25.10.2008
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 272/11
Kasační opravný prostředek podaný dne 7. srpna 2008 Internationaler Hilfsfonds eV proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 5. června 2008 ve věci T-141/05, Internationaler Hilfsfonds e.V. v. Komise Evropských společenství
(Věc C-362/08 P)
(2008/C 272/20)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Internationaler Hilfsfonds eV (zástupce: H. Kaltenecker, advokát)
Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek
—
zrušit rozsudek Soudu ze dne 5. června 2008,
—
vydat konečné rozhodnutí ve věci a prohlásit napadené opatření Komise ze dne 14. února 2005 za neplatné (článek 54 statutu Soudního dvora),
—
podpůrně vrátit věc Soudu k novému projednání,
—
uložit Komisi náhradu nákladů řízení a nákladů vzniklých navrhovateli.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Soud prvního stupně zamítl žalobu na neplatnost podanou navrhovatelem proti rozhodnutí Komise odepřít navrhovateli přístup k některým dokumentům týkajícím se smlouvy LIEN 97-2011 o spolufinancovaní programu lékařské pomoci organizovaného v Kazachstánu jako nepřípustnou s tímto odůvodněním: žaloba směřuje proti opatření, které pouze potvrdilo dřívější pravomocné rozhodnutí, a pro případ, že by napadené opatření nebylo pouze potvrzujícím opatřením, ani tak je nelze považovat za rozhodnutí, které může být napadnuto žalobou ve smyslu nařízení č. 1049/2001.
Rozsudek údajně jak z právního hlediska, tak i pokud jde o posouzení skutkových okolností vykazuje značné nedostatky.
Zaprvé Soud údajně, pokud jde o kvalifikování napadeného opatření, nezohlednil, že rozhodnutí Komise, které byla navrhovateli zasláno dříve jako odpověď na potvrzující žádost ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 muselo být považováno za neplatné, jelikož nebylo vyhotoveno generálním tajemníkem Komise a neobsahuje odůvodnění ani právní poučení. Jelikož v důsledku toho jde o právně neúčinnou odpověď, nemůže být tento dopis předmětem žaloby na neplatnost. Proto podle navrhovatele může být pouze napadené opatření, to znamená odpověď Komise na novou žádost navrhovatele, považováno za konečné rozhodnutí, jemuž, na rozdíl od názoru Soudu, skutečně předcházelo nové a úplné přezkoumání situace Komisí. Napadené opatření tedy vůbec nemůže být „pouze potvrzujícím opatřením“, protože potvrzení něčeho, co z právního hlediska neexistuje, je nesmysl. Naneštěstí však Soud údajně neprovedl přezkum právní platnosti dřívějšího rozhodnutí Komise, což vedlo k nesprávnému kvalifikování napadeného opatření Komise.
Zadruhé tvrzení Soudu, že napadené opatření je odpovědí na první žádost ve smyslu nařízení č. 1049/2001 a proto nemůže být považováno za rozhodnutí napadnutelné žalobou, podle navrhovatele vychází z nesprávného výkladu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1049/2001. Soud údajně přehlédl, že toto ustanovení sice podání potvrzující žádosti umožňuje, nutně ho však nevyžaduje. Z tohoto hlediska a s ohledem na odmítavý postoj Komise během celé fáze před zahájením řízení, navrhovatel již údajně nebyl povinen takovou žádost podat. Navrhovatel údajně v průběhu řízení navrhl zapsat do protokolu z jednání jeho poukázání na povahu tohoto ustanovení, jelikož protokol byl v tomto ohledu neúplný. Zamítnutím návrhu na opravu protokolu se podle navrhovatele Soud dopustil rovněž procesněprávního pochybení.
Full & Egal Universal Law Academy