13.3.2010
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 63/16
Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 23. listopadu 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Monomeles Protodikeio Rethymnis — Řecko) — Geórgios K. Lagoudakis v. Kentro Anoiktis Prostasias Hlikiomenon Dimou Rethymnis (C-162/08) a Dimitrios G. Ladakis, Andréas M. Birtas, Konstantinos G. Kyriakopoulos, Emmanouil V. Klamponis, Sofoklis E. Mastorakis v. Dimos Geropotamou (C-163/08) a Michail Zacharioudakis v. Dimos Lampis (C-164/08)
(Spojené věci C-162/08 až C-164/08) (1)
(„Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu - Sociální politika - Směrnice 1999/70/ES - Ustanovení 5 a 8 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou - Pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou ve veřejném sektoru - První nebo jediná smlouva - Po sobě jdoucí pracovní smlouvy - Rovnocenné právní opatření - Snížení obecné úrovně ochrany zaměstnanců - Opatření pro předcházení zneužití - Sankce - Úplný zákaz přeměny pracovních smluv na dobu určitou na smlouvy na dobu neurčitou ve veřejném sektoru - Důsledky nesprávného provedení směrnice - Konformní výklad“)
2010/C 63/25
Jednací jazyk: řečtina
Předkládající soud
Monomeles Protodikeio Rethymnis
Účastníci původního řízení
Žalobci: Geórgios K. Lagoudakis (C-162/08), Dimitrios G. Ladakis, Andréas M. Birtas, Konstantinos G. Kyriakopoulos, Emmanouil V. Klamponis, Sofoklis E. Mastorakis (C-163/08), Michail Zacharioudakis (C-164/08)
Žalovaní: Kentro Anoiktis Prostasias Hlikiomenon Dimou Rethymnis (C-162/08), Dimos Geropotamou (C-163/08), Dimos Lampis(C-164/08)
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Monomeles Protodikeio Rethymnis — Výklad ustanovení 5 a ustanovení 8 bodů 1 a 3 přílohy směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě EKOS, UNICE a CEEP o pracovních poměrech na dobu určitou (Úř. věst. L 175, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368) — Zákaz přijímat vnitrostátní právní úpravu pod záminkou provedení, pokud vnitrostátní právní předpisy rovnocenné ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 směrnice již existují a pokud nová právní úprava snižuje úroveň ochrany zaměstnanců v režimu pracovní smlouvy na dobu určitou
Výrok
1)
Ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát přijal vnitrostátní právní úpravu, jako je nařízení prezidenta 164/2004 o ustanoveních týkajících se zaměstnanců zaměstnaných na základě pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru, které s cílem provést směrnici 1999/70 specificky za účelem jejího uplatnění ve veřejném sektoru stanoví provedení opatření, jež mají předcházet zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou a která jsou vyjmenována v bodě 1 písm. a) až c) tohoto ustanovení, pokud již ve vnitrostátním právu existuje — což přísluší ověřit předkládajícímu soudu — „rovnocenné právní opatření“ ve smyslu zmíněného ustanovení, jako je čl. 8 odst. 3 zákona 2112/1920 o povinném vypovídání pracovních smluv zaměstnanců v soukromém sektoru, avšak za podmínky, že zmíněná úprava jednak nebude mít dopad na účinnost předcházení zneužití pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou, jak vyplývá ze zmíněného rovnocenného právního opatření, a jednak bude respektovat právo Společenství, zejména pak ustanovení 8 bod 3 uvedené dohody.
2)
Ustanovení 5 bod 1 písm. a) rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní právní úprava, jako je ta, o niž se jedná v původním řízení, byla uplatňována orgány dotčeného členského státu tak, že obnovování po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru je považováno za ospravedlněné „objektivními důvody“ ve smyslu zmíněného ustanovení pouze z toho důvodu, že tyto smlouvy jsou založeny na zákonných ustanoveních, která umožňují jejich obnovování k uspokojení určitých dočasných potřeb, zatímco ve skutečnosti jsou uvedené potřeby stálé a trvalé. Naproti tomu se totéž ustanovení neuplatní v případě uzavření první nebo jediné smlouvy nebo pracovního poměru na dobu určitou.
3)
Ustanovení 8 bod 3 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že „snížení“, o něž se jedná v tomto ustanovení, musí být zkoumáno ve vztahu k obecné úrovni ochrany, která byla v dotyčném členském státě poskytována jak zaměstnancům, kteří uzavřeli po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou, tak i zaměstnancům, kteří uzavřeli první nebo jedinou smlouvu na dobu určitou.
4)
Ustanovení 8 bod 3 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jako je nařízení prezidenta 164/2004, které, na rozdíl od dřívějšího pravidla vnitrostátního práva, jako je čl. 8 odst. 3 zákona 2112/1920, jednak v případě, že došlo ke zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru, již nestanoví povinnost rekvalifikace naposled zmíněných smluv na pracovní smlouvy na dobu neurčitou, anebo tuto rekvalifikaci podrobuje určitým kumulativním a restriktivním podmínkám, a jednak odpírá prospěch z jím stanovených ochranných opatření zaměstnancům, kteří uzavřeli první nebo jedinou pracovní smlouvu na dobu určitou, pokud se tyto změny, což musí ověřit zmíněný soud, týkají jen omezené kategorie zaměstnanců, kteří uzavřeli pracovní smlouvu na dobu určitou, anebo se jim dostává kompenzace přijetím opatření, jimiž má být předcházeno zneužití pracovních smluv na dobu určitou ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 zmíněné rámcové dohody.
5)
Provedení této rámcové dohody vnitrostátní právní úpravou, jako je nařízení prezidenta 164/2004, však nemůže vést ke snížení ochrany, která byla předtím ve vnitrostátním právním řádu poskytována zaměstnancům na dobu určitou, na nižší úroveň, než jaká je stanovena minimálními ochrannými předpisy stanovenými touto rámcovou dohodou. Zejména dodržování ustanovení 5 bodu 1 uvedené rámcové dohody vyžaduje, aby takováto úprava stanovila pro případ zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou účinná a donucující opatření k předcházení takovéhoto zneužití, jakož i dostatečně účinné a odrazující sankce k zajištění plné účinnosti těchto opatření, jimiž má být předcházeno zneužití. Předkládajícímu soudu tudíž přísluší ověřit, že jsou tyto podmínky splněny.
6)
Za okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, musí být rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou vykládána v tom smyslu, že pokud vnitrostátní právní řád dotčeného členského státu obsahuje v příslušné oblasti jiná účinná opatření, která by zabránila a případně sankcionovala zneužití po sobě jdoucích smluv na dobu určitou ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 této dohody, nebrání uplatnění pravidla vnitrostátního práva, které pouze ve veřejném sektoru zcela zakazuje přeměňovat po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou, jež je vzhledem k tomu, že mají sloužit uspokojování stálých a trvalých potřeb zaměstnavatele, třeba považovat za zneužívající, na pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Předkládajícímu soudu nicméně přísluší posoudit, v jakém rozsahu podmínky pro použití, jakož i účinné provedení příslušných ustanovení vnitrostátního práva činí z těchto ustanovení náležité opatření, které by předcházelo a případně sankcionovalo zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou veřejnou správou.
7)
Jelikož se ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody nepoužije na zaměstnance, kteří uzavřeli první nebo jedinou pracovní smlouvu na dobu určitou, zmíněné ustanovení naproti tomu členským státům neukládá povinnost přijmout sankce, jestliže takováto smlouva ve skutečnosti pokrývá stálé a trvalé potřeby zaměstnavatele.
8)
Předkládajícímu soudu přísluší vykládat relevantní ustanovení vnitrostátního práva v co největším možném rozsahu v souladu s ustanovením 5 bodem 1 a ustanovením 8 bodem 3 rámcové dohody a v tomto rámci určit, zda „rovnocenné právní opatření“ ve smyslu prvního z těchto ustanovení, jak je stanoveno v čl. 8 odst. 3 zákona 2112/1920, musí být použito na spory v původním řízení namísto některých jiných ustanovení vnitrostátního práva.
(1) Úř. věst. C 171, 5.7.2008.
Full & Egal Universal Law Academy