7.6.2008
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 142/10
Kasační opravný prostředek podaný dne 28. února 2008 K & L Ruppert Stiftung & Co. Handels-KG proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 12. prosince 2007 ve věci T-86/05, K & L Ruppert Stiftung & Co. Handels-KG v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)
(Věc C-90/08 P)
(2008/C 142/16)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: K & L Ruppert Stiftung & Co. Handels-KG (zástupkyně: D. Spohn, advokátka)
Další účastníci řízení: 1. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), 2. Natália Cristina Lopes de Almeida Cunha, 3. Cláudia Couto Simões, 4. Marly Lima Jatobá
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
—
zrušit v celém rozsahu bod 1 výroku napadeného rozhodnutí Soudu prvního stupně ze dne 12. prosince 2007, věc T-86/05, a zrušit bod 2 výroku tohoto rozhodnutí tak, aby OHIM nesl celkové vlastní náklady a celkové náklady žalobkyně;
—
uložit OHIM rovněž náhradu dalších nákladů řízení.
Zachování návrhů podaných v prvním stupni:
—
zrušit v celém rozsahu rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 7. prosince 2004, R 0328/2004-1;
—
uložit OHIM náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Soud prvního stupně zamítl žalobu účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen: „navrhovatelka“) proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM s odůvodněním, že námitkové oddělení Úřadu řádně použilo pravidlo 71 odst. 1 větu druhou nařízení č. 2868/95, když odmítlo návrh navrhovatelky na prodloužení stanovené lhůty k prokázání užívání starších ochranných známek v rámci námitkového řízení, a že Úřad v projednávaném případě neměl pravomoc posoudit zohlednění důkazů předložených navrhovatelkou opožděně.
Kasační opravný prostředek vychází z následujících porušení práva Společenství Soudem:
1)
Soud prvního stupně porušil pravidlo 71 odst. 1 větu druhou nařízení č. 2868/95 tím, že tento předpis nesprávně vyložil. Soud prvního stupně zejména nerespektoval, že nařízení č. 40/94 neobsahuje žádnou úpravu možných důvodů prodloužení lhůty. Soud rovněž nerespektoval, že v rozhodném okamžiku nebylo pravidlo 71 odst. 1 nařízení č. 2868/95 ze strany OHIM konkretizováno žádnými směrnicemi k námitkám nebo jinými pravidly, takže ohledně přípustných důvodů prodloužení lhůt nebyly k dispozici žádné možnosti výkladu. Soud tak nepostihl v plném rozsahu skutkový stav ve věci, resp. nesprávně vyložil pravidlo 71 odst. 1 větu druhou nařízení č. 2868/95.
2)
Soud prvního stupně rovněž nedbal své povinnosti odůvodnění, která mu přísluší, neboť se nezabýval skutkovou okolností přednesenou navrhovatelkou, že v okamžiku žádosti o prodloužení lhůty neexistovala zákonná úprava ani podklad pro výklad nakládání s žádostmi o prodloužení lhůty. Jelikož bylo k žádosti o prodloužení lhůty připojenou odůvodnění, měl Soud dále vysvětlit, z jakého právního základu vyplývá, že odůvodnění žádosti o prodloužení lhůty je třeba považovat za nedostatečné.
3)
Soud prvního stupně porušil předpis čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 tím, že tento předpis nesprávně vyložil, a sice tak, že OHIM nemá pravomoc zohlednit důkazní prostředky předložené se zpožděním. Nerespektoval, že odvolacím senátům přísluší posouzení, které není vyloučeno ustanoveními článku 43 nařízení č. 40/94 a pravidlem 22 odst. 2 větou druhou nařízení č. 2868/95.
Full & Egal Universal Law Academy