7.2.2009
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 32/13
Žaloba podaná dne 5. listopadu – Komise Evropských společenství v. Belgické království
(Věc C-475/08)
(2009/C 32/22)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Komise (zástupci: M. Patakia a B. Schima, zmocněnci)
Žalované: Belgické království
Návrhová žádání žalobkyně
—
určit, že Belgické království tím, že
neurčilo, jak to vyžaduje článek 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES (1), provozovatele soustavy,
nestanovilo pouze regulovaný přístup, ale rovněž sjednaný přístup třetích osob k soustavě, což je v rozporu s článkem 18 směrnice 2003/55/ES ve spojení s jejím čl. 25 odst. 2,
neprovedlo čl. 22 odst. 3 písm. d) a e) a odst. 4 směrnice 2003/55/ES,
nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice;
—
uložit Belgickému království náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Komise na podporu své žaloby vznáší tři žalobní důvody.
Nejdříve žalovanému vytýká, že neurčilo provozovatele přepravních soustav, skladovacích zařízení a terminálů zkapalněného zemního plynu, jak to stanovují články 7 a 11 směrnice 2003/55/ES.
Dále je žalovanému vytýkáno, že vytvořilo právní nejistotu v podobě nových účastníků v rozsahu, v němž vyvolává představu, že je sjednaný přístup k soustavě alternativou k regulovanému přístupu. Ze článku 18 a čl. 25 odst. 2 směrnice 2003/55/ES přitom jasně vyplývá, že je regulovaný přístup jedinou možností přístupu třetích osob k soustavě a že regulační orgán je jediný příslušný pro stanovování nebo schvalování alespoň metod používaných pro výpočet nebo stanovení sazeb před tím, než vstoupí v platnost.
Komise konečně uvádí, že žalované tím, že z působnosti směrnice vyčlenilo nová velká plynárenská zařízení, správně neprovedlo čl. 22 odst. 3 písm. d) směrnice, pokud jde o povinnost zveřejnění rozhodnutí a čl. 22 odst. 3 písm. a) téže směrnice, týkající se povinnosti konzultace s ostatními členskými státy nebo dotyčnými regulačními orgány v případě propojovacího vedení těchto infrastruktur. Krom toho žalované do své vnitrostátní právní úpravy nezakotvilo povinnost bez odkladu oznámit Komisi rozhodnutí týkající se takové výjimky, jakož i veškeré další související užitečné informace, jak stanoví čl. 22 odst. 4 směrnice.
(1) Úř. věst. L 176, s. 57.
Full & Egal Universal Law Academy