Věc C-484/09
Manuel Carvalho Ferreira Santos
v.
Companhia Europeia de Seguros SA
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal da Relação do Porto)
„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 72/166/EHS – Článek 3 odst. 1 – Směrnice 84/5/EHS – Článek 2 odst. 1 – Směrnice 90/232/EHS – Právo na náhradu škody z povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel – Podmínky pro omezení – Podíl na vzniku škody – Neexistence zavinění přičitatelného řidičům – Odpovědnost za škodlivý následek“
Shrnutí rozsudku
Sbližování právních předpisů – Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel – Směrnice 72/166, 84/5 a 90/232 – Stanovení režimu občanskoprávní odpovědnosti použitelného na nehody způsobené provozem vozidel
(Směrnice Rady 72/166, čl. 3 odst. 1, směrnice Rady 84/5, čl. 2 odst. 1, a směrnice Rady 90/232, článek 1)
Článek 3 odst. 1 směrnice 72/166 o sbližování právních předpisů členských států týkajících pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, čl. 2 odst. 1 druhé směrnice 84/5 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a článek 1 třetí směrnice 90/232 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v případě, že v důsledku srážky dvou vozidel vznikne škoda, aniž je jednomu z řidičů možné přičíst zavinění, rozděluje odpovědnost ve vztahu k této škodě úměrně podílu každého vozidla na jejím vzniku a v případě pochybností v této otázce přisuzuje každému z řidičů stejný podíl na vzniku škody.
Protože dotčená vnitrostátní právní úprava nemá za následek, že by z úřední povinnosti byl vyloučen nebo nepřiměřeným způsobem snížen nárok řidiče motorového vozidla, jemuž vznikla škoda na zdraví při srážce s jiným motorovým vozidlem, na náhradu škody z povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, nýbrž pouze stanoví, že se občanskoprávní odpovědnost rozdělí poměrně podle podílu každého vozidla na vzniku škody, což se výsledně projeví na výši náhrady škody, nedotýká se záruky upravené právem Unie, že režim občanskoprávní odpovědnosti, použitelný na základě vnitrostátního práva, bude krytý pojištěním v souladu s ustanoveními uvedených tří směrnic.
(viz body 43–44, 46 a výrok)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
17. března 2011 (*)
„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 72/166/EHS – Článek 3 odst. 1 – Směrnice 84/5/EHS – Článek 2 odst. 1 – Směrnice 90/232/EHS – Článek 1 – Právo na náhradu škody z povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel – Podmínky pro omezení – Podíl na vzniku škody – Neexistence zavinění přičitatelného řidičům – Odpovědnost za škodlivý následek“
Ve věci C‑484/09,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Tribunal da Relação do Porto (Portugalsko) ze dne 24. listopadu 2009, došlým Soudnímu dvoru dne 30. listopadu 2009, v řízení
Manuel Carvalho Ferreira Santos
proti
Companhia Europeia de Seguros SA,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda senátu, A. Arabadžev (zpravodaj), A. Rosas, A. Ó Caoimh a P. Lindh, soudci,
generální advokátka: V. Trstenjak,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem, jako zmocněncem,
– za německou vládu T. Henzem a J. Möllerem, jako zmocněnci,
– za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s L. Ventrellou, avvocato dello Stato,
– za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,
– za Evropskou komisi N. Yerrell a M. Telles Romão, jako zmocněnkyněmi,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 7. prosince 2010,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (Úř. věst. L 103, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 10, dále jen „první směrnice“), čl. 2 odst. 1 druhé směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (Úř. věst. 1984, L 8, s. 17; Zvl. vyd. 06/07, s. 3, dále jen „druhá směrnice“) a článku 1 třetí směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (JO L 129, s. 33; Zvl. vyd. 06/01, s. 249, dále jen „třetí směrnice“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi M. Carvalho Ferreira Santosem (dále jen „M. Carvalho“) a Companhia Europeia de Seguros SA (dále jen „Europeia de Seguros“), v němž se M. Carvalho domáhá, aby mu uvedená pojišťovna poskytla odškodnění z titulu občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel za škodu, která mu vznikla při srážce jeho motorového vozidla a vozidla, jehož občanskoprávní odpovědnost je kryta pojištěním uzavřeným u Europeia de Seguros.
Právní rámec
Právo Unie
3 Podle čl. 3 odst. 1 první směrnice:
„Každý členský stát přijme […] veškerá nezbytná opatření, aby zajistil, že občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, byla [bude] kryta pojištěním. Rozsah pojištěné odpovědnosti a podmínky pojistného krytí se určí na základě těchto opatření.“
4 Článek 2 odst. 1 druhé směrnice stanoví:
„Každý členský stát přijme potřebná opatření k zabezpečení toho, aby pro účely čl. 3 odst. 1 [první směrnice] bylo ve vztahu k nárokům třetích osob poškozených nehodou považováno za neplatné jakékoli zákonné ustanovení [ustanovení práva] či smluvní ujednání obsažené v pojistce vydané podle čl. 3 odst. 1 [první směrnice], které z pojištění vylučuje užívání či řízení vozidel:
– osobami, které k tomu nejsou výslovně či nepřímo oprávněny, nebo
– osobami bez řidičského průkazu, který by jim dovoloval řídit dotyčné vozidlo, nebo
– osobami porušujícími zákonem stanovené technické podmínky týkající se stavu a bezpečnosti dotyčného vozidla.
Ustanovení či ujednání uvedená v první odrážce však lze uplatnit vůči osobám, které do vozidla, jež věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobilo, dobrovolně nastoupily, může-li pojistitel prokázat, že věděly o tom, že vozidlo bylo odcizeno.
Členské státy nemusí v případě nehod, k nimž dojde na jejich území, první pododstavec použít, nakolik může poškozený obdržet náhradu škody od orgánu sociálního zabezpečení.“
5 Článek 1 třetí směrnice stanoví:
„Aniž je dotčen čl. 2 odst. 1 druhý pododstavec [druhé směrnice], kryje pojištění uvedené v čl. 3 odst. 1 [první směrnice] odpovědnost za škody na zdraví všech osob cestujících ve vozidle, s výjimkou řidiče, vyplývající z provozu vozidla.
[...]“
6 Článek 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES ze dne 11. května 2005, kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS a 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES (Úř. věst. L 149, s. 14), nadepsaný „Změny směrnice 90/232/EHS“, stanoví:
„Směrnice 90/232/EHS se mění takto:
[…]
2) Vkládá se nový článek, který zní:
,Článek 1a
Pojištění podle čl. 3 odst. 1 [první směrnice] kryje škodu na zdraví a věcnou škodu utrpěnou chodci, cyklisty a dalšími nemotorizovanými uživateli pozemních komunikací, kteří v důsledku nehody, jejímž účastníkem bylo motorové vozidlo, mají nárok na náhradu v souladu s vnitrostátními občanskoprávními předpisy. Tímto článkem není dotčena ani občanskoprávní odpovědnost, ani výše náhrady škody.‘
[…]“
7 Článek 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (Úř. věst. L 263, s. 11), nadepsaný „Zvláštní kategorie poškozených“, stanoví:
„1. Aniž je dotčen čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec, kryje pojištění uvedené v článku 3 odpovědnost za škody na zdraví všech osob cestujících ve vozidle, s výjimkou řidiče, vyplývající z provozu vozidla.
[…]
3. Pojištění uvedené v článku 3 kryje škodu na zdraví a věcnou škodu utrpěnou chodci, cyklisty a dalšími nemotorizovanými uživateli pozemních komunikací, kteří v důsledku nehody, jejímž účastníkem bylo motorové vozidlo, mají nárok na náhradu škody v souladu s vnitrostátními občanskoprávními předpisy.
Tímto článkem není dotčena občanskoprávní odpovědnost ani výše náhrady škody.“
Vnitrostátní právo
8 Podle čl. 503 odst. 1 portugalského občanského zákoníku:
„Provozovatel pozemního motorového vozidla, který je používá ve svém vlastním zájmu, i kdyby tak činil prostřednictvím zaměstnance, odpovídá za škodu způsobenou vozidlem, a to i v případě, že vozidlo není v provozu.“
9 Podle čl. 504 odst. 1 téhož zákoníku:
„Odpovědnost za škodu způsobenou vozidly se přiznává ve prospěch třetích osob, jakož i přepravovaných osob.“
10 Článek 506 portugalského občanského zákoníku stanoví:
„1. Jestliže v důsledku srážky dvou vozidel vznikne škoda na obou nebo na jednom z nich, aniž lze zavinění přičíst některému z řidičů, rozdělí se odpovědnost poměrně podle podílu, jakým se provoz každého z vozidel podílel na vzniku škody; je-li škoda způsobena jen jedním z vozidel bez zavinění některého z řidičů, vznikne povinnost k náhradě škody výlučně osobě odpovědné za vznik této škody.
2. V pochybnostech se má za to, že se každé z vozidel podílelo a každý z řidičů svým zaviněním podílel na vzniku škody rovným dílem.“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
11 Dne 5. srpna 2000 došlo ke srážce mopedu řízeného M. Carvalhem s osobním motorovým vozidlem řízeným panem Nogueira Teixeirou. Manuel Carvalho, který utrpěl lebeční zranění, byl hospitalizován a zůstal po dobu několika měsíců upoután na lůžku. Od té doby se nachází v pracovní neschopnosti.
12 V souvislosti s touto nehodou podal M. Carvalho žalobu proti Europeia de Seguros, pojišťovně p. Nogueira Teixeiry, z titulu občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel. Touto žalobou se M. Carvalho domáhá náhrady majetkové a nemajetkové újmy ve výši 154 456,36 eur, jež mu vznikla v důsledku uvedené nehody.
13 Předkládající soud konstatoval, že ani jednomu z řidičů nelze přičíst zavinění. Vzhledem k tomu, že přetrvávají pochybnosti ohledně podílu vozidel, jež byla účastníky nehody, na vzniku škody, použije se čl. 506 odst. 2 portugalského občanského zákoníku, který přisuzuje každému z řidičů 50% podíl občanskoprávní odpovědnosti.
14 Podle tohoto soudu je odpovědnost řidiče vozidla, které způsobilo škodu, omezena úměrně podílu vozidla poškozeného na vzniku uvedené škody. Omezení této odpovědnosti vede k poměrnému omezení náhrady škody, která má být poskytnuta poškozenému pojišťovnou Europeia de Seguros na základě pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel.
15 Předkládající soud se domnívá, že okolnost, že poškozený řidič sám přispěl ke škodě vzniklé v důsledku srážky vozidel, jej ještě nezbavuje postavení poškozené osoby ve smyslu čl. 1 odst. 2 první směrnice. Pokud jde o náhradu jeho škody na zdraví, poškozenému řidiči tedy svědčí zásada ochrany poškozených v důsledku dopravních nehod vytýčená Soudním dvorem v jeho rozsudku ze dne 30. června 2005, Candolin a další (C‑537/03, Sb. rozh. s. I‑5745).
16 Podle předkládajícího soudu přitom Soudní dvůr na základě této zásady rozhodl, že vnitrostátní předpisy, které umožňují snížit nebo omezit odškodnění osob poškozených v důsledku dopravní nehody z důvodu, že samy přispěly ke škodě, která jim vznikla, jsou v rozporu s právem Unie, neboť zbavují čl. 3 odst. 1 první směrnice, čl. 2 odst. 1 druhé směrnice a článek 1 třetí směrnice jejich užitečného účinku.
17 Předkládající soud poukazuje zejména na to, že Soudní dvůr sice uznal, že občanskoprávní odpovědnost je oblastí, která zůstává v pravomoci členských států, zároveň však upřesnil, že členské státy musejí tuto pravomoc vykonávat v souladu s právem Unie, které umožňuje snižování dlužné náhrady škody poškozenému z povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel pouze ve výjimečných případech a na základě individuálního posouzení.
18 S ohledem na tuto judikaturu Soudního dvora má předkládající soud pochybnosti o slučitelnosti režimu občanskoprávní odpovědnosti použitelného ve sporu v původním řízení s výše uvedenými ustanoveními práva Unie.
19 Za těchto podmínek se Tribunal da Relação do Porto rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Je v případě srážky vozidel, kterou žádný z řidičů nezavinil a jejímž následkem vznikla jednomu z řidičů (poškozenému, který se domáhá náhrady škody) škoda na zdraví a věcná škoda, možnost stanovit rozdělení odpovědnosti za škodlivý následek (čl. 506 odst. 1 a 2 občanského zákoníku), které má přímý dopad na výši náhrady škody, jež má být přiznána poškozenému za majetkovou a nemajetkovou újmu vyplývající z utrpěné zdravotní újmy, neboť vede k poměrnému snížení této náhrady, v rozporu s právem Společenství, konkrétně s čl. 3 odst. 1 [první směrnice], čl. 2 odst. 1 [druhé směrnice] a článkem 1 [třetí směrnice], jak jsou vykládány [Soudním dvorem]?“
K předběžné otázce
20 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 1 první směrnice, čl. 2 odst. 1 druhé směrnice a článek 1 třetí směrnice musejí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která v případě, že v důsledku srážky vozidel vznikne škoda, aniž je jednomu z řidičů možné přičíst zavinění, rozděluje odpovědnost ve vztahu k této škodě úměrně podílu každého vozidla na jejím vzniku a v případě pochybností v této otázce přisuzuje každému z řidičů stejný podíl na vzniku škody.
21 Portugalská vláda upřesňuje, že nárok poškozené osoby na náhradu škody je na základě článků 483 a 499 portugalského občanského zákoníku přímo úměrný podílu občanskoprávní odpovědnosti zjištěné na základě článku 506 uvedeného zákoníku.
22 Německá, italská a rakouská vláda tvrdí, že jak z účelu, tak ze znění první a druhé směrnice vyplývá, že jejich účelem není harmonizovat režimy občanskoprávní odpovědnosti členských států. Podle uvedených vlád bylo cílem zákonodárce Unie upravit rozsah povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, a nikoli režim občanskoprávní odpovědnosti použitelný v případě nehody uvedených vozidel.
23 Z toho podle uvedených vlád plyne, že otázka, zda jsou s právem Unie slučitelná kritéria pro přičtení škody vymezená vnitrostátním právem upravujícím občanskoprávní odpovědnost, nespadá do rozsahu působnosti první a druhé směrnice. Kromě toho použitelnost uvedených směrnic předpokládá, že otázka určení rozsahu škod, jež mají být nahrazeny, již byla vyřešena právem upravujícím občanskoprávní odpovědnost.
24 V tomto ohledu je třeba připomenout, že z preambule první a druhé směrnice vyplývá, že jejich účelem je zajistit volný pohyb jak vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území Unie, tak osob, které jimi cestují, a dále zaručit, že s osobami poškozenými nehodami způsobenými těmito vozidly bude zacházeno srovnatelným způsobem bez ohledu na to, na kterém místě Unie k nehodě dojde (rozsudky ze dne 28. března 1996, Ruiz Bernáldez, C‑129/94, Recueil, s. I‑1829, bod 13, a ze dne 14. září 2000, Mendes Ferreira a Delgado Correia Ferreira, C‑348/98, Recueil, s. I‑6711, bod 24).
25 Za tímto účelem zavedla první směrnice, jak vyplývá z jejího osmého bodu odůvodnění, systém vycházející z předpokladu, že vozidla mající své obvyklé stanoviště na území Unie jsou pojištěna. Článek 3 odst. 1 této směrnice tak stanoví, že členské státy jsou povinny přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zajistily, že občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, bude kryta pojištěním (výše uvedený rozsudek Mendes Ferreira a Delgado Correia Ferreira, bod 25).
26 Tento článek však ve svém původním znění ponechal na členských státech, aby určily, které škody budou pojištěním kryty, a stanovily podrobné podmínky povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel. Aby byly sníženy přetrvávající rozdíly mezi právními předpisy členských států stran rozsahu povinnosti uzavřít pojištění, na které poukazuje třetí bod odůvodnění druhé směrnice, její článek 1 stanovil v oblasti občanskoprávní odpovědnosti povinné pojistné krytí věcných škod a škod na zdraví až do výše stanovených částek a článek 1 třetí směrnice rozšířil tuto povinnost na pojistné krytí škod na zdraví způsobených osobám cestujícím ve vozidle s výjimkou řidiče (výše uvedený rozsudek Mendes Ferreira a Delgado Correia Ferreira, bod 26).
27 Článek 3 odst. 1 první směrnice, upřesněný a doplněný druhou a třetí směrnicí, ukládá tedy členským státům povinnost zaručit, že občanskoprávní odpovědnost z provozu motorových vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jejich území, bude kryta pojištěním, a zejména upřesňuje, které typy škod a poškozené třetí osoby má toto pojištění krýt (výše uvedený rozsudek Mendes Ferreira a Delgado Correia Ferreira, bod 27).
28 Soudní dvůr již rozhodl, jaké důsledky je třeba z této povinnosti vyvodit, má-li být z povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel nahrazena škoda způsobená poškozeným třetím osobám na základě občanskoprávní odpovědnosti pojištěného.
29 Ve světle cíle ochrany poškozených, který je v dotčených směrnicích opakovaně zdůrazňován, Soudní dvůr judikoval, že čl. 3 odst. 1 první směrnice brání tomu, aby se pojistitel poskytující pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel mohl dovolávat právních předpisů nebo smluvních ujednání za účelem odmítnutí vyplatit náhradu škody třetím osobám poškozeným nehodou pojištěného vozidla (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Ruiz Bernáldez, bod 20, a Candolin a další, bod 18).
30 Soudní dvůr rovněž rozhodl, že čl. 2 odst. 1 první pododstavec druhé směrnice pouze připomíná tuto povinnost, co se týče předpisů nebo ustanovení pojistky vylučujících z pojistného krytí pojištěním občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel škody způsobené třetím osobám v důsledku užívání nebo řízení pojištěného vozidla osobami, které nejsou k řízení vozidla oprávněny, osobami bez řidičského průkazu nebo osobami porušujícími zákonem stanovené technické podmínky týkající se stavu a bezpečnosti dotyčného vozidla (výše uvedené rozsudky Ruiz Bernáldez, bod 21, a Candolin a další, bod 19).
31 Je však třeba připomenout, že se povinnost poskytnout pojistnou ochranu pojištěním občanskoprávní odpovědnosti škodám způsobeným třetím osobám provozem motorových vozidel neshoduje s rozsahem jejich odškodnění na základě občanskoprávní odpovědnosti pojištěného. Prvně uvedená povinnost je totiž vymezena a zaručena právními předpisy Unie, zatímco rozsah odškodnění je upraven především vnitrostátním právem (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 19. dubna 2007, Farrell, C‑356/05, Sb. rozh. s. I‑3067, bod 32).
32 V tomto ohledu již Soudní dvůr judikoval, že z cíle a znění první, druhé i třetí směrnice vyplývá, že neusilují o harmonizaci režimů občanskoprávní odpovědnosti členských států a že za současného stavu práva Unie si mohou členské státy stanovit režim občanskoprávní odpovědnosti použitelný na nehody způsobené provozem vozidel (výše uvedené rozsudky Candolin a další, bod 24, a Farrell, bod 33).
33 Ze znění čl. 3 odst. 1 první směrnice totiž vyplývá, že úmyslem zákonodárce Unie nebylo upřesnit, zda se v případě občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, jež má být kryta povinným pojištěním, má jednat o odpovědnost za zavinění, či o odpovědnost za škodlivý následek.
34 Členské státy jsou nicméně povinny zaručit, že občanskoprávní odpovědnost použitelná podle jejich vnitrostátního práva bude kryta pojištěním v souladu s ustanoveními uvedených tří směrnic (výše uvedený rozsudek Farrell, bod 33).
35 Pokud jde dále o právo upravující občanskoprávní odpovědnost, Soudní dvůr rovněž rozhodl, že členské státy musí vykonávat své pravomoci v této oblasti v souladu s právem Unie, a konkrétně článkem 3 odst. 1 první směrnice, článkem 2 odst. 1 druhé směrnice a článkem 1 třetí směrnice (výše uvedené rozsudky Candolin a další, bod 27, a Farrell, bod 34).
36 Vnitrostátní předpisy upravující právo občanskoprávní odpovědnosti, jimiž se řídí výplata náhrady škod způsobených provozem vozidel, tedy nemohou uvedené články zbavit jejich užitečného účinku (výše uvedené rozsudky Candolin a další, bod 28, a Farrell, bod 34).
37 Takový případ by však nastal, kdyby odpovědnost poškozené osoby ve vztahu ke škodám, které jí vznikly, jak tato odpovědnost vyplývá z posouzení podílu poškozené osoby na vzniku uvedených škod na základě vnitrostátního práva, měla za následek, že by byl z úřední povinnosti vyloučen nebo nepřiměřeným způsobem snížen její nárok na náhradu škody z povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, za niž odpovídá pojištěný.
38 Soudní dvůr v této souvislosti judikoval, že vnitrostátní právní úprava, definovaná na základě obecných a abstraktních kritérií, nemůže pouze z důvodu podílu osoby cestující ve vozidle na vzniku škody odmítnout nebo nepřiměřeně omezit její nárok na odškodnění z povinného pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel. Rozsah takového nároku totiž může být omezen pouze za výjimečných okolností na základě individuálního posouzení a při respektování práva Unie (výše uvedené rozsudky Candolin a další, bod 30, a Farrell, bod 35).
39 V projednávaném případě se věc v původním řízení týká případu, kdy má být na základě občanskoprávní odpovědnosti nahrazena škoda vzniklá řidiči motorového vozidla při srážce tohoto vozidla s jiným motorovým vozidlem, aniž lze zavinění přičíst některému z řidičů. Na rozdíl od okolností, jež nastaly ve věcech, které vedly k vydání výše uvedených rozsudků Candolin a další a Farrell, vyplývá snížení náhrady škod vzniklých řidiči nikoli z omezení pojistného krytí občanskoprávní odpovědnosti pojištěním, nýbrž z omezení občanskoprávní odpovědnosti pojištěného na základě použitelného režimu občanskoprávní odpovědnosti.
40 Článek 506 odst. 1 portugalského občanského zákoníku totiž stanoví, že pokud při srážce dvou vozidel vznikne škoda, aniž lze zavinění přičíst některému z řidičů, rozdělí se občanskoprávní odpovědnost poměrně podle podílu každého z vozidel na vzniku škody. V případě pochybnosti o míře podílu vozidel na vzniku škody odstavec 2 tohoto článku stanoví, že se má za to, že se každé z vozidel podílelo na vzniku škody rovným dílem.
41 Jinými slovy je cílem vnitrostátní úpravy použitelné v rámci sporu v původním řízení rozdělit občanskoprávní odpovědnost za škody způsobené srážkou dvou motorových vozidel v případě, že žádnému z řidičů nelze přičíst zavinění.
42 Jak uvedla portugalská vláda, toto rozdělení odpovědnosti je určující pro povinnost náhrady škody vzniklé každému z řidičů za škody při srážce vozidel na základě jejich příslušné občanskoprávní odpovědnosti.
43 Na rozdíl od právních kontextů ve věcech, v nichž byly vydány výše uvedené rozsudky Candolin a další a Farrell, článek 506 portugalského občanského zákoníku nemá za následek, že by z úřední povinnosti byl vyloučen nebo nepřiměřeným způsobem snížen nárok poškozených, v projednávaném případě nárok řidiče motorového vozidla, jemuž vznikla škoda na zdraví při srážce s jiným motorovým vozidlem, na náhradu škody z povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel. Toto ustanovení totiž pouze stanoví, že se občanskoprávní odpovědnost rozdělí poměrně podle podílu každého vozidla na vzniku škody, což se výsledně projeví na výši náhrady škody.
44 V důsledku toho je třeba konstatovat, že se toto ustanovení nedotýká záruky upravené právem Unie, že režim občanskoprávní odpovědnosti, použitelný na základě vnitrostátního práva, bude krytý pojištěním v souladu s ustanoveními uvedených tří směrnic.
45 Tento závěr je mimoto podpořen článkem 1a třetí směrnice, vloženým směrnicí 2005/14, který, pokud jde o krytí škody na zdraví a věcné škody utrpěné chodci, cyklisty a dalšími nemotorizovanými uživateli pozemních komunikací, odkazuje na vnitrostátní právo. Jelikož toto ustanovení stanoví, že uvedená škoda je kryta povinným pojištěním občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel v rozsahu, v němž poškozené osoby mají nárok na náhradu škody v souladu s vnitrostátními předpisy, nemůže něco jiného platit v případě řidiče motorového vozidla, je-li poškozenou osobou a zároveň osobou spoluodpovědnou za škodu, která mu vznikla v důsledku nehody, jíž se účastnilo další motorové vozidlo. V tomto ohledu z článku 12 směrnice 2009/103 mimoto vyplývá, že krytím z povinného pojištění škod způsobených zvláštním kategoriím poškozených, zejména nemotorizovaným uživatelům pozemních komunikací a osobám cestujícím ve vozidle, není dotčena občanskoprávní odpovědnost ani výše náhrady škody.
46 Vzhledem k předchozím úvahám je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 první směrnice, čl. 2 odst. 1 druhé směrnice a článek 1 třetí směrnice musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v případě, že v důsledku srážky vozidel vznikne škoda, aniž je jednomu z řidičů možné přičíst zavinění, rozděluje odpovědnost ve vztahu k této škodě úměrně podílu každého vozidla na jejím vzniku a v případě pochybností v této otázce přisuzuje každému z řidičů stejný podíl na vzniku škody.
K nákladům řízení
47 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
Článek 3 odst. 1 směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, čl. 2 odst. 1 druhé směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a článek 1 třetí směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v případě, že v důsledku srážky vozidel vznikne škoda, aniž je jednomu z řidičů možné přičíst zavinění, rozděluje odpovědnost ve vztahu k této škodě úměrně podílu každého vozidla na jejím vzniku a v případě pochybností v této otázce přisuzuje každému z řidičů stejný podíl na vzniku škody.
Podpisy.
* Jednací jazyk: portugalština.
Full & Egal Universal Law Academy