4.12.2010
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 328/6
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 5. října 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Administrativen sad Sofia-grad — Bulharsko) — Georgi Ivanov Elchinov v. Natsionalna zdravnoosiguritelna kasa
(Věc C-173/09) (1)
(Sociální zabezpečení - Volný pohyb služeb - Zdravotní pojištění - Nemocniční péče poskytnutá v jiném členském státě - Předchozí povolení - Podmínky použití čl. 22 odst. 2 druhého pododstavce nařízení (EHS) č. 1408/71 - Způsoby, jakými se účastníkovi zdravotního pojištění hradí výdaje na nemocniční péči vynaložené v jiném členském státě - Povinnost soudu nižšího stupně respektovat pokyny soudu vyššího stupně)
2010/C 328/09
Jednací jazyk: bulharština
Předkládající soud
Administrativen sad Sofia-grad
Účastníci původního řízení
Žalobce: Georgi Ivanov Elchinov
Žalovaná: Natsionalna zdravnoosiguritelna kasa
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Administrativen sad Sofia-grad — Výklad článku 49 Smlouvy o ES a čl. 22 odst. 1 písm. c) a odst. 2 druhého pododstavce nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 149, s. 2), ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. L 28, s. 1) — Zdravotní pojištění — Odmítnutí příslušné vnitrostátní instituce povolit výdaje financované z jejího rozpočtu (formulář E 112) za účelem získání účinnější lékařské péče v jiném členském státě, než je členský stát bydliště pojištěného pacienta — Domněnka nezbytné souvislosti mezi tímto financováním a existencí tohoto druhu léčení v tuzemsku — Pojem „léčení, které dotyčné osobě nemůže být poskytnuto v členském státě bydliště“ — Způsoby povolení financování a režim použitelný na úhradu vynaložených výdajů — Povinnost nižšího vnitrostátního soudu respektovat výkladové pokyny soudu vyššího stupně, o nichž se domnívá, že jsou v rozporu s právem Společenství
Výrok
1)
Právo Unie brání tomu, aby vnitrostátní soud, kterému přísluší rozhodnout v návaznosti na vrácení věci soudem vyššího stupně, který rozhodoval v rámci kasačního opravného prostředku, byl v souladu s vnitrostátním procesním právem vázán právními posouzeními soudu vyššího stupně, jestliže se s ohledem na výklad, který požadoval od Soudního dvora, domnívá, že uvedená posouzení nejsou v souladu s právem Unie.
2)
Článek 49 ES a článek 22 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006, brání právní úpravě členského státu vykládané v tom smyslu, že ve všech případech vylučuje náhradu výdajů na nemocniční péči poskytnutou bez předchozího povolení v jiném členském státě.
3)
Pokud jde o péči, která nemůže být poskytnuta v členském státě, na jehož území má účastník zdravotního pojištění bydliště, čl. 22 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1992/2006, musí být vykládán v tom smyslu, že povolení požadované podle odstavce 1 písm. c) bodu i) téhož článku nelze odmítnout:
—
jestliže v případě, kdy jsou výkony stanovené vnitrostátními právními předpisy uvedeny na seznamu, který sice použitý způsob léčení výslovně a přesně neuvádí, ale definuje druhy léčení hrazené příslušnou institucí, je prokázáno podle obvyklých výkladových zásad a v návaznosti na přezkum založený na objektivních a nediskriminačních kritériích, který zohledňuje všechny relevantní lékařské poznatky a dostupné vědecké údaje, že tento způsob léčení odpovídá druhům léčení uvedeným na tomto seznamu, a
—
jestliže alternativní léčení vykazující stejný stupeň účinnosti nelze poskytnout v přiměřené době v členském státě, na jehož území má účastník zdravotního pojištění bydliště.
Tentýž článek brání tomu, aby vnitrostátní orgány, které se mají vyjádřit k žádosti o předchozí povolení, při použití tohoto ustanovení uplatnily domněnku, že nemocniční péče, která nemůže být poskytnuta v členském státě, na jehož území má účastník zdravotního pojištění bydliště, není uvedena mezi výkony, jejichž úhradu stanoví právní předpisy tohoto státu, a naopak že nemocniční péče uvedená mezi těmito výkony může být poskytována v uvedeném členském státě.
4)
Jestliže je prokázáno, že odmítnutí vydat povolení požadované na základě čl. 22 odst. 1 písm. c) bodu i) nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1992/2006, nebylo opodstatněné, zatímco poskytování nemocniční péče bylo ukončeno a s ní související výdaje již účastník zdravotního pojištění vynaložil, vnitrostátní soud musí příslušné instituci podle vnitrostátních procesních pravidel uložit povinnost nahradit uvedenému účastníkovi zdravotního pojištění částku, kterou by příslušná instituce běžně uhradila, kdyby bylo povolení řádně vydáno.
Uvedená částka je rovna částce určené podle ustanovení právních předpisů, kterým podléhá instituce členského státu, na jehož území byla nemocniční péče poskytnuta. Pokud je tato částka nižší než částka, která by vyplývala z použití právních předpisů platných v členském státě bydliště v případě hospitalizace v posledně uvedeném členském státě, musí krom toho příslušná instituce účastníkovi zdravotního pojištění poskytnout doplňkovou náhradu odpovídající rozdílu mezi těmito dvěma částkami, a to v mezích skutečně vynaložených výdajů.
(1) Úř. věst. C 180, 1.8.2009.
Full & Egal Universal Law Academy