24.11.2007
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 283/35
Žaloba podaná dne 26. září 2007 – Litva v. Komise
(Věc T-368/07)
(2007/C 283/64)
Jednací jazyk: litevština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Litevská republika (zastoupená: D. Kriaučiūnas, zmocněnec)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání žalobkyně
—
zrušit rozhodnutí Komise K(2007) 3407 konečné ze dne 13. července 2007 (1);
—
uložit Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí, které jí bylo oznámeno dne 16. července 2007, je protiprávní, a uvádí následující právní důvody:
1. Komise překročila své pravomoci
Žalobkyně tvrdí, že přijetím jednostranného rozhodnutí o definitivním obsahu litevského národního alokačního plánu Komise překročila pravomoci, které jí dává směrnice 2003/87/ES, protože ustanovení této směrnice Komisi opravňují posoudit národní alokační plány připravené členskými státy, neudělují jí ale oprávnění stanovit celkové množství povolenek na znečišťující emise, aniž by vůbec přihlédla k národním alokačním plánům připraveným a předloženým členskými státy.
2. Porušení práva Společenství
2.1.
Opominutí zohlednění cílů směrnice 2003/87/ES: rozhodnutím, které je obsaženo v napadeném rozhodnutí o národní úrovni emisí během období od roku 2008 do roku 2012, která je nižší, než úroveň vyžadovaná na základě závazků přijatých Litvou podle Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu, Komise nezohlednila skutečné cíle směrnice 2003/87 jako z ekonomického pohledu účinného nástroje pro naplňování závazků přijatých smluvními stranami Kjótského protokolu v souvislosti s emisemi skleníkových plynů.
2.2.
Porušení zásad řádné správy a loajální spolupráce: napadené rozhodnutí porušuje zásady řádné správy a loajální spolupráce, protože Komise bez přihlédnutí k posouzení učiněnému při přípravě litevského národního alokačního plánu a v podstatě bez konzultací s Litvou provedla samostatné posouzení založené na své vlastní zvolené metodologii pro stanovení maximálního množství povolenek na znečišťující emise.
2.3.
Porušení ustanovení směrnice 2003/87/ES a porušení zásady právní jistoty: napadené rozhodnutí porušuje čl. 9 odst. 1 a čl. 11 odst. 2 směrnice 2003/87, protože nezohledňuje údaje předložené v litevském národním alokačním plánu a odmítá metodu výpočtu uplatněnou Litvou jako nevhodnou, Komise vycházela výlučně a pouze z údajů získaných za použití metody, kterou sama vybrala pro účely stanovení maximálního množství povolenek na znečišťující emise, které mají být přiděleny. Krom toho uplatněním této metodologie, o které Litva předem nic nevěděla, Komise porušila zásadu právní jistoty.
2.4.
Porušení zásady zákazu diskriminace: napadené rozhodnutí porušuje zásadu zákazu diskriminace, protože Komise uplatněním své vlastní vybrané metody pro stanovení maximálního množství povolenek na znečišťující emise nezohlednila konkrétní situaci Litvy. Rozhodnutí tedy vede k tomu, že se situacemi, které se podstatně odlišují, je nakládáno stejně.
2.5.
Nedodržení čl. 9 odst. 1 a 3 směrnice 2003/87/ES a čtvrtého kritéria v příloze III této směrnice: napadené rozhodnutí porušuje povinnost, která je obsažena v článku 9 směrnice 2003/87 a která je založena na kritériích uvedených v její příloze III, protože bezdůvodně nezohledňuje čtvrté kritérium této přílohy a potřebu zvýšit v Litvě výrobu elektřiny v elektrárnách spalujících fosilní palivo, která je důsledkem závazku uzavřít do roku 2009 atomovou elektrárnu Ignalina.
3. Porušení podstatných formálních náležitostí stanovených právními předpisy Evropského společenství
Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo přijato způsobem, který porušuje podstatné formální náležitosti, protože, zaprvé, Komise porušila ustanovení směrnice 2003/87/ES tím, že v napadeném rozhodnutí v podstatě odmítla přezkoumat rozhodnutí K(2006) 5613 konečné, a zadruhé, napadené rozhodnutí není řádně a dostatečně odůvodněno, čímž byly porušeny požadavky, které jsou stanoveny v článku 253 ES a v čl. 9 odst. 3 směrnice 2003/87. Komise krom toho nevyhověla formálním náležitostem této směrnice, které se váží k délce doby posouzení.
4. Zjevně nesprávné posouzení
Žalobkyně má za to, že Komise při posuzování litevské změny národního alokačního plánu zaprvé nezohlednila konkrétní a objektivní okolnosti, které byly Litvou zdůrazněny a které vedly ke vzniklé úrovni znečišťujících emisí, a zadruhé, že uplatnila nevhodnou metodu výpočtu a vycházela při ní z nepřesných údajů, což vedlo ke stanovení nesprávného maximálního množství povolenek na znečišťující emise, které bylo Litvě poskytnuto.
(1) Rozhodnutí Komise ze dne 13. července 2007 o změně národního alokačního plánu pro přidělování povolenek na emise skleníkových plynů oznámeného Litvou podle čl. 3 odst. 3 rozhodnutí Komise K(2006) 5613 konečné o národním alokačním plánu pro přidělování povolenek na emise skleníkových plynů oznámeném Litvou v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES.
Full & Egal Universal Law Academy