USNESENÍ SOUDU
(kasační senát)
15. ledna 2009
Věc T-306/08 P
Kurt-Wolfgang Braun-Neumann
v.
Evropský parlament
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Důchody – Pozůstalostní důchod – Vyplácení ve výši 50 % z důvodu existence druhého pozůstalého manžela – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Opožděná stížnost“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie ze dne 23. května 2008, Braun-Neumann v. Parlament (F-79/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), směřující ke zrušení uvedeného usnesení.
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Každý účastník řízení ponese náklady, které vynaložil v rámci tohoto řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Formální náležitosti – Nedostatek
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Lhůty
(Služební řád, články 90 a 91)
3. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Lhůty
(Služební řád, články 90 a 91)
1. Neformální povaha opatření správy nebrání tomu, aby bylo uvedené opatření kvalifikováno jako akt nepříznivě zasahující do právního postavení, přičemž tato kvalifikace nezávisí na formě daného opatření nebo jeho názvu, ale určuje se v závislosti na jeho podstatě, a zejména na tom, zda zakládá právně závazné účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení.
(viz bod 32)
Odkazy: Soudní dvůr, 1. února 1979, Deshormes v. Komise, 17/78, Recueil, s. 189, bod 10; Soud prvního stupně, 19. října 1995, Obst v. Komise, T‑562/93, Recueil FP, s. I‑A‑247 a II‑737, bod 23; Soud prvního stupně, 9. září 2008, Marcuccio v. Komise, T‑144/08, Sb. rozh. s. II‑0000, bod 25
2. Žádné výslovné ustanovení práva Společenství neukládá orgánům obecnou povinnost informovat adresáty aktů o možnostech podání žalob ani o lhůtách, ve kterých mohou být podány. Skutečnost, že v odpovědi na předcházející správní stížnost nejsou uvedeny procesní prostředky, které může zúčastněná osoba využít, nezakládá povinnost soudu Společenství uznat přípustnost žaloby podané po uplynutí lhůty na základě zásady právní jistoty a zásady proporcionality.
(viz body 34 a 35)
Odkazy: Soudní dvůr, 5. března 1999, Guérin automobiles v. Komise, C‑153/98 P, Recueil, s. 1441, body 13 a 15; Soud prvního stupně, 24. února 2000, ADT Projekt v. Komise, T‑145/98, Recueil, s. II‑387, bod 210; Soud prvního stupně, 22. prosince 2005, Gorostiaga Atxalandabaso v. Parlament, T‑146/04, Sb. rozh. s. II‑5989, bod 131
3. Lhůta tří měsíců pro podání stížnosti proti aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení stanovená čl. 90 odst. 2 služebního řádu je kogentní lhůtou a ani účastníci řízení, ani soud ji nemohou měnit, jelikož byla zavedena za účelem zajištění jasnosti a jistoty právních situací, jakož i právní jistoty. Soud Společenství tedy musí bez návrhu ověřit, zda byla dodržena. Skutečnost, že orgán ve fázi odpovědi na správní stížnost neodhalil skutečnost, že tato stížnost byla podána opožděně a že tedy byla nepřípustná nebo že dokonce výslovně uvedl, že žalobce může ještě podat žalobu k soudu, nemá vliv na přípustnost žaloby ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Takové okolnosti totiž nemohou mít za účinek odchýlení se od systému závazných lhůt stanovených články 90 a 91 služebního řádu a už vůbec nemůže zbavit Soud povinnosti, která mu přísluší, ověřit dodržení lhůt stanovených právním předpisem.
(viz body 36 a 37)
Odkazy: Soud prvního stupně, 17. října 1991, Offermann v. Parlament, T‑129/89, Recueil, s. II‑855, bod 34; Soud prvního stupně, 18. března 1997, Rasmussen v. Komise, T‑35/96, Recueil FP, s. I‑A‑61 a II‑187, bod 30; Soud prvního stupně, 7. září 2005, Krahl v. Komise, T‑358/03, Sb. VS s. I‑A‑215 a II‑993, bod 35 a citovaná judikatura, a bod 36
Full & Egal Universal Law Academy