19.12.2009
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 312/4
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 29. října 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal du travail d'Esch-sur-Alzette — Lucembursko) — Virginie Pontin v. T-Comalux SA
(Věc C-63/08) (1)
(„Sociální politika - Ochrana těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň - Směrnice 92/85/EHS - Články 10 a 12 - Zákaz výpovědi od počátku těhotenství až do konce mateřské dovolené - Soudní ochrana práv, která jednotlivcům vyplývají z práva Společenství - Rovné zacházení pro muže a ženy - Směrnice 76/207/EHS - Článek 2 odst. 7 třetí pododstavec - Méně příznivé zacházení se ženou spojené s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou - Omezení procesních prostředků, kterých mohou využít ženy propuštěné během svého těhotenství“)
2009/C 312/05
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Tribunal du travail d'Esch-sur-Alzette
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: Virginie Pontin
Žalovaná: T-Comalux SA
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunal du travail d’Esch-sur-Alzette — Výklad článků 10 a 12 směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (Úř. věst. L 348, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 110) a článku 2 směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky (Úř. věst. L 39, s. 40; Zvl. vyd. 05/01, s. 187) — Rozsah soudní ochrany propuštěné těhotné zaměstnankyně — Otázka, zda je s výše uvedenými směrnicemi slučitelná vnitrostátní právní úprava, která podmiňuje možnost propuštěné těhotné zaměstnankyně podat žalobu krátkými pevnými lhůtami 8, respektive 15 dní a která omezuje rozsah této žaloby na zachování jejího pracovního poměru nebo její opětovné začlenění do podniku bez možnosti vymáhat jakoukoli náhradu škody
Výrok
1)
Články 10 a 12 směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) je nutno vykládat v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která v souvislosti se zákazem výpovědi těhotným zaměstnankyním a zaměstnankyním krátce po porodu nebo kojícím zaměstnankyním zakotveným v uvedeném článku 10 stanoví zvláštní procesní prostředek, pro nějž platí vlastní procesní podmínky, pokud však tyto podmínky nejsou méně příznivé než ty, které platí pro obdobné vnitrostátní žaloby (zásada rovnocennosti), a pokud nejsou upraveny takovým způsobem, že by v praxi znemožnily výkon práv přiznaných právním řádem Společenství (zásada efektivity). Prekluzivní lhůta patnácti dnů, jakou stanoví čl. L. 337-1 odst. 1 čtvrtý pododstavec lucemburského zákoníku práce, se nejeví jako lhůta, která by byla způsobilá splnit tuto podmínku, což však přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
2)
Článek 2 směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002 ve spojení s článkem 3 této pozměněné směrnice 76/207, je nutno vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je článek L. 337-1 zákoníku práce, která specificky v souvislosti s ochranou stanovenou v článku 10 směrnice 92/85 v případě výpovědi těhotným zaměstnankyním a zaměstnankyním krátce po porodu nebo kojícím zaměstnankyním zbavuje těhotné zaměstnankyně, jež byly propuštěny během svého těhotenství, možnosti podat žalobu na náhradu škody, zatímco všichni ostatní propuštění zaměstnanci tuto možnost mají, pokud takovéto omezení procesních prostředků představuje méně příznivé zacházení se ženou spojené s těhotenstvím. O takovýto případ by se jednalo zejména tehdy, kdyby procesní podmínky platné pro jedinou žalobu, kterou mohou uvedené zaměstnankyně v případě propuštění podat, nebyly v souladu se zásadou účinné soudní ochrany práv přiznaných jednotlivcům právem Společenství, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
(1) Úř. věst. C 93, 12.4.2008.
Full & Egal Universal Law Academy