29.1.2011
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 30/7
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 25. listopadu 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Halle — Německo) — Günter Fuß v. Stadt Halle (Saale)
(Věc C-429/09) (1)
(Sociální politika - Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků - Směrnice 93/104/ES a 2003/88/ES - Úprava pracovní doby - Hasiči zaměstnaní ve veřejném sektoru - Článek 6 písm. b) směrnice 2003/88/ES - Maximální délka týdenní pracovní doby - Překročení - Náhrada újmy způsobené porušením práva Unie - Podmínky pro přiznání práva na náhradu újmy - Procesní podmínky - Povinnost podat zaměstnavateli nejprve žádost - Forma a rozsah náhrady - Dodatečné náhradní volno nebo odškodnění - Zásady rovnocennosti a efektivity)
2011/C 30/11
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Verwaltungsgericht Halle
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Günter Fuß
Žalovaná: Stadt Halle
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Verwaltungsgericht Halle — Výklad směrnic Rady 93/104/ES ze dne 23. listopadu 1993 (Úř. věst. L 307, s. 18; Zvl. vyd. 05/02, s. 197) a Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. L 299, s. 9; Zvl. vyd. 05/04, s. 9) a především čl. 6 písm. b), čl. 16, písm. b) a druhého pododstavce článku 19 směrnice 2003/88/ES — Vnitrostátní právní předpisy, které v rozporu s uvedenými směrnicemi upravují týdenní pracovní dobu, která u osob zaměstnaných u zásahových sil požární služby překračuje 48 hodin — Nárok zaměstnance, který překročil maximální délku pracovní doby, na vyrovnání ve formě náhradního volna nebo finanční náhrady
Výrok
1)
Takový pracovník, jako je G. Fuß ve věci v původním řízení, který jako hasič zaměstnaný u zásahové služby spadající do veřejného sektoru odpracoval průměrnou týdenní pracovní dobu přesahující pracovní dobu upravenou v čl. 6 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby 2003/88, se může dovolávat práva Unie k uplatnění vzniku odpovědnosti orgánů dotyčného členského státu k získání náhrady újmy vzniklé v důsledku porušení tohoto ustanovení.
2)
Právo Unie brání takovým právním předpisům, o jaké jde ve věci v původním řízení,
—
které podřizují, což musí ověřit předkládající soud, právo pracovníka zaměstnaného ve veřejném sektoru na náhradu újmy vzniklé v důsledku porušení právního pravidla Unie ze strany orgánů dotyčného členského státu, v daném případě článku 6 písm. b) směrnice 2003/88, podmínce vycházející z pojmu zavinění, jež přesahuje dostatečně závažné porušení uvedeného práva, a
—
které podřizují právo pracovníka zaměstnaného ve veřejném sektoru na náhradu újmy vzniklé v důsledku porušení článku 6 písm. b) směrnice 2003/88 ze strany orgánů dotyčného členského státu podmínce, aby předtím požádal svého zaměstnavatele o dodržování tohoto ustanovení.
3)
Náhrada újmy ze strany orgánů členských států, kterou tyto způsobily jednotlivcům porušeními práva Unie, musí být přiměřená vzniklé újmě. Neexistují-li ustanovení práva Unie v dané oblasti, je na vnitrostátním právním řádu dotyčného členského státu, aby s výhradou dodržení zásad rovnocennosti a efektivity jednak stanovil, zda újma vzniklá takovému pracovníkovi, jako je G. Fuß ve věci v původním řízení, v důsledku porušení právního pravidla Unie musí být nahrazena přiznáním dodatečného náhradního volna tomuto pracovníkovi, nebo finančním odškodněním, a jednak definoval pravidla týkající se způsobu výpočtu této náhrady. Referenční doby upravené v článcích 16 až 19 směrnice 2003/88 nejsou v této souvislosti rozhodné.
4)
Odpovědi na otázky položené předkládajícím soudem jsou shodné bez ohledu na to, zda se na skutkový stav ve věci v původním řízení vztahují ustanovení směrnice Rady 93/104/ES ze dne 23. listopadu 1993 o některých aspektech úpravy pracovní doby, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/34/ES ze dne 22. června 2000 nebo ustanovení směrnice 2003/88.
(1) Úř. věst. C 24, 30.1.2010.
Full & Egal Universal Law Academy