29.3.2008
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 79/17
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour du travail de Liège (Belgie) dne 11. ledna 2008 – Mono Car Styling SA, v likvidaci v. Dervis Odemis, Marc Bayard, Pietro Dimola, Danielle Marra, Youssef Belkaid, Marie-Christine Henri, Philippe Tistaert, Richard Toussaint, Alexandre Van Rutten, François Cristantielli, Khalid Zari, Isabelle Longaretti, Luigi Deiana, Vincent Hellinx, Christophe Novelli, Domenico Castronovo, Rachid Hitti, Alberto D'Errico, Marco Quaranta, Primo Pecci, Giuseppe Montaperto
(Věc C-12/08)
(2008/C 79/30)
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Cour du travail de Liège.
Účastníci původního řízení
Žalobce: Mono Car Styling SA, v likvidaci.
Žalovaní: Dervis Odemis, Marc Bayard, Pietro Dimola, Danielle Marra, Youssef Belkaid, Marie-Christine Henri, Philippe Tistaert, Richard Toussaint, Alexandre Van Rutten, François Cristantielli, Khalid Zari, Isabelle Longaretti, Luigi Deiana, Vincent Hellinx, Christophe Novelli, Domenico Castronovo, Rachid Hitti, Alberto D'Errico, Marco Quaranta, Primo Pecci, Giuseppe Montaperto
Předběžné otázky
1.
Je třeba článek 6 směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění (1), jež stanoví, že:
„Členské státy dbají, aby zástupci zaměstnanců nebo zaměstnanci mohli využít správní nebo soudní řízení k zajištění dodržování povinností stanovených touto směrnicí.“
vykládat tak, že brání vnitrostátnímu ustanovení, jako je článek 67 zákona ze dne 13. února 1998 o ustanoveních na podporu zaměstnanosti v rozsahu, v němž stanoví, že zaměstnanec může napadnout dodržování postupu informování a projednání,
—
pouze z důvodu, že zaměstnavatel nesplnil podmínky stanovené v čl. 66 odst. 1 druhém pododstavci téhož zákona,
—
a pouze pokud zástupci zaměstnanců v zástupci zaměstnanců v podnikové radě, nebo členové odborového zastoupení v případě její neexistence, nebo v případě jejich neexistence zaměstnanci, kteří měli být informování a se kterými mělo být vedeno projednání, vznesli u zaměstnavatele námitky ohledně dodržení jedné nebo více podmínek stanovených v čl. 66 odst. 1 druhém pododstavci ve lhůtě 30 dnů od data veřejného oznámení upraveného v čl. 66 odst. 2 druhém pododstavci,
—
a pokud propuštěný zaměstnanec informoval doporučeným dopisem zaměstnavatelem o tom, že napadl dodržení postupu informování a projednání a že požádal o znovupřijetí do svého zaměstnání, [a to ve lhůtě 30 dnů od data svého propuštění] nebo od data, kdy propuštění získala povahu hromadného propouštění?
2.
Za předpokladu, že lze článek 6 směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění vykládat tak, že umožňuje členskému státu přijmout takové vnitrostátní ustanovení, jako je článek 67 zákona ze dne 13. února 1998 o ustanoveních na podporu zaměstnanosti v rozsahu, v němž stanoví, že zaměstnanec může napadnout dodržování postupu informování a projednání pouze z důvodu, že zaměstnavatel nesplnil podmínky stanovené v čl. 66 odst. 1 druhém pododstavci téhož zákona, a pouze pokud zástupci zaměstnanců v podnikové radě, nebo členové odborového zastoupení v případě její neexistence, nebo v případě jejich neexistence zaměstnanci, kteří měli být informování a se kterými mělo být vedeno projednání, vznesli u zaměstnavatele námitky ohledně dodržení jedné nebo více podmínek stanovených v čl. 66 odst. 1 druhém pododstavci ve lhůtě 30 dnů od data veřejného oznámení upraveného v čl. 66 odst. 2 druhém pododstavci, a pokud propuštěný zaměstnanec informoval doporučeným dopisem zaměstnavatelem o tom, že napadl dodržení postupu informování a projednání a že požádal o znovupřijetí do svého zaměstnání, a to ve lhůtě 30 dnů od data svého propuštění nebo od data, kdy propuštění získala povahu hromadného propouštění,
je takový systém slučitelný se základními právy jednotlivců, jež tvoří nedílnou součást obecných právních zásad, jejichž dodržování zajišťuje soud Společenství, a zejména s článkem 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod?
3.
Může se vnitrostátní soud řešící spor mezi dvěma jednotlivci, v projednávaném případě zaměstnancem a jeho bývalým zaměstnavatelem, odchýlit od ustanovení vnitrostátního práva, jež je v rozporu se směrnicí Společenství, jako je článek 67 zákona ze dne 13. února 1998 o ustanoveních na podporu zaměstnanosti, aby byla účinná ostatní ustanovení vnitrostátního práva provádějící v každém případě správně směrnici Společenství, jako jsou ustanovení obsažená v kolektivní smlouvě č. 24 ze dne 2. října 1975, která byla učiněna závaznou na základě královské vyhlášky ze dne 21. ledna 1976, ale jejichž účinné použití je zmařeno ustanovením vnitrostátního práva, jež je v rozporu se směrnicí Společenství, a to v projednávaném případě článkem 67 zákona ze dne 13. února 1998?
4.
1)
Je třeba článek 2 směrnice Rady č. 98/59/ES ze dne 20. července 1998, a zejména jeho odstavce 1, 2 a 3, vykládat tak, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 66 odst. 1 zákona ze dne 13. února 1998 o ustanoveních na podporu zaměstnanosti v rozsahu, v němž stanoví, že zaměstnavatel, který hodlá splnit povinnosti vyplývající pro něho z hromadného propouštění, je pouze povinen prokázat, že splnil následující podmínky:
1.
předložil podnikové radě, nebo odborovému zastoupení v případě její neexistence, nebo zaměstnancům v případě jeho neexistence, písemnou zprávu, ve které uvedl svůj záměr provést hromadné propouštění;
2.
musí předložit důkaz, že ohledně záměru provést hromadné propouštění se na jeho návrh sešla podniková rada, nebo se v případě její neexistence sešel s odborovým zastoupením, nebo se v případě jeho neexistence sešel se zaměstnanci;
3.
musí umožnit členům podnikové rady zastupujícím zaměstnance, nebo členům odborového zastoupení v případě její neexistence, nebo zaměstnancům v případě jeho neexistence, položit otázky ohledně zamýšleného hromadného propouštění a předložit argumenty nebo učinit protinávrhy v této záležitosti;
4.
musí přezkoumat otázky, argumenty a protinávrhy uvedené v bodu 3 a odpovědět na ně.
2)
Je třeba totéž ustanovení vykládat tak, že brání vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 67 druhý pododstavec zákona ze dne 13. února 1998 o ustanoveních na podporu zaměstnanosti v rozsahu, v němž stanoví, že propuštěný zaměstnanec může napadnout dodržování postupu informování a projednání pouze z důvodu, že zaměstnavatel nesplnil podmínky stanovené v čl. 66 odst. 1 druhém pododstavci, obsažené v otázce v bodu 1) výše?
(1) Úř. věst. L 225, s. 16.
Full & Egal Universal Law Academy