4.7.2009
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 153/12
Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 30. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Fővárosi Bíróság — Maďarská republika) — Lidl Magyarország Kereskedelmi bt v. Nemzeti Hírközlési Hatóság Tanácsa
(Věc C-132/08) (1)
(„Volný pohyb zboží - Rádiová zařízení a telekomunikační koncová zařízení - Vzájemné uznávání shody - Neuznání prohlášení o shodě vydaného výrobcem usazeným v jiném členském státě“)
2009/C 153/23
Jednací jazyk: maďarština
Předkládající soud
Fővárosi Bíróság
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Lidl Magyarország Kereskedelmi bt
Žalovaný: Nemzeti Hírközlési Hatóság Tanácsa
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Fővárosi Bíróság — Výklad článku 30 ES, článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES ze dne 9. března 1999, o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody (Úř. věst. L 91, s. 10; Zvl. vyd. 13/23, s. 254) a čl. 2 písm. e) a f), čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků (Úř. věst. L 11, s. 4; Zvl. vyd. 15/06, s. 447) — Vnitrostátní právní úprava požadující, aby dovozci rádiových zařízení, která využívají pásma frekvencí, jejichž použití není v Evropské unii harmonizováno, a jsou opatřena CE označením, vydali prohlášení o shodě v souladu s vnitrostátními právními předpisy, přestože je dotčené zařízení doprovázeno prohlášením o shodě vydaným výrobcem usazeným v jiném členském státě.
Výrok
1)
Členské státy nemohou na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES ze dne 9. března 1999 o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody požadovat od osoby uvádějící rádiové zařízení na trh, aby předložila prohlášení o shodě, pokud výrobce daného zařízení se sídlem v jiném členském státě zařízení opatřil označením „CE“ a vystavil pro daný výrobek prohlášení o shodě.
2)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků se nepoužije, jedná li se o posouzení otázek týkajících se povinnosti určité osoby předložit prohlášení o shodě rádiového zařízení. Pokud jde o pravomoc členských států ukládat na základě směrnice 2001/95 jiné povinnosti pro uvádění rádiových zařízení na trh, než je povinnost předložit prohlášení o shodě, lze osobu uvádějící výrobek na trh považovat jednak za výrobce pouze za podmínek definovaných v čl. 2 písm. e) uvedené směrnice, a jednak za distributora pouze za podmínek definovaných v čl. 2 písm. f) uvedené směrnice. Výrobce a distributor jsou vázáni pouze povinnostmi stanovenými pro každého z nich směrnicí 2001/95.
3)
Pokud je otázka předmětem harmonizace na úrovni Společenství, vnitrostátní právní předpisy, které se jí týkají, musejí být posouzeny s ohledem na ustanovení tohoto harmonizačního předpisu, a nikoliv na ustanovení článků 28 ES a 30 ES. V oblastech spadajících do směrnice 1999/5/ES musí členské státy dosáhnout úplného souladu s ustanoveními uvedené směrnice a nemohou zachovat protichůdná vnitrostátní opatření. Pokud má členský stát za to, že shoda s harmonizovanou normou nezajišťuje splnění základních požadavků stanovených směrnicí 1999/5, které měly být předmětem dotyčné normy, má daný členský stát povinnost postupovat podle článku 5 uvedené směrnice. Na podporu omezení může členský stát naproti tomu uplatnit důvody stojící mimo oblast harmonizovanou směrnicí 1999/5. V takovém případě může uplatnit pouze důvody uvedené v článku 30 ES nebo kategorické požadavky týkající se obecného zájmu.
(1) Úř. věst. C 183, 19.7.2008.
Full & Egal Universal Law Academy