1)
Článek 3 odst. 1 a čl. 13 odst. 3 nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2796/2000 ze dne 20. prosince 2000, musejí být vykládány v tom smyslu, že označení určité potraviny, které obsahuje zeměpisné odkazy a které bylo předmětem žádosti o zápis jakožto chráněné označení původu nebo chráněné zeměpisné označení ve smyslu nařízení č. 2081/92, ve znění nařízení č. 2796/2000, nelze v době, dokud není žádost o zápis případně postoupena vnitrostátními orgány Komisi Evropských společenství, považovat za druhové. Nelze vycházet z presumpce druhové povahy určitého označení ve smyslu nařízení č. 2081/92, ve znění nařízení č. 2796/2000, dokud Komise nerozhodla o žádosti o zápis tohoto označení případně tak, že ji zamítla ze specifického důvodu, že se dotčené označení stalo druhovým.
2)
Článek 3 odst. 1 a čl. 13 odst. 3 nařízení č. 2081/92, ve znění nařízení č. 2796/2000, ve spojení s článkem 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy, musejí být vykládány v tom smyslu, že označení určité potraviny, které obsahuje zeměpisné odkazy a které není zapsáno jakožto chráněné označení původu nebo chráněné zeměpisné označení, lze legálně užívat za podmínky, že označení takto nazvaného výrobku etiketou neuvádí v omyl průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele. Při posuzování, zda tomu tak je, mohou vnitrostátní soudy přihlížet k délce doby užívání dotčeného názvu. Naopak případná dobrá víra výrobce nebo maloobchodníka není v tomto ohledu relevantní.
(1) Úř. věst. C 51, 23.02.2008.
Full & Egal Universal Law Academy