5.7.2008
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 171/41
Žaloba podaná dne 9. května 2008 – Microsoft v. Komise
(Věc T-167/08)
(2008/C 171/80)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Microsoft Corp. (zástupci: J.-F. Bellis, lawyer, I. Forrester, QC)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání žalobkyně
—
zrušit rozhodnutí Evropské komise ze dne 27. února 2008 K(2008) 764 konečné, kterým se stanoví konečná výše penále uloženého Microsoft Corporation rozhodnutím Komise K(2005)4420 konečné;
—
podpůrně zrušit nebo snížit výši uloženého penále;
—
uložit žalované náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Rozhodnutím ze dne 10. listopadu 2005 přijatým podle čl. 24 odst. 1 nařízení č. 1/2003 (1) Komise uložila žalobkyni penále za nesplnění povinnosti zpřístupnění technické dokumentace obsahující informace o interoperabilitě zainteresovaným podnikům za přiměřených a nediskriminačních podmínek ve smyslu čl. 5 písm. a) rozhodnutí Komise 2007/53/ES ze dne 24. března 2004 (2). Napadené rozhodnutí stanovilo konečnou výši penále za období od 21. června 2006 do 21. října 2007 na 899 milionů EUR. Žalobkyně požaduje zrušení napadeného rozhodnutí na základě těchto důvodů
1.
Komise se dopustila nesprávného posouzení tím, že uložila společnosti Microsoft zaplatit penále, aby ji donutila uplatňovat „přiměřené“ cenové podmínky, aniž by nejprve upřesnila, jaké cenové podmínky by byly podle Komise „přiměřené“, aby jí umožnila dozvědět se, co má učinit, aby zamezila uložení takového penále.
2.
Komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila článek 253 ES tím, že dospěla k závěru, že zveřejněné ceny, které Microsoft přijala, jsou nepřiměřené a v rozporu s rozhodnutím z roku 2004, přičemž nezohlednila skutečnost, že (i) tyto zveřejněné ceny byly výslovně určeny ke zjednodušení jednání mezi společností Microsoft s perspektivními majiteli licence, a že (ii) Microsoft po konzultacích s Komisí vytvořila mechanismus, ve kterém mohla pověřená osoba přezkoumat ceny navržené společností Microsoft, pokud by některý perspektivní majitel licence neuzavřel smlouvu, která je prakticky shodná s mechanismem vytvořeným samotnou Komisí v NDC Health/IMS Health: Interim Measures („IMS Health“) (3). Komise se rovněž dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že (i) náležitě nezohlednila skutečnost, že tyto nezveřejněné ceny byly stanoveny na nižší úrovni než ceny, které za přiměřené označili nezávislí odborníci, že (ii) náležitě nezohlednila skutečnost, že se všem perspektivním majitelům licencí podařilo dosáhnout dohody s Microsoft a že (iii) nezohlednila skutečnost, že majitelé „nepatentované“ licence získají také práva k využívání patentů Microsoft.
3.
Komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když požadovala od společnosti Microsoft, aby prokázala, že jsou její obchodní tajemství inovační podle zvýšeného testu patentovatelnosti s cílem odůvodnit uložení licenčních poplatků za licenci k takovým obchodním tajemstvím. Komise rovněž porušila článek 253 ES tím, že nezohlednila řadu argumentů předložených společností Microsoft na základě zpráv vypracovaných patentovými odborníky, kteří kritizovali Komisi za její přístup.
4.
Komise porušila článek 233 ES tím, že nepřijala potřebná opatření ke splnění rozsudku ve věci T-201/04 (4) v rozsahu, v němž Komise založila své hodnotící zprávy vypracované pověřenou osobou na dokumentech získaných na základě vyšetřovacích pravomocí, které Soud prvního stupně prohlásil za protiprávní.
5.
Komise porušila právo společnosti Microsoft být slyšen, jelikož jí neposkytla příležitost, aby se dozvěděla její stanoviska po skončení referenčního období, za které byla společnosti Microsoft uložena pokuta, čímž jí znemožnila vyjádřit se ke všem relevantním aspektům případu.
6.
Výše penále je nadměrná a nepřiměřená. Komise mimo jiné náležitě nezohlednila skutečnost, že v napadeném rozhodnutí se dospělo jen k takovému závěru, že licenční poplatky, které Microsoft údajně stanovila podle jedné konkrétní licenční smlouvy („nepatentované“ licence) byly nepřiměřené, a proto nenapadá (i) licenční poplatky, které společnost Microsoft údajně stanovila za všechna svá práva duševního vlastnictví obsažená v informacích o interoperabilitě, které má Microsoft zveřejnit podle článku 5 rozhodnutí z roku 2004 nebo (ii) úplnost a přesnost informací o interoperabilitě.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Text s významem pro EHP), Úř. věst. L 1, 2003, s. 1.
(2) Rozhodnutí Komise ze dne 24. května 2004 o řízení podle článku 82 Smlouvy o ES a článku 54 Dohody o EHP proti společnosti Microsoft Corporation (Věc č. COMP/C-3/37.792 – Microsoft) (oznámeno pod číslem K(2004) 900), Úř. věst. L 32, 2007, s. 23.
(3) Rozhodnutí Komise ze dne 3. července 2001 o řízení podle článku 82 Smlouvy o ES (Věc COMP D3/38.044 — NDC Health/IMS Health: Interim measures) (oznámené pod číslem K(2001) 1695), Úř. věst. L 59, 2002, s. 18.
(4) Věc T-201/04, Microsoft v. Komise, dosud nezveřejněno ve Sbírce rozhodnutí.
Full & Egal Universal Law Academy