12.1.2008
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 8/17
Žaloba podaná dne 2. listopadu 2007 – Caixa Geral de Depósitos v. Komise
(Věc T-401/07)
(2008/C 8/33)
Jednací jazyk: portugalština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Caixa Geral de Depósitos SA (Lisabon, Portugalsko) (zástupci: Nuno Mimoso Ruiz, Francisca Ponce de Leão Paulouro a Carla Farinhas, advokáti)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhové žádání žalobkyně
—
rozhodnout o řádně podané žalobě na neplatnost podle článku 230 ES a zároveň a kumulativně o žalobě podle článku 238 ES na základě rozhodčí doložky stanovené v článku 18 dohody uzavřené dne 15. listopadu 1995 mezi Komisí a CGD;
—
zrušit článek 1 rozhodnutí K(2007) 3772 ze dne 31. července 2007 v souladu s článkem 230 ES;
—
nezávisle na tom, zda bude žaloba podaná na základě článku 230 ES přijata, nebo zamítnuta, posoudit žalobu podanou na základě článku 238 ES a návrh, který se k ní vztahuje, a v důsledku toho uložit Komisi zaplacení 1 962 858,61 eur, i s úroky za prodlení, vypočítanými ode dne oznámení žádosti ze dne 7. března 2003 až do dne 30. dubna 2003 v zákonné výši 7 % podle Portaria (nařízení) č. 263/99 ze dne 12. dubna 1999 a ode dne 1. května 2003 do úplného zaplacení v zákonné výši 4 % podle Portaria č. 291/03 ze dne 8. dubna 2003;
—
uložit Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
I když stát se teoreticky může zdržet toho, aby vyžadoval od CGD navrácení částky požadované Komisí, napadené rozhodnutí nevychází bez dalšího z tohoto předpokladu poskytnutí zbývající částky, kterou Komise dluží CGD.
Jelikož Komise v napadeném rozhodnutí nečiní rozdíl mezi právním postavením státu a právním postavením žalobkyně, CGD se snaží získat zrušení napadeného rozhodnutí, které přesto, že je určené Portugalské republice, se jí individuálně a bezprostředně dotýká. Napadené rozhodnutí je postiženo následujícími vadami:
—
nedostatek odůvodnění: v napadeném rozhodnutí není vůbec vysvětlen způsob, jakým Komise vypočítala částku finančního příspěvku EFRR předem vyplaceného, jež má být podle ní navrácen EFRR. Kromě toho odůvodnění je rozporuplné, obsahuje opomenutí, nepřesnosti a chyby;
—
nesprávné posouzení skutkového stavu: napadené rozhodnutí vychází z předpokladu, že zprostředkovatel platí příjemcům podpory úrokové subvence, které jsou předmětem globálních grantů, pokud tomu tak není, zmíněné úrokové subvence jsou odpočítány od úroků, které příjemci dluží CGD;
—
nesprávné právní posouzení: porušení právních předpisů týkajících se použití Smlouvy o ES a porušení dohody uzavřené mezi Komisí a CGD vzhledem k tomu, že skutečnost, že dne 31. prosince 2001 finanční příspěvek EFRR odpovídal 82 % všech splatných úrokových subvencí, není v projednávaném případě v rozporu s čl. 13 odst. 3 nařízení (EHS) č. 2052/88 (1). Je sice pravda, že čl. 21 odst. 1 nařízení (EHS) č. 4253/88 (2) odkazuje na zálohy nebo na konečné platby vztahující se ke „skutečným výdajům“, které byly vynaloženy, ale náklady (nikoliv platby) vztahující se k úrokovým subvencím vznikly až po 31. prosinci 2001. Dluhy odpovídající toku zbývajících úrokových subvencí EFRR (nesplatných) každé půjčky mohou být potvrzeny Komisí jako výdaje EFRR, které byly skutečně vynaložené a zaplacené. Prokázání, že výdaje nebo náklady byly skutečně vynaloženy, se neprovádí tak, že se předem zaplatí tyto úrokové subvence konečným příjemcům, ale provedením povinností, které vyplývají nebo jinými slovy jsou „převzaty“ na základě smluv o půjčce, které jsou závazné a byly provedeny do tohoto dne. Neexistuje žádná povinnost předem zaplatit „platbu úrokových subvencí“, které nebyly splatné do 31. prosince 2001, ani podpůrně založit zvláštní účet k tomu, aby tam byly uloženy odpovídající veřejné finanční prostředky;
—
porušení zásad proporcionality, právní jistoty a ochrany legitimního očekávání: v bodech 19 a 26 napadeného rozhodnutí Komise tvrdí, že obě alternativní podmínky, které mají být splněny, aby se mohlo mít za to, že výdaje byly skutečně vynaloženy před 31. prosincem 2001, byly uvedeny v obecných pokynech oznámených na schůzi CDRR (Výbor pro rozvoj a přeměnu regionů), která se dne 29. května 2002, zatímco tyto obecné pokyny byly oznámeny CDRR až po 31. prosinci 2001. Žalobkyně připouští, že tyto obecné pokyny mohou přispět k zajištění ukončení globálních grantů určených k úrokovým subvencím a ke skutečnosti, že na úroky, které dluží vypůjčovatel se nevztahují úrokové subvence. Přesto je také nutné, aby použitelná rozhodnutí a dohody uzavřené za tímto účelem byly v souladu s těmito řešeními, čemuž tak není v případě rozhodnutí SGAIA a dotčené dohody. V těchto obecných pokynech Komise připouští, že existují jiné metody, které umožňují zohlednit dotčené výdaje. Jednou z těchto metod je úplné „převzetí“ financování úrokových subvencí, které nebyly splatné po skončení programu. Přitom k tomuto převzetí skutečně dochází od okamžiku, kdy CGD nemůže vyžadovat od příjemců, aby jí zaplatili více než úroky bez úrokových subvencí. Napadené rozhodnutí tak ponechává bez povšimnutí řešení, která jsou více v souladu se SGAIA, lépe proveditelná a méně nevýhodná pro zprostředkovatele a příjemce a také ta, jež mohou zajistit dotčené úroky. Kromě toho Portugalská republika a CGD legitimně očekávaly, že mohou počítat se subvencí za jiných podmínek, než jsou podmínky vyplývající z těchto obecných pokynů, které jim byly sděleny až po skončení programu.
(1) Nařízení Rady (EHS) č. 2052/88 ze dne 24. června 1988 o úkolech strukturálních fondů a jejich účinnosti a o koordinaci mezi jejich činnostmi navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji (Úř. věst. L 185, s. 9).
(2) Nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 ze dne 19. prosince 1988, kterým se stanoví prováděcí ustanovení k nařízení č. 2052/88 týkající se koordinace mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji (Úř. věst. L 374, s. 1).
Full & Egal Universal Law Academy