30.7.2011
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 226/2
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. června 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesgerichtshof, Amtsgericht Schorndorf — Německo) — Gebr. Weber GmbH v. Jürgen Wittmer (C-65/09), Ingrid Putz v. Medianess Electronics GmbH
(Spojené věci C-65/09 a C-87/09) (1)
(Ochrana spotřebitele - Prodej spotřebního zboží a záruky na toto zboží - Směrnice 1999/44/ES - Článek 3 odst. 2 a 3 - Výměna vadného zboží jako jediný způsob zjednání nápravy - Vadné zboží již nainstalované spotřebitelem - Povinnost prodávajícího odstranit vadné zboží a nainstalovat náhradní zboží - Absolutní nepřiměřenost - Důsledky)
2011/C 226/02
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundesgerichtshof, Amtsgericht Schorndorf
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Gebr. Weber GmbH (C-65/09), Ingrid Putz (C-87/09)
Žalovaní: Jürgen Wittmer (C-65/09), Medianess Electronics (C-87/09)
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Bundesgerichtshof, Amtsgericht Schorndorf — Výklad čl. 3 odst. 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (Úř. věst. L 171, s. 12; Zvl. vyd. 15/04, s. 223) — Prodej vadného zboží spotřebiteli bez zavinění na straně prodávajícího — Správná instalace zboží spotřebitelem — Vnitrostátní právní úprava, podle níž při neexistenci jiného způsobu zjednání nápravy není prodávající povinen vyměnit vadné zboží v případě nepřiměřených nákladů — Slučitelnost této právní úpravy s výše uvedenými ustanoveními práva Společenství? — V případě neslučitelnosti, výklad pojmu „bezplatné náhradní dodání“ [„bezplatná výměna“] obsaženého v čl. 3 odst. 3 výše uvedené směrnice — Odpovědnost prodávajícího za náklady na odstranění vadného zboží správně nainstalovaného spotřebitelem
Výrok
1)
Článek 3 odst. 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží musí být vykládán v tom smyslu, že pokud je spotřební zboží, které není v souladu se smlouvou a které spotřebitel v dobré víře nainstaloval v souladu s jeho povahou a zamýšleným použitím předtím, než se projevila vada, uvedeno do stavu odpovídajícího smlouvě prostřednictvím výměny, má prodávající povinnost sám toto zboží odstranit z místa, kde bylo nainstalováno, a nainstalovat zde zboží náhradní, anebo nahradit náklady na toto odstranění a instalaci náhradního zboží. Tato povinnost je nezávislá na otázce, zda se prodávající na základě kupní smlouvy zavázal původně koupené spotřební zboží nainstalovat.
2)
Článek 3 odst. 3 směrnice 1999/44 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní legislativa přiznávala prodávajícímu právo odmítnout výměnu zboží, které je v rozporu se smlouvou, jako jediný možný způsob zjednání nápravy z důvodu, že tato výměna pro něj v důsledku povinnosti odstranit toto zboží z místa, kde bylo instalováno, a povinnosti nainstalovat zde zboží náhradní, znamená vynaložit výdaje nepřiměřené hodnotě, kterou by zboží mělo v případě souladu se smlouvou, a významu rozporu se smlouvou. Toto ustanovení však nebrání tomu, aby byl nárok spotřebitele na náhradu nákladů na odstranění vadného zboží a instalaci náhradního zboží v takovém případě omezen na povinnost prodávajícího nahradit náklady v přiměřené výši.
(1) Úř. věst. C 90, 18.4.2009.
Full & Egal Universal Law Academy