19.12.2009
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 312/11
Kasační opravný prostředek podaný dne 2. září 2009 ze strany Centre de Promotion de l'Emploi par la Micro-Entreprise (CPEM) proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 30. června 2009 ve věci T-444/07, Centre de Promotion de l'Emploi par la Micro-Entreprise (CPEM) v. Komise Evropských společenství
(Věc C-350/09 P)
2009/C 312/19
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Centre de Promotion de l'Emploi par la Micro-Entreprise (CPEM) (zástupkyně: C. Bonnefoi, advokátka)
Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
—
zrušit rozsudek Soudu prvního stupně,
—
vyhovět zcela nebo částečně návrhovým žádáním předloženým v řízení v prvním stupni;
—
uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu svého kasačního opravného prostředku se navrhovatel dovolává třinácti důvodů kasačního opravného prostředku, které se vztahují k zamítnutí jeho žaloby na neplatnost rozhodnutí Komise ze dne 4. října 2007, kterým se zrušuje pomoc udělená Evropským sociálním fondem (ESF) rozhodnutím K(1999) 2645 ze dne 17. srpna 1999, Soudem.
V rámci svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že Soud porušil zásadu rovného zacházení tím, že nedostál požadavkům na spravedlivou rovnováhu mezi argumenty účastníků řízení. Soud totiž tím, že se několikrát omezil pouze na konstatování, že Komise odmítla či vyvrátila argumenty CPEM, neuvedl ani argumenty Komise, ani způsob, jakým tyto argumenty odmítají či vyvracejí argumenty navrhovatele, což vytvořilo nerovnovážný stav v rámci předkládání argumentů do diskuze, a v důsledku toho i v rámci projednání těchto argumentů v rozsudku.
V rámci svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku CPEM tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že odmítl uznat „spoluodpovědnost“ Komise v rozsahu, v němž si byla vědoma vytýkaných skutečností, ale při svých pravidelných kontrolách realizace podporovaného projektu nepřijala žádné opatření za účelem zablokování jednotlivých plateb nebo zůstatku podpory. Povinnost CPEM navrátit veškerou poskytnutou finanční pomoc je tedy neopodstatněná s ohledem na argumenty předložené ze strany CPEM, které přinejmenším prokazují spoluodpovědnost Komise na vzniklý protiprávní stav.
V rámci svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že Soud postupoval nesprávně, když nepřezkoumal jeho argumenty týkající se volby právního základu pro provádění kontroly, která je stižena protiprávností v rozsahu, v němž byla provedena na základě jiného nařízení, než je nařízení, na jehož základě je oficiálně vedena.
V rámci svého čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel uvádí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když prohlásil za nepřípustná jeho návrhová žádání, jimiž se domáhal náhrady škody za veřejný zásah do jeho dobré pověsti. Místnímu tisku totiž byly ze strany OLAF poskytnuty informace, i když CPEM dosud žádné oznámení o rozhodnutí zjednávajícím nápravu neobdrželo. Za těchto okolností zveřejnění těchto informací zasahuje závažným způsobem do dobré pověsti subjektu, jemuž je svěřeno poslání obecného zájmu, který nemá vlastní finanční zdroje ani klientelu, a který je financován pouze soukromými a veřejnými přispívateli.
V rámci svého pátého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení a porušil zásadu proporcionality, když zamítl návrh na symbolické odškodnění jeho zaměstnanců z důvodu neexistence zvláštní plné moci advokáta, přestože nesrovnalosti uváděné navrhovatelem, pokud jde o plnou moc vyšetřovatelů OLAF a zaměstnanců Komise, nebyly týmž soudem přezkoumány.
V rámci svého šestého důvodu kasačního opravného prostředku CPEM Soudu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozsah stížnosti a přezkum prvního žalobního důvodu omezil pouze na otázku dodržení práva na obhajobu, přestože výslovně odkazoval na základní práva obhajoby a obecné právní zásady.
V rámci svého sedmého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Soud mimoto dopustil nesprávného právního posouzení, když rozsah dodržení práva na obhajobu zúžil pouze na otázku, zda měli adresáti rozhodnutí, které citelně zasahuje do jejich zájmů, možnost účinně vyjádřit svůj názor. Dodržení práva na obhajobu je přitom značně většího rozsahu. Nadto je v projednávané věci nanejvýš zpochybnitelná „užitečná“ povaha diskuze s OLAF a Komisí a „pečlivý a nestranný“ přezkum všech okolností v projednávané věci, stejně jako skutečnost, že OLAF neinformoval o předmětu stížností podaných proti CPEM.
V rámci svého osmého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel Soudu konkrétněji vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož měl za to, že skutečnost, že byl tisk informován o obsahu správního rozhodnutí ukládajícího sankci předtím, než bylo oznámeno adresátu, nepředstavuje porušení práva na obhajobu.
V rámci svého devátého důvodu kasačního opravného prostředku CPEM vytýká Soudu, že nesprávně odmítl jeho žalobní důvod týkající se skutečnosti, že Komise v řízení, které vedlo k vydání napadeného rozhodnutí, porušila právo na obhajobu a zásady presumpce neviny, právní jistoty, vyváženosti a neutrality kontrol. Dodržení těchto obecných právních zásad by totiž mělo být zajištěno nejen v rámci správních řízení, v nichž mohou být uloženy sankce, ale i v rámci předcházejícího vyšetřovacího řízení.
V rámci svého desátého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když opominul francouzský pojem „nezisková organizace“, jakož i vztahy, které taková organizace může a musí udržovat s různými místními územně správními celky. Zopakoval tak původní chybu, které se dopustily Komise a OLAF, které považovaly vazby mezi CPEM a místními územně správními celky, včetně města Marseille, za závažnou nesrovnalost.
V rámci svého jedenáctého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel Soudu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když uvedl, že CPEM mělo za to, že „Průvodce vedoucího projektu“ je nepoužitelný, a když zamítl jeho argumenty v tomto ohledu, zatímco ve skutečnosti CPEM nepovažovalo Průvodce za nepoužitelného, ale pouze namítalo existenci několika různých verzí vedoucí k právní nejistotě a k porušení práva na kontradiktorní řízení.
V rámci svého dvanáctého důvodu kasačního opravného prostředku CPEM tvrdí, že Soud poskytl chybný výklad pojmu „valorizace“, když převzal právně chybný argument Komise, podle něhož tato technika započtení výdajů byla povolena v „klasickém“ rámci projektů spadajících do působnosti ESF, ale je zakázána v rámci pilotních projektů podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení č. 4255/88 (1).
V rámci svého třináctého a posledního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel konečně Soudu vytýká nedodržení zásady právní jistoty, jelikož se Soud vyhnul diskuzi týkající se žalobního důvodu vycházejícího z nepoužitelnosti nařízení č. 1605/2002 (2), na němž se zakládá rozhodnutí OLAF a Komise, přestože v době rozhodné z hlediska skutkového stavu bylo v platnosti finanční nařízení ze dne 21. prosince 1977 (3). Krom toho, CPEM podle čl. 47 odst. 1 druhého a třetího pododstavce jednacího řádu Soudního dvora navrhuje, aby byly skutkové okolnosti ověřeny výslechem svědků.
(1) Nařízení Rady (EHS) č. 4255/88 ze dne 19. prosince 1988, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 2052/88, pokud jde o Evropský sociální fond (Úř. věst. L 374, s. 21).
(2) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 74).
(3) Finanční nařízení ze dne 21. prosince 1977 o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 356, s. 1), ve znění nařízení Rady (ES, ESUO, Euratom) č. 2779/98 ze dne 17. prosince 1998, kterým se mění finanční nařízení ze dne 21. prosince 1977 (Úř. věst. L 347, s. 3).
Full & Egal Universal Law Academy