24.1.2009
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 19/15
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per la Sicilia (Itálie) dne 6. listopadu 2008 – Dow Italia Divisione Commerciale srl v. Ministero Ambiente e tutela del Territorio e del Mare a další
(Věc C-479/08)
(2009/C 19/25)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale Amministrativo Regionale per la Sicilia
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Dow Italia Divisione Commerciale srl
Žalovaní: Ministero Ambiente e tutela del Territorio e del Mare a další
Předběžné otázky
1)
Brání zásada „znečišťovatel platí“ vnitrostátní právní úpravě, konkrétně článku 2050 občanského zákoníku, která v případě, že ve znečištěné lokalitě působí několik průmyslových podniků, umožňuje, aby jim správní orgán uložil povinnost sanace této lokality bez předchozího určení odpovědnosti za znečištění v každém jednotlivém případě nebo pouze na základě skutečnosti, že jsou vlastníky výrobních prostředků, a proto objektivně odpovídají za škody, které tyto prostředky způsobí na životním prostředí, nebo aby jim uložil povinnost obnovit znečištěné životní prostředí i bez ohledu na jejich účast na způsobení znečištění a její rozsah?
2)
Může správní orgán na základě zásady „znečišťovatel platí“ uložit subjektům, které se nacházejí ve znečištěných oblastech, povinnost hradit náklady na zabezpečení, sanaci a obnovení životního prostředí bez předchozího určení existence příčinné souvislosti mezi jednáním těchto subjektů a zjištěným znečištěním?
3)
Lze na základě zásady „znečišťovatel platí“ a zásady proporcionality uložit subjektům, které se nacházejí ve znečištěných oblastech, povinnost provést opatření, která nemají přímou souvislost s individuální účastí každého z nich na způsobeném znečištění a jejím rozsahem?
4)
Lze na základě zásady „znečišťovatel platí“ a zásady proporcionality uložit subjektům, které se nepodílely na vypouštění znečišťujících látek do životního prostředí, povinnost provést opatření k zabezpečení, sanaci a obnovení životního prostředí, přičemž tato opatření a náklady na ně jsou rovnocenné, či přímo totožné s těmi, které jsou uloženy subjektům, které se naopak na vypouštění znečišťujících látek do životního prostředí podílely?
5)
Může správní orgán základě zásady „znečišťovatel platí“ a zásady proporcionality uložit opatření, která svým rozsahem překračují to, co je nezbytné k dosažení cíle, kterého je správní orgán povinen dosáhnout, aniž by přitom byla posouzena přiměřenost uložených řešení z hlediska jejich zásahu do soukromých zájmů?
Full & Egal Universal Law Academy