29.10.2011
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 319/3
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 15. září 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bezirksgericht Linz — Rakousko) — trestní řízení proti Jochenu Dickingerovi a Franzi Ömerovi
(Věc C-347/09) (1)
(Volný pohyb služeb - Svoboda usazování - Vnitrostátní právní úprava stanovující monopol na provozování on-line kasin - Podmínky přípustnosti - Expanzivní obchodní politika - Kontroly provozovatelů hazardních her prováděné v jiných členských státech - Udělení monopolu společnosti soukromého práva - Možnost získat tento monopol vyhrazená pouze kapitálovým společnostem se sídlem na vnitrostátním území - Zákaz pro držitele monopolu založit pobočku mimo členský stát usazení)
2011/C 319/04
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bezirksgericht Linz
Účastníci původního trestního řízení
Jochen Dickinger, Franz Ömer
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Bezirksgericht Linz — Výklad článků 43 ES a 49 ES — Vnitrostátní právní úprava, která pod hrozbou trestně právních sankcí zakazuje provozování hazardních her bez koncese udělené příslušným orgánem, ale zakotvuje možnost získání takové koncese na období maximálně 15 let kapitálovými společnostmi, které mají sídlo v tuzemsku a nemají dceřiné společnosti v zahraničí
Výrok
1)
Právo Unie, a zejména článek 49 ES, brání uložení trestněprávní sankce za porušení takového monopolu na provozování hazardních her, jakým je monopol na provozování on-line kasin stanovený vnitrostátní právní úpravou dotčenou v původním řízení, pokud taková právní úprava není v souladu s jeho ustanoveními.
2)
Článek 49 ES musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na hazardní hry nabízené on-line na území hostitelského členského státu provozovatelem usazeným v jiném členském státu bez ohledu na to, že tento provozovatel:
—
vybudoval v hostitelském členském státě určitou technickou infrastrukturu, jako například server, a
—
využívá technickou podporu subjektu usazeného v hostitelském členském státě k poskytování služeb spotřebitelům usazeným rovněž v tomto členském státě.
3)
Článek 49 ES musí být vykládán v tom smyslu, že:
a)
členský stát, který usiluje o zajištění zvláště vysoké úrovně ochrany spotřebitelů v oblasti hazardních her, může mít důvodně za to, že kontrolu trestné činnosti spojené s tímto odvětvím a naplňování cíle, jímž je předcházet podněcování k nadměrným výdajům za hru a bojovat dostatečné účinným způsobem proti hráčské závislosti, může umožnit pouze zřízení monopolu ve prospěch jediného provozovatele, který podléhá důsledné kontrole ze strany orgánů veřejné moci;
b)
k tomu, aby byla vnitrostátní právní úprava zřizující monopol v oblasti hazardních her, která umožňuje držiteli monopolu vést expanzivní politiku koherentní s cílem potírání trestné činnosti, jakož i s cílem omezování herních příležitostí, musí:
—
spočívat na závěru, že kriminální a podvodné činnosti spojené s hrami a hráčská závislost představují na území dotyčného členského státu problém, kterému by mohlo čelit rozšíření povolených a regulovaných činností, a
—
umožňovat pouze uměřenou reklamu, přísně omezenou na to, co je nezbytné pro nasměrování spotřebitelů ke kontrolovaným herním sítím;
c)
okolnost, že si členský stát zvolil systém ochrany odlišný od toho, který přijal jiný členský stát, nemůže mít vliv na posuzování nezbytnosti a přiměřenosti ustanovení přijatých v dané oblasti, které musejí být posuzovány pouze z hlediska cílů, které příslušné orgány dotčeného členského státu sledují, a z hlediska úrovně ochrany, kterou chtějí zajistit.
(1) Úř. věst. C 282, 21.11.2009.
Full & Egal Universal Law Academy