25.10.2008
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 272/49
Žaloba podaná dne 18. září 2008 – Bank Melli Iran v. Rada
(Věc T-390/08)
(2008/C 272/94)
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Bank Melli Iran (Teheran, Iran) (zástupce: L. Defalque, advokát)
Žalovaná: Rada Evropských společenství
Návrhové žádání žalobkyně
—
zrušit článek 4 část B přílohy rozhodnutí Rady 2008/475/ES ze dne 23. června 2008, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, v rozsahu, v němž se použije na Bank Melli Iran, její dceřinné společnosti a pobočky;
—
podpůrně rozhodnout o tom, že se, na základě článku 241 ES, na toto řízení nepoužijí čl. 15 odst. 2 a čl. 7 odst. 2 nařízení Rady 423/2007 ze dne 19. dubna 2007;
—
v každém případě uložit Radě náhradu veškerých nákladů řízení v souladu s čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
V projednávané věci žalobkyně navrhuje zrušení Rozhodnutí Rady 2008/475/ES ze dne 23. června 2008, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (1), v rozsahu, v němž je žalobkyně uvedena na seznamu fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů, jejichž finanční prostředky a hospodářské zdroje byly zmrazeny na základě uvedeného ustanovení.
Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje sedm důvodů vycházejících z:
—
porušení podstatných náležitostí Smlouvy ES, jejich prováděcích pravidel, zneužití pravomoci, jakož i nedodržení čl. 7 odst. 2 společného postoje 2007/140/SZBP (2), jelikož napadené rozhodnutí bylo přijato při nedodržení zásady jednomyslnosti stanovené v čl. 7 odst. 2 společného postoje 2007/140/SZBP;
—
podpůrně z výhrady protiprávnosti čl. 15 odst. 2 nařízení č. 423/2007 (3), která stanoví hlasování kvalifikovanou většinou;
—
porušení zásady rovného zacházení v rozsahu, v němž Rada zmrazila finanční prostředky a hospodářské zdroje žalobkyně, aniž by použila takové opatření na ostatní íránské banky nacházející se ve stejných podmínkách;
—
porušení zásady proporcionality tím, že Rada zmrazila finanční prostředky a hospodářské zdroje žalobkyně, ačkoliv rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů 1803 (2008) pouze žádala státy, aby prokázaly obezřetnost, pokud jde o aktivity finančních institucí usazených na jejich území prováděné ve spojení s bankami se sídlem v Íránu, včetně žalobkyně;
—
porušení práv na obranu, práva být vyslechnut a práva na účinnou soudní ochranu v rozsahu, v němž i) rezoluce 1803 (2008) požadoval po státech, aby prokázaly obezřetnost, a ii) žalobkyně nebyla uvedena v předchozích rezolucích Rady bezpečnosti Organizace spojených národů [rezoluce 1737 (2006) a rezoluce 1747 (2007)]; krom toho žalobkyni nebyly sděleny vytýkané skutečnosti;
—
porušení základního práva na respektování vlastnictví;
—
porušení čl. 15 odst. 3 nařízení č. 423/2007 v rozsahu, v němž byla Rada povinna uvést individuální a konkrétní důvody svého rozhodnutí vzhledem k pouhé povinnosti obezřetnosti uvedené v rezoluci 1803 (2008) a vzhledem k zacházení s jinými íránskými bankami;
—
porušení pravomocí Společenství, jelikož zmrazení finančních prostředků a hospodářských fondů představuje kvazi-trestní sankci, a to tím spíše, že se nejednalo o provedení rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, protože rezoluce 1803 (2008) takové opatření nestanoví.
(1) Úř. věst. L 163, s. 29.
(2) Společný postoj Rady 2007/140/SZBP ze dne 27. února 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 61, s. 49).
(3) Nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne 19. dubna 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 103, s. 1).
Full & Egal Universal Law Academy