22.11.2008
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 301/23
Kasační opravný prostředek podaný dne 23. září 2008 Sviluppo Italia Basilicata SpA proti rozsudku Soudu prvního stupně (třetího senátu) vydanému dne 8. července 2008 ve věci T-176/06, Sviluppo Italia Basilicata SpA v. Komise Evropských společenství
(Věc C-414/08 P)
(2008/C 301/37)
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Sviluppo Italia Basilicata SpA (zástupci: F. Sciaudone, R. Sciaudone a A. Neri, advokáti)
Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
—
zrušit rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2008 ve věci T-176/06 („napadený rozsudek“) a vrátit věc Soudu, aby znovu meritorně rozhodl ve světle skutečností poskytnutých Soudním dvorem;
—
uložit Komisi náhradu nákladů tohoto řízení a řízení ve věci T-176/06.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Podle napadeného rozsudku Soud zamítl žalobu, kterou podala navrhovatelka, směřující jednak ke zrušení rozhodnutí Komise K (2006) 1706 ze dne 20. dubna 2006, kterým byla snížena podpora Evropského fondu pro regionální rozvoj poskytnutá ve prospěch globální dotace za účelem uskutečnění podpůrných opatření ve prospěch malých a středních podniků působících v regionu Basilicata v Itálii („sporné rozhodnutí“), a jednak k náhradě škody, která navrhovatelce vznikla v důsledku přijetí tohoto rozhodnutí.
Na podporu svých návrhových žádání navrhovatelka uplatňuje různá nesprávná právní posouzení, kterých se dopustil Soud prvního stupně.
Zaprvé se navrhovatelka domnívá, že Soud prvního stupně tím, že přezkoumal žalobní důvody v jiném pořadí, než bylo v žalobě uvedeno, zjevně změnil smysl a rozsah celé žaloby.
Zadruhé navrhovatelka uplatňuje různá nesprávná právní posouzení týkající se výkladu a použití globální dotace, dohody a formuláře č. 19 připojeného k rozhodnutí 97/322/ES (1). Podle navrhovatelky Soud podle výše uvedených aktů nesprávně vyložil skutečný obsah a cíl opatření 2 globální dotace. Tímto závažným úvodním pochybením byl tedy dotčen následující výklad Soudu týkající se významných pojmů (například „závazek“, „výdaj“, „doba trvání“).
Zatřetí navrhovatelka uvádí, že Soud měl sporné rozhodnutí prohlásit za protiprávní, neboť bylo přijato na základě porušení podmínky („podmínka užitečnosti“), která není uvedena v rozhodnutí o přiznání podpory ani v programu globální dotace a která vyvolává problémy právní jistoty a příliš široké diskreční pravomoci, pokud jde o její použití.
Začtvrté navrhovatelka uplatňuje nesprávný výklad a v souvislosti s tím to, že Soud nepoužil zásady stanovené Soudním dvorem v rozsudku ze dne 21. září 2000, Mediocurso v. Komise, C-462/98 P (2).
Zapáté navrhovatelka uplatňuje porušení článků 25 a 26 nařízení č. 4253/88 (3), týkajících se povinností dohledu a kontroly, které příslušejí Komisi. Tvrzení Soudu vyzývají zvláště k tomu, aby systém dohledu a kontroly stanovený předmětnými ustanoveními nebyl používán a dodržován.
Zašesté navrhovatelka uvádí, že Soud porušil zásady legitimního očekávání a právní jistoty, když zamítl žalobní důvody navrhovatelky na základě chybné domněnky, že očekávání vyvolané Komisí (mimo jiné prostřednictvím činnosti dohlížejícího výboru) bylo v každém případě neslučitelné s použitelnými ustanoveními, a tudíž se na něj není možné odvolat.
Zasedmé navrhovatelka uvádí, že Soud zkreslil důkazy a porušil obecné zásady v oblasti důkazního břemene, když za prokázané okolnosti odmítl uznat skutečnosti, které nebyly žalovanou zpochybněny a které byly potvrzeny důkazy poskytnutými navrhovatelkou.
Zaosmé navrhovatelka uplatňuje porušení judikatury Společenství týkající se použití zásady proporcionality v případě snížení podpory Společenství, neboť Soud nezohlednil skutečnosti, které mohly vést ke zmírnění finanční opravy.
Pokud jde o důvody kasačního opravného prostředku týkající se návrhu na náhradu škody, navrhovatelka uplatňuje především nesprávné a nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku v rozsahu, v němž zamítá návrh na náhradu škody, která je přičitatelná Společenství v důsledku protiprávního aktu.
Konečně navrhovatelka uplatňuje nesprávné a nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku v rozsahu, v němž zamítá návrh na náhradu škody, která je přičitatelná Společenství v důsledku dovoleného aktu („objektivní odpovědnost“).
(1) Rozhodnutí Komise ze dne 23. dubna 1997 o změně rozhodnutí týkajících se schválení rámců podpory Společenství, jednotných programových dokumentů a programů v rámci iniciativ Společenství přijatých pro Itálii (Úř. věst. L 146, 5.6.1997, s. 11) (neoficiální překlad).
(2) Recueil, s. I-7183.
(3) Nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 ze dne 19. prosince 1988, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 2052/88, pokud jde o koordinaci jednak mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem, a jednak mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji (Úř. věst. L 374, s. 1) (neoficiální překlad).
Full & Egal Universal Law Academy