ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
17. prosince 2009
Věc C-197/09 RX-II
M
v.
Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMEA)
„Přezkum rozsudku T‑12/08 P – Věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout – Spravedlivý proces – Zásada kontradiktornosti – Narušení jednoty nebo souladu práva Společenství“
Předmět: Přezkum rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství (kasačního senátu) ze dne 6. května 2009, M v. EMEA (T‑12/08 P), kterým Soud (nyní Tribunál) jednak zrušil usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 19. října 2007, M v. EMEA (F‑23/07, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí), jakož i rozhodnutí Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMEA) ze dne 25. října 2006 v rozsahu, v němž zamítá žádost M ze dne 8. srpna 2006 o předložení jeho případu výboru pro otázky invalidity, a jednak uložil EMEA zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 3000 eur.
Rozhodnutí: Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství (kasačního senátu) ze dne 6. května 2009, M v. EMEA (T‑12/08 P), narušuje jednotu a soulad práva Společenství tím, že uvedený Soud jakožto soud rozhodující o kasačním opravném prostředku vyložil pojem „věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout“ ve smyslu článku 61 statutu Soudního dvora a čl. 13 odst. 1 přílohy uvedeného statutu tak, že mu to umožnilo rozhodnout, že dotčenou věc sám projedná, rozhodnout o meritu návrhu na náhradu údajné nemajetkové újmy a uložit EMEA zaplacení náhrady škody ve výši 3000 eur bez ohledu na skutečnost, že kasační opravný prostředek, který mu byl předložen, se týkal přezkumu toho, jak bylo v řízení v prvním stupni zacházeno s námitkou nepřípustnosti, a že o aspektu sporu, který byl předmětem tohoto rozhodnutí o projednání, neproběhla před tímto soudem ani před Soudem pro veřejnou službu Evropské unie, jakožto soudem rozhodujícím v prvním stupni, jakákoliv kontradiktorní diskuze. Body 3 a 5 výroku Soudu prvního stupně Evropských společenství (kasačního senátu) ze dne 6. května 2009, M v. EMEA ((T‑12/08 P), se zrušují. Věc se vrací Tribunálu Evropské unie. M, EMEA, Italská republika, Polská republika, Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise (pět posledních účastníků řízení předložilo spisy nebo písemná vyjádření k otázkám, které byly předmětem přezkumu) ponesou vlastní náklady vynaložené v přezkumném řízení.
Shrnutí
1. Kasační opravný prostředek – Kasační opravný prostředek, který byl shledán opodstatněným – Rozhodnutí soudu rozhodujícího o kasačním opravném prostředku, které meritorně řeší spor – Podmínka – Věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout – Pojem
(Statut Soudního dvora, čl. 61 první pododstavec a příloha I čl. 13 odst. 1)
2. Právo Společenství – Zásady – Právo na obhajobu – Zásada kontradiktornosti – Dosah
3. Řízení – Námitka nepřípustnosti – Předmět – Povinnost účastníka řízení uplatňujícího námitku uplatnit ve svém spise své argumenty k meritu sporu – Neexistence
(Jednací řád Soudního dvora, článek 91; jednací řád Soudu prvního stupně, článek 114)
4. Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Rozsah
(Služební řád, čl. 91 odst. 1)
5. Přezkum – Konstatování narušení jednoty nebo souladu práva Společenství – Kritéria posouzení – Důsledky, které je třeba vyvodit
(Statut Soudního dvora, čl. 62b první pododstavec)
1. V zásadě se o věc, ve které soudní řízení dovoluje soudu rozhodujícímu o kasačním opravném prostředku rozhodnout, podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora a čl. 13 odst. 1 přílohy I uvedeného statutu nejedná, jestliže soud rozhodující v prvním stupni vyhověl námitce nepřípustnosti a aniž by se zabýval věcí samou žalobu odmítl jako nepřípustnou. Za určitých podmínek je nicméně možné rozhodnout o meritu takové žaloby v rámci řízení o kasačním opravném prostředku. Tak tomu může být jednak tehdy, pokud zrušení napadeného rozsudku nebo usnesení nutně vyžaduje určité řešení merita dotčené žaloby, nebo, dále, pokud přezkum merita žaloby na neplatnost spočívá na argumentech, které si účastníci řízení vyměnili v rámci kasačního opravného prostředku na základě úvah soudu rozhodujícího v prvním stupni.
Článek 13 odst. 1 přílohy I statutu Soudního dvora, upravující rozhodování Tribunálu v případech opodstatněných kasačních opravných prostředků, sice nemá znění zcela totožné s čl. 61 prvním pododstavcem uvedeného statutu, který je relevantním ustanovením pro Soudní dvůr. Nicméně v případech, kdy se ukáže, že soud rozhodující v prvním stupni žalobu nesprávně odmítl jako nepřípustnou, když vyhověl námitce nepřípustnosti, aniž by spojil její posuzování s věcí samou, musí být pojem „věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout“ vykládán pro účely použití uvedených ustanovení totožně, nezávisle na skutečnosti, že na rozdíl od tohoto čl. 13 odst. 1 přiznává článek 61 Soudnímu dvoru, jedná-li se o věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout, prostor pro uvážení a dovoluje mu vrátit ji soudu rozhodujícímu v prvním stupni. Za takových zvláštních okolností je třeba určit, že se jedná o věc, ve které soudní řízení nedovoluje rozhodnout, a vrátit věc soudu rozhodujícím v prvním stupni, aniž by v tomto ohledu byla uplatněna jakákoliv posuzovací pravomoc.
2. Právo na obhajobu zahrnuje zásadu kontradiktornosti, která se uplatní na jakékoli řízení, jež může vést k vydání rozhodnutí orgánu Společenství, jímž mohou být citelně dotčeny něčí zájmy. Tato zásada zpravidla zahrnuje právo účastníků řízení zaujmout stanovisko ke skutečnostem a dokumentům, ze kterých bude vycházet rozhodnutí soudu, jakož i vyjádřit se k důkazům a vyjádřením předloženým soudu a právním důvodům uplatněným soudem bez návrhu, na kterých soud hodlá založit své rozhodnutí. Ke splnění požadavků spojených s právem na spravedlivý proces je totiž třeba, aby účastníci řízení měli možnost vyjádřit se kontradiktorně jak ke skutkovým, tak i k právním okolnostem, které jsou rozhodné pro výsledek řízení. Soudy Společenství zajišťují, aby byla zásada kontradiktornosti dodržována před nimi i jimi samotnými. Musí svědčit všem účastníkům řízení před soudem Společenství, nehledě na jejich právní postavení. Proto se jí mohou dovolávat také orgány Společenství, jsou-li účastníky takového řízení.
3. Žalované nelze vytýkat, že se v prvním stupni svobodně vzdala uplatnění svých argumentů k meritu sporu a omezila svojí obhajobu na podání námitky nepřípustnosti. Námitka nepřípustnosti, stanovená jak v článku 91 jednacího řádu Soudního dvora, tak v článku 114 jednacího řádu Tribunálu jako překážka řízení, totiž umožňuje z důvodů hospodárnosti řízení nejprve jednání a přezkum omezit na otázku, zda je dotčená žaloba přípustná. Tato překážka řízení tak umožňuje vyhnout se tomu, aby se spisy účastníků řízení, jakož i přezkum soudu týkaly merita věci, přestože by žaloba byla nepřípustná. Naopak, je-li žaloba v rámci zamítnutí námitky nepřípustnosti prohlášena za přípustnou nebo je-li posouzení uvedené námitky spojeno s věcí samou, musí následně proběhnout jednání ve věci samé.
Bylo by tudíž neslučitelné s logikou právní úpravy týkající se námitky nepřípustnosti nutit žalovaného, který vznese takovou námitku, aby z opatrnosti současně nebo, pokud mu bylo v prvním stupni vyhověno, ve své kasační odpovědi uvedl své argumenty k meritu sporu.
4. Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, poskytnutá soudu Společenství článkem 91 služebního řádu úředníků, pověřuje tento soud úplným rozhodnutím o sporech, které mu byly předloženy. Umožňuje mu i při neexistenci řádných návrhových žádání za tímto účelem nejen provést zrušení, ale dokonce, je-li to třeba, uložit bez návrhu žalovanému zaplacení náhrady nemajetkové újmy způsobené jeho nesprávným služebním postupem. Nicméně soud Společenství nemůže v zásadě založit své rozhodnutí na právním důvodu uplatněném bez návrhu, i kdyby se jednalo o důvod nepominutelný, aniž by předtím vyzval účastníky řízení, aby předložili svá vyjádření k uvedenému důvodu.
V důsledku toho nelze mít za to, že soudní přezkum v plné jurisdikci přiznaný soudům Společenství ve sporech finanční povahy mezi orgány Společenství a jejich zaměstnanci poskytuje těmto soudům pravomoc nemuset v takových sporech dodržovat procesní pravidla spojená se zásadou kontradiktornosti.
5. Rozsudek, kterým se Soud odchýlil od ustálené judikatury Soudního dvora týkající se dvou procesních pravidel, která jsou použitelná nezávisle na dotčené oblasti a která zastávají přední místo v právním řádu Společenství, představuje rozhodnutí narušující jednotu nebo soulad práva Společenství podle čl. 62b prvního pododstavce statutu Soudního dvora, jestliže bylo tímto rozsudkem poprvé rozhodováno o určité otázce, a může tedy představovat precedens pro budoucí případy.
Krom toho s ohledem na znění čl. 62b prvního pododstavce statutu Soudního dvora se Soudní dvůr nemůže omezit na konstatování narušení jednoty nebo souladu práva Společenství, aniž z tohoto konstatování vyvodí důsledky ve vztahu k dotčenému sporu. Takový rozsudek musí být tedy zrušen a věc musí být vrácena soudu rozhodujícímu v prvním stupni.
Full & Egal Universal Law Academy