6.12.2008
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 313/42
Žaloba podaná dne 29. září 2008 – Performing Right Society v. Komise
(Věc T-421/08)
(2008/C 313/78)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Performing Right Society Ltd (Londýn, Spojené království) (zástupci: J. Rivas Andrés a M. Nissen, advokáti)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhové žádání žalobkyně
—
zrušit rozhodnutí Komise ze dne 16. července 2008 o řízení podle článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/C2/38.698 – CISAC) z důvodu neuvedení počátečního dne porušení a tudíž jejich trvání,
—
zrušit článek 3 a/nebo čl. 4 odst. 2 rozhodnutí Komise ze dne 16. července 2008 o řízení podle článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/C2/38.698 – CISAC),
—
zrušit podpůrně článek 3 a/nebo čl. 4 odst. 2 rozhodnutí Komise ze dne 16. července 2008 o řízení podle článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/C2/38.698 – CISAC) v rozsahu, v němž se týká žalobkyně.
—
uložit Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Touto žalobou se žalobkyně domáhá na základě článku 230 ES úplného nebo částečného zrušení rozhodnutí Komise K(2008)3435 v konečném znění ze dne 16. července 2008 o řízení podle článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/C2/38.698 – CISAC).
Žalobkyně svým prvním žalobním důvodem tvrdí, že odůvodnění v napadeném rozhodnutí nedokládá existenci porušení pro kterýkoliv z následujících tří způsobů provozování: satelitní vysílání, on-line a kabelový přenos. Na základě toho žalobce uplatňuje, že Komise neposkytla důkaz týkající se domnělé existence jednání ve vzájemné shodě, kterého se členové CISAC pocházející z EHP dopustili tím, že omezili rozsah svých vzájemných mandátů na jim příslušející území. Toto podle žalobkyně představuje nesprávné posouzení a porušení článku 81 ES a článku 253 ES. Žalobkyně tvrdí, že mezi všemi členy CISAC pocházející z EHP neexistuje paralelní postup, jak prokazují výjimky z územního rozdělení uvedené v napadeném rozhodnutí samém. Krom toho žalobkyně uvádí, že napadené rozhodnutí je stiženo nedostatečným odůvodněním, jelikož neuvádí nic, pokud jde o den, kdy začala porušování, a tudíž ani o jejich trvání, zejména jednání ve vzájemné shodě, čímž rovněž porušuje čl. 2 a čl. 16 odst. 1 nařízení (ES) č. 1/2003 (1).
Druhým žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je chybné, neboť neprokazuje, že se žalobkyně zúčastnila domnělého jednání ve vzájemné shodě. Dále podle žalobkyně existuje přijatelné vysvětlení jejího jednání, které je odlišné od jednání ve vzájemné shodě, konkrétně to, že si zvolila ta řešení, která považuje za obchodně výhodnější. Krom toho tvrdí, že Komise v souladu s ustálenou judikaturou měla přihlédnout k tomu, zda je racionálním ekonomickým jednáním ustanovit jednu nebo více dodatečných inkasních společností, aby mohly soutěžit, jak s místní inkasní společností, tak udělující společností, která se zabývá přímými licencemi.
Svým třetím žalobním důvodem žalobkyně uplatňuje, že prostředky uložené čl. 4 odst. 2 napadeného rozhodnutí jsou právně nejisté, neopodstatněné, nejsou nutné a/nebo jsou nepřiměřené pro ukončení domnělého porušení.
Začtvrté, žalobkyně tvrdí, že Komise porušila její právo být vyslechnuta tím, že ji neinformovala o svých důvodech, pro které nepřijala nabízené závazky.
(1) Nařízení Rady ES č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, 2003, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).
Full & Egal Universal Law Academy