21.3.2009
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 69/26
Žaloba podaná dne 14. ledna 2009 – Komise Evropských společenství v. Spolková republika Německo
(Věc C-17/09)
(2009/C 69/48)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: B. Schima a C. Zadra, zmocněnci)
Žalovaná: Spolková republika Německo
Návrhová žádání žalobkyně
—
určit, že Spolková republika Německo tím, že město Bonn a Müllverwertungsanlage Bonn GmbH zadaly veřejnou zakázku na služby týkající se zpracování biologického odpadu a zeleného odpadu, aniž by provedly celoevropské zadávací řízení, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 8 ve spojení s hlavami III až VI směrnice Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby (1);
—
uložit Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Předmětem této žaloby je smlouva o úplatném poskytování služeb týkajících se zpracování biologického odpadu a zeleného odpadu mezi městem Bonn a Müllverwertungsanlage Bonn GmbH (dále jen „MVA GmbH“) na straně jedné a soukromým zpracovatelem odpadu EVB Entsorgung und Verwertung Bonn GmbH & Co. KG (dále jen „EVB“) na straně druhé. MVA GmbH je obecní společností, jejíž kapitál drží ve výši 93,46 % Stadtwerke Bonn GmbH – 100 % dceřiná společnost města Bonn – a ve výši 6,54 % přímo město Bonn. V této smlouvě se zavazuje EVB jednak obstarat, předtřídit a dodat domácí odpad ke zpracování ve společnosti Müllverwertungsanlage Bonn GmbH a jednak ve svých zařízeních na kompostování odstranit biologický odpad a zelený odpad z území města Bonn za cenu ve výši 6 mil. DEM ročně.
Ačkoli se v případě smlouvy na zpracování odpadů jedná o veřejnou zakázku na služby ve smyslu čl. 1 písm. a) směrnice 92/50/EHS, byla uzavřena bez provedení celoevropského formálního zadávacího řízení přímo se společností EVB. Předmětem smlouvy je rovněž poskytnutí služeb týkajících se zpracování odpadu ve smyslu kategorie 16 přílohy I A uvedené směrnice, a tato smlouva tedy překračuje významně prahovou hodnotu pro použití této směrnice.
Na rozdíl od toho, co tvrdí spolková vláda, nemůže záležet na tom, zda smlouva zahrnuje kromě služeb kompostování rovněž další služby, které byly poskytnuty městem Bonn resp. společností MVA GmbH na účet společnosti EVB. Je spíše rozhodující, že smlouva ukládá společnosti EVB vůči městu povinnosti poskytnout služby kompostování za úplatu. Nelze krom toho rovněž tvrdit, že zařízení na kompostování představovala zcela bezvýznamnou vedlejší stránku smlouvy, jelikož tyto služby jsou ústředním prvkem konceptu vyjednaného mezi smluvními stranami a představují z hospodářského hlediska významnou část objemu poskytnutých služeb.
Komise rovněž nemůže souhlasit s argumentem spolkové vlády, že město Bonn bylo na základě čl. 11 odst. 3 písm. b) směrnice 92/50/EHS oprávněno zadat zakázku na služby kompostování bez předchozího zveřejnění veřejné zakázky. Podle judikatury Soudního dvora je třeba uvedené ustanovení směrnice vykládat striktně, přičemž důkazní břemeno pro existenci výjimečných okolností, které odůvodňují výjimku, náleží tomu, kdo se na ně má v úmyslu odvolat. Jelikož spolková vláda nedoložila dostatečně, že společnosti EVB náleželo výlučné právo pro provedení sporných služeb kompostování a na jakém právním základě spočívá takové právo, nelze mít za to, že byly splněny podmínky pro použití výjimky podle čl. 11 odst. 3 písm. b) směrnice 92/50/EHS.
(1) Úř. věst. L 209, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 322.
Full & Egal Universal Law Academy