22.11.2008
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 301/16
Žaloba podaná dne 25. srpna 2008 – Komise Evropských společenství v. Italská republika
(Věc C-383/08)
(2008/C 301/30)
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: L. Pignataro, zmocněnec)
Žalovaná: Italská republika
Návrhová žádání žalobkyně
—
určit, že Italská republika tím, že přijala ustanovení ministerského nařízení ze dne 26. srpna 2005, naposledy změněného nařízením ze dne 17. prosince 2005, které zavádí povinnost uvedení země původu drůbežího masa uvedeného v čl. 3 odst. 1 téhož nařízení, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 3 odst. 1 bod 8 a čl. 18 odst. 2 směrnice 2000/13/ES (1) o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy, ve spojení s čl. 5 odst. 3 písm. e) a čl. 5 odst. 4 nařízení (EHS) č. 1906/90 (2), o některých obchodních normách pro drůbeží maso, až do 30. června 2008 a od 1. července 2008 s čl. 5 odst. 4 písm. e) a čl. 5 odst. 5 nařízení Komise (ES) č. 543/2008 (3);
—
uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Komise se domnívá, že povinnost uvést původ drůbežího masa pocházejícího z jiných členských států upravená nařízením ze dne 26. srpna 2005, naposledy změněným nařízením ze dne 17. prosince 2007, je v rozporu s čl. 3 odst. 1 bod 8 a čl. 18 odst. 2 směrnice 2000/13/ES ve spojení s čl. 5 odst. 3 písm. e) a čl. 5 odst. 4 nařízení č. 1906/90, až do 30. června 2008 a od 1. července 2008 s čl. 5 odst. 4 písm. e) a čl. 5 odst. 5 nařízení Komise č. 543/2008. Italská vláda uplatňuje, že tato povinnost byla vytvořena poté, co se v třetích zemích objevila ohniska ptačí chřipky, s cílem zabezpečení zpětného vysledování masa.
Komise se domnívá, že tato povinnost je v rozporu s čl. 3 odst. 1 bod 8 směrnice 2000/13/ES. Toto ustanovení velmi jasně stanoví, pokud jde o potraviny obecně, že místo původu nebo provenience musí být uvedeno na označení potraviny jen v tom případě, že by neuvedení tohoto údaje mohlo spotřebitele uvést v omyl, pokud jde o skutečný původ nebo skutečnou provenienci potraviny. Zákonodárce Společenství tak nepovažuje označení původu za informaci nezbytnou pro spotřebitele obecně a absolutně, ale pouze v případě, že by její neuvedení jej mohlo vést k omylu.
Italská vláda musí prokázat, že povinnost uvést původ drůbežího masa z jiných členských států stanovená dotčeným nařízením má skutečný význam, pokud jde o drůbeží maso a že neuvedení původu vystavuje spotřebitele riziku omylu. Komise uvádí, že italská vláda ve skutečnosti nepředložila žádný důkaz, že by při neuvedení původu potraviny italskému spotřebiteli hrozil omyl ohledně původu nebo provenience drůbežího masa.
Situace spojená s krizí ptačí chřipky nevysvětluje, v čem může neuvedení původu uvést spotřebitele v omyl a vyvolat v něm představu, že drůbeží maso má určitý původ. Pouhá skutečnost, že průměrný spotřebitel přisuzuje původu výrobku význam, neznamená, že v případě jeho neuvedení bude uveden v omyl o skutečném původu výrobku. To by totiž předpokládalo, že spotřebitel automaticky připisuje drůbežímu masu určitý původ, což italská vláda vůbec neprokázala. Komise se krom toho domnívá, že otázky v oblasti zdraví zvířat nemohou být hodnoceny spotřebitelem, který nemá nezbytné znalosti k posouzení rizika v závislosti na označení původu.
Krom toho výše uvedená ustanovení nařízení nejsou odůvodněná důvody ochrany veřejného zdraví ve smyslu čl. 18 odst. 2 směrnice 2000/13/ES, které však uplatňuje italská vláda k odůvodnění dodatečné povinnosti v oblasti označování. Společenství totiž v rámci boje proti ptačí chřipce přijalo široké spektrum veterinárních opatření, která mají zabezpečit, že se pouze zdravé drůbeží maso může dostat do Společenství a prodávat se v něm.
Argument uplatněný italskou vládou, podle kterého výše uvedená opatření Společenství nezajišťují zpětné vysledování, je podle Komise nerelevantní, protože tato opatření jsou právě určena k tomu, aby se zabránilo vstupu masa ze třetích zemí, kde se vyskytla ohniska ptačí chřipky, na území Společenství. Tato opatření tedy mají účinky ve fázi před uvedením na trh, fázi, ve které se použije italské opatření, právě s cílem zamezit, aby se maso z třetích zemí, kde se vyskytla ohniska ptačí chřipky, mohlo dovážet do Společenství. Navíc Společenství rovněž přijalo opatření zaručující izolaci ohnisek ptačí chřipky, která by se mohla objevit na jeho území, aby zabránilo jakémukoliv nebezpečí nákazy. Rovněž se v rámci Společenství přijala řada veterinárních opatření s cílem zabránit přenosu viru z volně žijících ptáků na drůbež v oblastech, kde byly identifikováni nemocní ptáci a zachytit případné epidemie týkající se drůbeže.
Italská vláda se dále k odůvodnění povinnosti vytvořené sporným nařízením dovolává nařízení č. 1760/2000 (4), kterým se zřizuje systém zpětného vysledování hovězího masa a zavádí povinnost označování týkající se původu masa.
Komise nicméně uvádí, že toto nařízení, na rozdíl od sporného nařízení, bylo přijato na úrovni Společenství a nejedná se o vnitrostátní a tedy jednostranný akt, který může vytvořit překážky obchodu. Navíc účinnost systému zavedeného nařízením č. 1760/2000 není výlučně založená na systému jednoduchého uvedení původu výrobku, jak je tomu v případě italského nařízení o drůbežím mase, ale na kombinaci řady skutečností zahrnujících systém identifikace a registrace zvířat.
Pokud jde o argument italské vlády, který odůvodňuje opatření zásadou obezřetnosti, a to z důvodu, že Komise neprokázala, že ohledně způsobů přenosu viru na člověka neexistuje vědecká nejistota, Komise uplatňuje, v souladu s judikaturou soudů Společenství, že vědecké údaje, na které se odvolává italská vláda ve své odpovědi na odůvodněné stanovisko, neprokazují skutečnou vědeckou nejistotu v oblasti. Podle judikatury soudů Společenství je věcí italských orgánů, aby prokázaly vědeckou nejistotu odůvodňující přijetí vnitrostátních opatření podle zásady obezřetnosti a nikoliv Komise, aby prokázala neexistenci vědecké nejistoty, jak to zřejmě navrhuje italská vláda v odpovědi na odůvodněné stanovisko.
I kdyby se připustilo, pokud jde o omezený předpoklad přenosu viru z nakažené drůbeže na domácí zvířata obecně a na kočky zvláště, že italská vláda prokázala existenci skutečné vědecké nejistoty na základě dokumentů WHO a Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, uplatněných v odpovědi na odůvodněné stanovisko, Komise se nicméně domnívá, že zásada obezřetnosti odůvodňující nařízení byla použita nadměrně a tedy nepřiměřeně s ohledem na cíl ochrany zdraví zvířat, protože řada opatření sledující stejný cíl byla přijata na úrovni Společenství.
Konečně čl. 5 odst. 3 písm. e) a čl. 5 odst. 4 nařízení (EHS) č. 1906/90 o některých obchodních normách pro drůbeží maso, až do 30. června 2008 a od 1. července 2008 čl. 5 odst. 4 písm. e) a čl. 5 odst. 5 nařízení Komise (ES) č. 543/2008 stanoví povinnost uvádět původ drůbežího masa pouze pro drůbeží maso ze třetích zemí. Italská vláda tento bod nezpochybnila.
(1) Úř. věst. L 109, s. 29; Zvl. vyd. 15/05, s. 75.
(2) Úř. věst. L 173, s. 1; Zvl. vyd. 03/10, s. 92.
(3) Úř. věst. L 157, s. 46.
(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000 o systému identifikace a evidence skotu, o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 820/97 (Úř. věst. L 204, s. 1; Zvl. vyd. 3/30, s. 248).
Full & Egal Universal Law Academy