29.10.2011
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 319/2
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15. září 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État — Francie) — Ministre du Budget, des Comptes publics et de la Fonction publique v. Accor SA
(Věc C-310/09) (1)
(Volný pohyb kapitálu - Daňové zacházení s dividendami - Vnitrostátní právní předpisy, kterými se přiznává sleva na dani ve vztahu k dividendám vyplaceným dceřinými společnostmi, které jsou rezidenty ve státě mateřské společnosti - Odmítnutí slevy na dani ve vztahu k dividendám vyplaceným dceřinými společnostmi nerezidenty - Následné vyplácení dividend mateřskou společností svým akcionářům - Započtení slevy na dani na srážkovou daň z příjmů z kapitálového majetku, kterou musí mateřská společnost odvést při následném vyplácení dividend - Odmítnutí vrátit srážkovou daň odvedenou mateřskou společností - Bezdůvodné obohacení - Požadované důkazy týkající se zdanění dceřiných společností nerezidentů)
2011/C 319/03
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Conseil d'État
Účastníci původního řízení
Žalobce: Ministre du Budget, des Comptes publics et de la Fonction publique
Žalovaná: Accor SA
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Conseil d'État (Francie) –Výklad článků 43 a 56 Smlouvy o ES — Vnitrostátní právní úprava, která zdaňuje rozdílným způsobem dividendy pocházející od dceřinných společností usazených ve státě, ve kterém je rezidentem mateřská společnost, a v jiných členských státech — Možnost započíst na srážkovou daň z příjmů z kapitálového majetku, kterou je mateřská společnost povinna uhradit při následném vyplácení těchto dividend akcionářům, slevu na dani spojenou s rozdělením těchto dividend, pocházejí-li od dceřiné společnosti usazené ve Francii, ale nikoli pocházejí-li od dceřinné společnosti usazené v jiném členském státě Společenství — Odmítnutí vrátit srážkovou daň z příjmů z kapitálového majetku zaplacenou mateřskou společností, které je odůvodněno bezdůvodným obohacením nebo tím, že této společnosti nevznikla škoda — Vrácení částek zaplacených mateřskou společností vázané na předložení důkazů týkajících se daně zaplacené jejími dceřinnými společnosti v jiném členském státě než je stát, ve kterém má mateřská společnost sídlo — Dodržování zásady rovnocennosti a zásady efektivity
Výrok
1)
Vzhledem k výše uvedenému je proto na první položenou otázku třeba odpovědět, že články 49 SFEU a 63 SFEU brání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, jejímž cílem je zamezení dvojího ekonomického zdanění dividend, která umožňuje mateřské společnosti započíst na srážkovou daň z příjmů z kapitálového majetku, kterou je povinna uhradit při následném vyplacení dividend svým akcionářům, které jí poukázaly její dceřiné společnosti, slevu na dani spojenou s rozdělením těchto dividend, pocházejí-li od dceřiné společnosti usazené v tomto členském státě, přičemž tuto možnost neposkytuje, pocházejí-li tyto dividendy od dceřiné společnosti usazené v jiném členském státě, pokud tato právní úprava v tomto posledně uvedeném případě nezakládá právo na poskytnutí slevy na dani spojené s rozdělením těchto dividend touto dceřinou společností.
2)
Pokud takový vnitrostátní daňový režim, jako je režim dotčený v původním řízení, nevede jako takový k přenesení neoprávněně uhrazené daně daňovým poplatníkem na třetí osobu, právo Unie brání tomu, aby členský stát odmítl vrácení částek zaplacených mateřskou společností z toho důvodu, že by toto vrácení pro tuto společnost představovalo bezdůvodné obohacení, nebo z toho důvodu, že částka zaplacená mateřskou společností nepředstavuje pro tuto společnost účetní či daňový náklad, ale započítává se na součet částek, které mohou být následně vyplaceny jejím akcionářům.
3)
Vzhledem k výše uvedenému je třeba na třetí položenou otázku odpovědět tak, že zásada rovnocennosti a zásada efektivity nebrání tomu, aby vrácení částek mateřské společnosti — které má zajistit uplatnění téhož daňového režimu na dividendy, které jsou vypláceny jejími dceřinými společnostmi usazenými ve Francii, a dividendy vyplácené jejími dceřinými společnostmi usazenými v jiných členských státech, následně vyplacené mateřskou společností — bylo v zásadě podmíněno tím, že daňový poplatník předloží údaje, které jsou jen v jeho držení a které se v případě každé sporné dividendy týkají zejména skutečně uplatněné sazby daně a skutečně uhrazené částky daně ze zisku dosaženého dceřinými společnostmi usazenými v jiných členských státech, zatímco v případě dceřiných společností usazených ve Francii se tytéž informace, se kterými je správní orgán seznámen, nevyžadují. Předložení těchto informací však lze požadovat pouze za předpokladu, že je v praxi možné a nepříliš obtížné předložit důkaz o uhrazení daně dceřinými společnostmi se sídlem v jiných členských státech, zejména pak s ohledem na právní předpisy uvedených členských států, které se týkají zamezení dvojího zdanění a oznamování výše splatné korporační daně, jakož i archivace správních dokumentů. Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda jsou tyto podmínky ve věci v původním řízení splněny.
(1) Úř. věst. C 233, 26.9.2009.
Full & Egal Universal Law Academy