16.1.2010
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 11/3
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 12. listopadu 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Korkein hallinto-oikeus — Finsko) — TeliaSonera Finland Oyj v. iMEZ Ab
(Věc C-192/08) (1)
(„Odvětví telekomunikací - Elektronické komunikace - Směrnice 2002/19/ES - Článek 4 odst. 1 - Sítě a služby - Dohody o vzájemném propojení mezi telekomunikačními podniky - Povinnost vyjednávat v dobré víře - Pojem‚,operátor veřejných komunikačních sítí‘ - Články 5 a 8 - Pravomoci vnitrostátních regulačních orgánů - Podnik bez významné tržní síly“)
2010/C 11/04
Jednací jazyk: finština
Předkládající soud
Korkein hallinto-oikeus
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: TeliaSonera Finland Oyj
Žalovaný: iMEZ Ab
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Korkein hallinto-oikeus — Výklad čl. 4 odst. 1 a článků 5 a 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 7; Zvl. vyd. 13/29, s. 323) — Vnitrostátní právní úprava ukládající povinnost všem telekomunikačním podnikům, aby vyjednávaly o propojení s jinými telekomunikačními podniky — Dosah povinnosti vyjednávat a požadavky, které může vnitrostátní regulační orgán stanovit
Výrok
1)
Článek 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice), ve spojení s pátým, šestým, osmým a devatenáctým bodem odůvodnění, jakož i s články 5 a 8 uvedené směrnice, brání vnitrostátní právní úpravě, jako je zákon o trhu s telekomunikacemi (Viestintämarkkinalaki) ze dne 23. května 2003, která neomezuje možnost uložit povinnost vyjednávat v otázce vzájemného propojení pouze na operátory veřejných komunikačních sítí. Předkládajícímu soudu přísluší s ohledem na status a povahu operátorů dotčených v původním řízení určit, zda lze tyto operátory kvalifikovat jako operátory veřejných komunikačních sítí.
2)
Vnitrostátní regulační orgán může považovat povinnost vyjednávání o vzájemném propojení za nesplněnou, pokud podnik bez významné tržní síly nabídne jinému podniku propojení za podmínek, které jsou jednostranně zaměřené a mohou bránit rozvoji konkurenčního trhu na úrovni koncového spotřebitele, protože uvedené podmínky brání zákazníkům druhého z podniků využívat služby posledně uvedeného podniku.
3)
Vnitrostátní regulační orgán může nařídit podniku, který nemá významnou tržní sílu, ale kontroluje přístup ke koncovým uživatelům, aby v dobré víře vyjednával s jiným podnikem buď o propojení obou dotčených sítí, pokud má být žadatel o takové připojení kvalifikován jako operátor veřejné komunikační sítě, nebo o interoperabilitě služeb textových zpráv a multimediálních zpráv, pokud uvedeného operátora nelze takto kvalifikovat.
(1) Úř. věst. C 197, 2.8.2008.
Full & Egal Universal Law Academy