13.3.2010
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 63/8
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal de première instance de Mons — Belgie) — Société de Gestion Industrielle (SGI) v. Belgický stát
(Věc C-311/08) (1)
(„Svoboda usazování - Volný pohyb kapitálu - Přímé daně - Právní předpisy v oblasti daně z příjmu - Určení zdanitelného příjmu společností - Společnosti nacházející se ve vztahu závislosti - Zvláštní nebo bezúplatná výhoda poskytnutá společností-rezidentem společnosti usazené v jiném členském státě - Připočtení částky dotčené výhody k vlastnímu zisku společnosti-rezidenta, která tuto výhodu poskytla - Vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy - Boj proti daňovým únikům - Předcházení zneužívajícím praktikám - Proporcionalita“)
2010/C 63/11
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Tribunal de première instance de Mons
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Société de Gestion Industrielle (SGI)
Žalovaný: Belgický stát
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunal de première instance de Mons — Výklad čl. 12, 43, 48 a 56 ES — Přípustnost vnitrostátní právní úpravy, která stanovuje zdanění zvláštní nebo bezúplatné výhody u společnosti-rezidenta, kterou tato společnost poskytla společnosti usazené v jiném členském státě, k níž existují vztahy závislosti, ale nestanovuje takové zdanění, pokud je tatáž výhoda poskytnuta společnosti-rezidentu
Výrok
Článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES musí být vykládán v tom smyslu, že v zásadě nebrání takové právní úpravě členského státu, jako je úprava dotčená v původním řízení, podle níž je zvláštní nebo bezúplatná výhoda zdaněna u společnosti-rezidenta, byla-li tato výhoda poskytnuta společnosti usazené v jiném členském státě, k níž je tato první společnost přímo či nepřímo ve vztahu závislosti, zatímco společnost-rezident nemůže být z takové výhody zdaněna, byla-li tato výhoda poskytnuta jiné společnosti-rezidentovi, k níž je tato první společnost ve vztahu závislosti. Předkládajícímu soudu nicméně přísluší ověřit, že taková právní úprava, jako je úprava dotčená v původním řízení, nepřekračuje meze toho, co je k dosažení cílů společně sledovaných touto právní úpravou nezbytné.
(1) Úř. věst. C 260, 11.10.2008.
Full & Egal Universal Law Academy