12.1.2008
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 8/20
Žaloba podaná dne 8. listopadu 2007 – Ryanair v. Komise
(Věc T-404/07)
(2008/C 8/36)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Ryanair Ltd (Dublin, Irsko) (zástupce: E. Vahida, advokát)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání žalobkyně
—
Určit v souladu s článkem 232 ES, že Komise opomněla jednat v souladu s povinnostmi, které pro ni vyplývají ze Smlouvy o ES, tím, že nezaujala stanovisko ke stížnosti žalobkyně podané Komisi dne 8. května 2006, následované výzvou dopisem ze dne 31. července 2007;
—
uložit Komisi náhradu veškerých nákladů řízení, včetně nákladů řízení žalobkyně, i kdyby Komise po podání žaloby přijala opatření, v jehož důsledku by podle názoru Soudu již nebylo třeba vydávat rozhodnutí, nebo kdyby Soud žalobu odmítl jako nepřípustnou, a
—
přijmout další opatření, která Soud může považovat za vhodná.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Žalobkyně tvrdí, že Komise opomněla jednat tím, že nezaujala stanovisko ke stížnosti žalobkyně podané Komisi dne 8. května 2006, poté, co k tomu byla vyzvána podle článku 232 ES; uvedená stížnost se týkala: i) protiprávní státní podpory údajně poskytnuté Francií ve prospěch Air France ve formě rozdílných letištních poplatků vybíraných francouzskými letišti podle cílového místa letu, nebo, ii) podpůrně, pokud by se Soud domníval, že francouzská letiště jednala nezávisle, diskriminace protisoutěžní povahy v rozporu s článkem 82 ES ve prospěch Air France.
Na podporu své žaloby žalobkyně tvrdí, že Komise měla povinnost s řádnou péčí a nestranně přezkoumat obdrženou stížnost a:
—
přijmout rozhodnutí, kterým by buď prohlásila, že dotčená opatření nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, nebo by prohlásila, že je třeba tato opatření považovat státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, ale slučitelnou se společným trhem podle čl. 87 odst. 2 a 3 ES, nebo
—
zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 ES.
Podpůrně žalobkyně tvrdí, že Komise byla povinna v okamžiku přijetí dodatečné stížnosti žalobkyně v tom smyslu, že bylo porušeno právo hospodářské soutěže, buď zahájit řízení v souvislosti s předmětem stížnosti, nebo přijmout konečné rozhodnutí, kterým by byla stížnost zamítnuta, poté, co měla být žalobkyni poskytnuta možnost vyjádřit se.
Žalobkyně dále uvádí, že za daných okolností a vzhledem ke znalosti případu ze strany Komise byla doba čtrnácti měsíců, která uplynula mezi stížností žalobkyně a její výzvou dopisem, nepřiměřeně dlouhá a že nečinnost Komise během této doby představuje nečinnost ve smyslu článku 232 ES.
Konečně, žalobkyně tvrdí, že článek 232 ES umožňuje podniku podat žalobu proti Komisi, pokud nepřijala opatření, kterými by byl uvedený podnik bezprostředně a osobně dotčen, a že opatření, která Komise v tomto případě nepřijala, by se žalobkyně jako soutěžitelky Air France bezprostředně a osobně dotýkala.
Full & Egal Universal Law Academy