12.9.2009
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 220/25
Kasační opravný prostředek podaný dne 14. července 2009 společností Edwin Co. Ltd proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 14. května 2009 ve věci T-165/06, Elio Fiorucci v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)
(Věc C-263/09 P)
2009/C 220/51
Jednací jazyk: italština
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Edwin Co. Ltd (zástupci: D. Rigatti, M. Bertani, S. Verea, K. P. Muraro, M. Balestriero, avvocati)
Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) a Elio Fiorucci
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:
—
zrušil napadený rozsudek;
—
uložil E. Fioruccimu, aby navrhovatelce nahradil náklady řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku, nebo v případě, že by měl být kasační opravný prostředek zamítnut (quid non), uložil, že mají být tyto náklady rozděleny.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
1.
Zaprvé, napadený rozsudek porušuje nebo nesprávně používá čl. 52 odst. 2 písm. a) nařízení o ochranné známce společenství (dále jen „NOZS“) (1). Relativní důvod neplatnosti, jenž na základě tohoto ustanovení vede k neplatnosti zápisu ochranné známky, která je tvořena jménem jiné osoby, než je přihlašovatel, spočívá v tom, že žadatel o takové prohlášení neplatnosti je podle vnitrostátního práva majitelem výlučného práva používat toto jméno. Nicméně, podle čl. 8 odst. 3 CPI (2), kterého se dovolává další účastník řízení, nemá E. Fiorucci žádné takové právo. Článek 8 odst. 3 mu pouze přiznává nárok na registraci označení „Elio Fiorucci“, který nicméně nemůže nikdy vykonat, protože takto přihlášená ochranná známka by byla v konfliktu se slovní ochrannou známkou „Fiorucci“, na kterou má právo společnost Edwin. Za těchto podmínek prohlásil Soud ochrannou známku „Elio Fiorucci“ společnosti Edwin za neplatnou na základě důvodu neplatnosti, který neexistuje a nikdy nebude moci existovat. To představuje porušení čl. 52 odst. 2 písm. a) NOZS nebo nesprávné použití tohoto ustanovení, které může být při správném výkladu použito jen tehdy, když je žadatel o prohlášení neplatnosti již majitelem výlučného práva pro užívání vlastního jména jako ochranné známky (nebo má přinejmenším možnost toto právo získat).
2.
Napadený rozsudek porušuje dále čl. 8 odst. 3 CPI, resp. jej nesprávně uplatňuje. Na rozdíl od zjištění Soudu je toto ustanovení používáno pouze na jména osob, které se stala známými v nekomerční oblasti, a nemůže se tedy použít na patronymikum „Elio Fiorucci“, které na základě skutkových zjištění, jež nemohou být v tomto řízení zpochybněna, se původně stalo známým v komerční oblasti.
Výklad čl. 8 odst. 3 přibližuje především jeho znění, které stanoví, že ochrana stanovená v tomto ustanovení je vyhrazena výslovně pro jména osob, která se stala známými v „umělecké, literární, vědecké, politické a sportovní oblasti“. Tento výsledek je krom toho potvrzen systematickou analýzou italského práva ochranných známek, ze které vyplývá, že proslulost získaná v komerční oblasti je chráněna čl. 12 odst. 1 písm. b) a f) CPI, zatímco čl. 8 odst. 3 CPI platí jen pro proslulost získanou původně v nekomerční oblasti. Rovněž současné použití obou ustanovení na stejné označení není možné, protože by jinak vznikla dvě výlučná, navzájem neslučitelná práva z ochranné známky. Tím, že E. Fiorucci přihlásil své vlastní příjmení jako ochrannou známku (a pak jej postoupil společnosti Edwin), využil všechny prostředky, aby zúročil svou proslulost pro obchodní účely. Nemůže se tedy pro uplatnění neplatnosti ochranné známky „Elio Fiorucci“ patřící společnosti Edwin odvolávat na čl. 8 odst. 3 CPI.
Výklad čl. 8 odst. 3 CPI, který navrhuje společnost Edwin, se shoduje rovněž se smyslem a účelem tohoto ustanovení, které má zamezit parazitování ze strany osoby, která přihlásí označení, které se stalo známým díky jiné osobě. Společnosti Edwin ale není možné takové parazitování vytýkat, protože získáním ochranné známky „Fiorucci“ za značnou částku draze koupila právo využívat proslulost spojenou se jménem známého milánského módního návrháře.
Argumentace Soudu, že ochrana stanovená v čl. 8 odst. 3 CPI jde dále než ochrana proslulosti, která byla získána označením v komerční oblasti a nepřekrývá se s ní, není přesvědčivá. Podle rozhodné italské literatury není právní nárok na přihlášku označení, které získalo proslulost v nekomerční oblasti podle čl. 8 odst. 3 CPI, absolutní. Především ale tato ochrana nejde dál než ta, kterou přiznává čl. 12 odst. 1 písm. b) a f) CPI pro označení, která jsou známá nebo získala proslulost v komerční oblasti. Skutečnost, že oblasti působnosti těchto ustanovení se překrývají, potvrzuje znovu, že nemohou být použita konkurenčně.
Na rozdíl od povrchního závěru Soudu je z pečlivé a podrobné analýzy italské právní literatury k čl. 8 odst. 3 CPI [dříve čl. 21 odst. 3 písm. m)] jasné, že toto ustanovení je podle převažujícího mínění použitelné jen na označení, která získala proslulost v nekomerční oblasti. To je potvrzeno několika rozsudky italských soudů, které byly do současnosti vydány v souvislosti s čl. 8 odst. 3 CPI.
Argumentace Soudu, že jelikož E. Fiorucci získal proslulost i v nekomerční oblasti (v oblastech umění, kultury, ekologie a péče o děti), může se v každém případě dovolávat ochrany podle čl. 8 odst. 3 CPI, je také nepřesvědčivá. Podle převažující italské právní literatury se nemůže v případě, že již jinou osobou přihlášený a známý patronymikon nabyl proslulost v nekomerční oblasti, jeho majitel (zde Elio Fiorucci) dovolávat čl. 8 odst. 3 CPI, protože ochrana majitele (zde společnost Edwin) dříve přihlášené ochranné známky (zde označení „Fiorucci“) má přednost.
3.
Napadený rozsudek je dále protiprávní kvůli nedostatku odůvodnění, protože Soud nepřezkoumal argumenty a důkazy, kterými společnost Edwin potvrdila své tvrzení, že měla souhlas Elia Fiorucciho pro přihlášku jako patronymika jako ochranné známky. Podpůrně společnost Edwin tvrdí, že pokud by byl Soudní dvůr toho názoru, že ani on ani Soud není příslušný pro přezkum této otázky, musí věc výslovně postoupit odvolacímu senátu (nebo jinému oddělení) OHIM (což Soud neučinil), jak je to uvedeno v čl. 63 odst. 6 NOZS a čl. 1d nařízení (ES) č. 216/96 (3).
4.
Napadený rozsudek je rovněž protiprávní kvůli porušení článku 63 NOZS, resp. nesprávnému použití tohoto ustanovení a kvůli odepření spravedlnosti, protože Soud nesprávně nepřezkoumal argument společnosti Edwin, že získala od společnosti Fiorucci s.p.a. faktickou ochrannou známku (nebo přinejmenším podobné právo na uplatnění proslulosti) patronymika „Elio Fiorucci“. Podpůrně společnost Edwin uplatňuje, že pokud by byl Soudní dvůr toho názoru, že ani on ani Soud není příslušný pro přezkum této otázky, musí věc výslovně postoupit odvolacímu senátu (nebo jinému oddělení) OHIM (což Soud neučinil), jak je to uvedeno v čl. 63 odst. 6 NOZS a čl. 1d nařízení (ES) č. 216/96.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).
(2) Italský zákon o duševním vlastnictví.
(3) Nařízení Komise (ES) č. 216/96 ze dne 5. února 1996, kterým se stanoví jednací řád odvolacích senátů Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (Úř. věst. L 28, s. 11; Zvl. vyd. 17/01, s. 221).
Full & Egal Universal Law Academy