30.8.2008
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 223/19
Kasační opravný prostředek podaný dne 22. května 2008 Philippem Guigardem proti rozsudku Soudu prvního stupně (třetího senátu) vydanému dne 11. března 2008 ve věci T-301/05, Guigard v. Komise
(Věc C-214/08 P)
(2008/C 223/31)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Philippe Guigard (zástupci: S. Rodrigues a C. Bernard-Glanz, advokáti)
Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek
—
určit, že kasační opravný prostředek je přípustný;
—
zrušit rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 11. března 2008 ve věci T-301/05;
—
vyhovět návrhovým žádáním na zrušení a na náhradu škody, které navrhovatel předložil v prvním stupni;
—
uložit žalované v prvním stupni náhradu veškerých nákladů řízení spojených se žalobou na neplatnost a kasačním opravným prostředkem.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Navrhovatel na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje v zásadě tři důvody.
Jako svůj první důvod kasačního opravného prostředku, který obsahuje dvě části, uvádí, že Soud nesprávně vyložil čtvrtou úmluvu z Lomé (1).
Pochybení podle navrhovatele spočívá jednak v tom, že Soud údajně rozhodl, že podle čl. 313 odst. 2 písm. k) úmluvy z Lomé je k rozhodování o náboru poradců a odborníků na technickou pomoc příslušná vnitrostátní schvalující osoba, aniž by přihlédl k pravomoci v oblasti rozpočtové kontroly a správě finančních prostředků, kterou uvedená úmluva přiznává Komisi, a k povinnosti poskytnout vnitrostátní schvalující osobě technickou pomoc při vyjednávání smluv, která je uložena uvedenému orgánu.
Dále podle něj pochybení Soudu spočívá v tom, že rozhodl, že žádost vnitrostátní schvalující osoby adresovaná Komisi s cílem dosáhnout schválení rozhodnutí o prodloužení navrhovatelovy pracovní smlouvy musí obsahovat výslovný odkaz na článek 314 úmluvy z Lomé k tomu, aby začala běžet 30 denní lhůta stanovená v tomto článku, ačkoli takovýto požadavek z uvedeného článku nijak nevyplývá. Navrhovatel tedy tvrdí, že kdyby Soud uvedený článek vykládal správně, pak by měl konstatovat, že tato lhůta nebyla Komisí dodržena.
Jako svůj druhý důvod kasačního opravného prostředku navrhovatel uvádí, že napadený rozsudek trpí zjevným rozporem ve svém odůvodnění, neboť Soud údajně rozhodl, pokud jde o žalobní důvod vycházející z čl. 317 písm. a) úmluvy z Lomé, jednak, že je tento důvod uplatněn opožděně, a jednak, že se v podstatě shoduje s žalobním důvodem vycházejícím z porušení článku 313 odst. 2 písm. k) téže úmluvy. Podle navrhovatele nelze týž žalobní důvod odmítnout jako nepřípustný a zároveň jako neopodstatněný.
Konečně jako svůj třetí důvod navrhovatel uvádí, že Soud údajně porušil jeho práva obhajoby tím, že jednak nezohlednil veškeré argumenty, které rozvinul na jednání, a jednak, že zkreslil význam jeho žalobního důvodu vycházejícího z porušení zásad náležité péče, řádné správy a ochrany legitimního očekávání.
(1) Čtvrtá úmluva z Lomé, uzavřená mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy (AKT) a Evropským hospodářským společenstvím, podepsaná v Lomé dne 15. prosince 1989 (schválená rozhodnutím Rady a Komise 91/400/ESUO, EHS ze dne 25. února 1991 o uzavření čtvrté dohody KKT-EHS, Úř. věst. L 229, s. 1), pozměněná dohodou podepsanou na Mauriciu dne 4. listopadu 1995 (Úř. věst. 1998, L 156, s. 3). (neoficiální překlad).
Full & Egal Universal Law Academy