21.11.2009
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 282/27
Kasační opravný prostředek podaný dne 2. září 2009 ThyssenKrupp Nirosta AG, dříve ThyssenKrupp Stainless AG, proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 1. července 2009 ve věci T-24/07, ThyssenKrupp Stainless AG v. Komise Evropských společenství
(Věc C-352/09 P)
2009/C 282/47
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): ThyssenKrupp Nirosta AG, dříve ThyssenKrupp Stainless AG (zástupci: M. Klusmann a S. Thomas, advokáti)
Další účastnice řízení (odpůrkyně): Komise Evropských společenství
Návrhová žádání navrhovatelky
1)
Navrhovatelka navrhuje zrušit v plném rozsahu rozsudek Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydaný dne 1. července 2009 ve věci T-24/07 (ThyssenKrupp Stainless AG v. Komise);
2)
podpůrně vrátit věc k novému rozhodnutí Soudu prvního stupně;
3)
dále podpůrně přiměřeně snížit pokutu uloženou navrhovatelce v článku 2 napadeného rozhodnutí odpůrkyně ze dne 20. prosince 2006;
4)
uložit odpůrkyni náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Předmětem tohoto kasačního opravného prostředku je rozsudek Soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba navrhovatelky na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2006 v řízení podle článku 65 UO. Projednávaná věc se týká porušení kartelového práva v souvislosti s trhem pro výrobky z ušlechtilé oceli, které podle tvrzení odpůrkyně skončilo v lednu roku 1998. Protiprávní jednání spadalo do oblasti působnosti článku 65 UO.
Navrhovatelka opírá svůj kasační opravný prostředek o pět důvodů kasačního opravného prostředku.
V prvním důvodu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje porušení zásady nulla poena sine lege, článku 23 nařízení (ES) č. 1/2003 (dále jen „článek 23 nařízení 1/2003“) a článku 5, čl. 7 odst. 1 a článku 83 ES, jakož i k narušení suverenity signatářských států ESUO v rozsahu, ve kterém Soud potvrdil právní základ použitý odpůrkyní skládající se z čl. 65 odst. 1 UO ve spojení s článkem 23 nařízení 1/2003. Článek 65 odst. 1 UO podle navrhovatelky nepředstavuje od skončení platnosti Smlouvy o ESUO platné sankční ustanovení. Proto odpůrkyně jednala sine lege. Uložení pokuty nelze doplňkově opírat ani o článek 23 nařízení 1/2003. Toto ustanovení umožňuje v souladu s vymezením pravomocí ve Smlouvě jen ukládání sankcí za jednání v rozporu s právními předpisy Evropského společenství, nikoli právními předpisy Evropského společenství uhlí a oceli.
V druhém důvodu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka namítá, že došlo k porušení zásad res iudicata a nulla poena sine lege, jakož i k nesprávnému použití článku 23 nařízení 1/2003, v rozsahu, ve kterém Soud potvrdil názor odpůrkyně, že navrhovatelka může být činěna odpovědnou za protiprávní jednání, kterého se dopustila Thyssen Stahl AG, namísto ní. Thyssen Stahl AG existuje nadále jako solventní společnost, a odpůrkyně proto mohla uplatnit svůj nárok vůči ní. Takto Soudní dvůr rozhodl ve svém rozsudku z roku 2005 ve spojených věcech C-65/02 P a C-73/02 P, pokud jde o původní rozhodnutí odpůrkyně z roku 1998. I kdyby Soudní dvůr ve svém rozsudku předpokládal, že došlo k materiálnímu přechodu odpovědnosti na navrhovatelku, nemá to právní účinky pro řízení v projednávané věci, neboť toto vychází z nového rozhodnutí odpůrkyně. Navrhovatelka dále na základě svého prohlášení, v němž byl deklarován pouze přechod odpovědnosti podle občanského práva, v žádném případě nemůže být odpovědná za Thyssen Stahl AG, neboť prohlášení učiněné mezi stranami, které jsou podniky, nikdy nemůže vést k přechodu povinnosti zaplatit pokutu.
V třetím důvodu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje porušení zásady určitosti. Z právního základu pro uložení sankce obsaženého v článku 23 nařízení 1/2003, který Soud potvrdil, nelze dostatečně jasně a jednoznačně vyčíst, že se týká porušení čl. 65 odst. 1 UO. Kromě toho koncept „přechodu odpovědnosti na základě prohlášení“, ze kterého vycházela odpůrkyně a Soud, není dostatečně jasně a jednoznačně legálně vymezen ani v podmínkách jeho použití, ani v jeho právních následcích.
Ve čtvrtém důvodu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje porušení právních předpisů upravujících promlčení. Jelikož navrhovatelce má být uložena pouze pokuta jako následek porušení, za které měla být původně odpovědná Thyssen Stahl AG, je třeba zaměřit se na Thyssen Stahl AG, i pokud jde o promlčení. Jelikož tato společnost nepodala žádný opravný prostředek proti původnímu rozhodnutí odpůrkyně, nebyl vůči ní zastaven běh promlčecí lhůty. V současnosti proto došlo k promlčení, takže vznik odvozené odpovědnosti navrhovatelky za Thyssen Stahl AG je vyloučen.
Pátý důvod kasačního opravného prostředku se týká porušení zásad výpočtu pokuty. Soud neprávem vyloučil možnost snížení pokuty, přestože navrhovatelka v projednávaném řízení nesporně uvedla veškeré skutečnosti, které byly Komisí hodnoceny jako porušení čl. 65 odst. 1 UO. Bonifikace takové spolupráce neměla být zamítnuta s odůvodněním, že navrhovatelka se z právních důvodů obrátila proti použití čl. 65 odst. 1 UO a rovněž z právních důvodů odmítá přechod odpovědnosti z Thyssen Stahl AG na sebe. Poukaz na nepřípustná právní hodnocení nevede ke snížení hodnoty spolupráce, neboť právní otázky je vždy třeba zkoumat bez návrhu a nikdy, tj. nezávisle na přiznání stran, by nemělo docházet k přijímání nezákonných rozhodnutí orgánů.
Full & Egal Universal Law Academy