27.3.2010
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 80/10
Kasační opravný prostředek podaný dne 23. prosince 2009 Bank Melli Iran proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 14. října 2009 ve věci T-390/08, Bank Melli Iran v. Rada
(Věc C-548/09 P)
2010/C 80/17
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Bank Melli Iran (zástupce: L. Defalque, advokát) (dále jen: navrhovatelka)
Další účastníci řízení: Rada Evropské unie, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Francouzská republika, Evropská komise
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
—
Zrušit rozsudek vydaný dne 14. října 2009 druhým senátem Soudu prvního stupně ve věci T-390/08, Bank Melli Iran v. Rada a oznámený žalobkyni dne 15. října 2009;
—
vyhovět návrhům žalobkyně podaných u Soudu;
—
uložit žalované náhradu nákladů řízení v obou stupních.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Navrhovatelka se na podporu svého kasačního opravného prostředku dovolává třech hlavních žalobních důvodů a třech podpůrných důvodů.
Prvním žalobním důvodem uplatňuje, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení, když nepovažoval povinnost osobního sdělení stanovenou v čl. 15 odst. 3 nařízení 423/2007 (1) za podstatnou formální náležitost, jejíž nedodržení má za následek zrušení aktu. Sdělení rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků pařížské pobočce navrhovatelky prostřednictvím francouzské Bankovní komise, a nikoliv Radou nesplnilo podmínky oznámení stanovené v nařízení a představuje porušení pravidla veřejného pořádku ve Společenství.
Ve svém druhém žalobním důvodu navrhovatelka uvádí, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu právního základu nařízení 423/2007. Tím, že připustil, aby uvedené nařízení jakož i napadené rozhodnutí byly přijaty kvalifikovanou většinou pouze na základě článku 60 a článku 301 ES, porušil podstatné formální náležitosti Smlouvy. Jelikož jsou toto nařízení a toto rozhodnutí určeny subjektům, které se podílejí na šíření jaderných zbraní, jsou s ním přímo spojeny nebo je podporují, vycházejí tyto texty z územní působnosti článků 60 a 301 ES a měly by se rovněž zakládat na článku 308 ES, vyžadující jednohlasné rozhodování.
Svým třetím důvodem kasačního opravného prostředku Bank Melli Iran uplatňuje, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu konceptu práv obhajoby a zásady účinné soudní ochrany, když se považoval za dostatečně informovaný k výkonu své kontroly, aniž by obdržel od Rady důkaz na podporu odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to ani před ani po podání žaloby.
Podpůrně navrhovatelka zaprvé vytýká, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutečností tím, že se domníval, že Rada má podle čl. 7 odst. 2 nařízení 423/2007 pravomoc samostatného posouzení, přičemž tento orgán má pravomoc vázanou na přijetí omezujících opatření Radou bezpečnosti OSN.
Zadruhé uvádí navrhovatelka, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení ohledně jejího vlastnického práva tím, že rozhodl, že význam cílů sledovaných sporným ustanovením, totiž zachování míru a mezinárodní bezpečnosti, odůvodňují omezení základních práv, jakými jsou vlastnické právo a práva na výkon hospodářské činnosti.
Konečně navrhovatelka tvrdí, že Soud se dopustil zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností tím, že ji zařadil na seznam subjektů, jejichž prostředky mají být zmrazeny, ačkoliv se navrhovatelka nepodílela na íránském jaderném programu a není spojena se subjekty, které se na něm podílely.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne 19. dubna 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 103, s. 1).
Full & Egal Universal Law Academy