19.12.2009
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 312/34
Žaloba podaná dne 7. října 2009 — Almamet v. Komise
(Věc T-410/09)
2009/C 312/56
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Almamet GmbH Handel mit Spänen und Pulvern aus Metall (Ainring, Německo) (zástupci: S. Hautbourg a C. Renner, advokáti)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhové žádání žalobkyně
—
zrušit rozhodnutí Komise ze dne 22. července 2009 (věc COMP/39.396) v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;
—
podpůrně, snížit pokutu uloženou v článku 2 tohoto rozhodnutí;
—
uložit Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Žalobkyně se domáhá částečného zrušení rozhodnutí Komise K(2009) 5791 konečné ze dne 22. července 2009 (věc COMP/39.396 — Činidla na bázi karbidu vápníku a hořčíku pro ocelářský průmysl a plynárenský průmysl) přijatého v řízení podle článku 81 ES a článku 53 EHP, kterým Komise konstatovala, že se několik dodavatelů karbidu vápníku a granulovaného hořčíku účastnilo rozdělení trhu, dohod o kvótách a rozdělení zákazníků, stanovení cen a výměny důvěrných obchodních informací na podstatné části trhu EHP, a tím se dopustili porušení výše uvedených ustanovení Smlouvy (dále jen „napadené rozhodnutí“) v rozsahu, v němž se týká žalobkyně a, podpůrně, snížení pokuty, která jí byla uložena v článku 2 napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně uvádí na podporu své žaloby na neplatnost tři žalobní důvody:
Zaprvé žalobkyně tvrdí, že Komise porušila její právo na obhajobu tím, že použila dokumenty, které byly zabaveny nad rámec působnosti rozhodnutí Komise nařizujícího kontrolu.
Zadruhé tvrdí, že Komise právně dostatečným způsobem neprokázala existenci porušení konstatovaného v článku 1 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká hořčíku. Žalobkyně se domnívá, že dokonce i v případě, že by dokumenty, které byly protiprávně zabaveny, mohly být zařazeny do spisu Komise, postrádají v zásadě přesnost a ucelenost. Podle tvrzení žalobkyně spočívají ostatní důkazy v ústním vyjádřením v rámci žádosti o uplatnění shovívavosti, které je nejen nepřesné, ale obsahuje také nesprávné vylíčení určitých skutečností a je zpochybňováno ostatními účastníky řízení. Na tomto základě má žalobkyně za to, že důkazní břemeno s ohledem na údajné porušení nadále nese Komise.
Zatřetí žalobkyně namítá, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení ohledně jednotné a trvající povahy protiprávního jednání. Zejména neexistuje skutečná zaměnitelnost karbidu vápníku s granulovaným hořčíkem. Krom toho žalobkyně tvrdí, že neexistoval žádný společný celkový plán pro dva výrobky, prokázaný existencí odlišných setkání pro každý výrobek.
Podpůrně, žalobkyně na podporu svého návrhového žádání týkajícího se snížení pokuty uložené v článku 2 napadeného rozhodnutí uvádí další čtyři žalobní důvody.
Začtvrté žalobkyně tvrdí, že Komise porušila body 23 a 26 Sdělení o spolupráci (1) tím, že odmítla žalobkyni snížit pokutu podle uvedeného sdělení. Žalobkyně se domnívá, že údaje obsažené v její žádosti o uplatnění shovívavosti jsou informacemi s výraznou přidanou hodnotou. Žalobkyně se zejména domnívá, že Komise nebyla oprávněna odmítnout snížení pokuty pouze na základě toho, že její žádost neobsahovala žádné informace o údajném porušení ve vztahu k hořčíku, neboť toto porušení není předmětem řízení.
Zapáté žalobkyně uvádí, že Komise porušila článek 81 ES a čl. 23 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (2), jakož bod 32 Pokynů pro výpočet pokut (3) tím, že konečnou částku pokuty stanovila ve výši přesahují 10 % jejího posledního auditem ověřeného obratu. Žalobkyně namítá, že Komise pro účely výpočtu výše pokuty vycházela z údajů týkající se pro forma obratu žalobkyně za rok 2008, namísto jejího posledního auditem ověřeného obratu za rok 2007. Navíc má žalobkyně za to, že Komise měla na základě bodu 37 Pokynů pro výpočet pokut uplatnit 20 % slevu poté, co vypočetla zákonnou nejvyšší sazbu ve výši 10 %.
Zašesté žalobkyně uvádí, že Komise porušila zásadu proporcionality tím, že žalobkyni stanovila nepřiměřenou výši pokuty. Žalobkyně tvrdí, že uložení pokuty v takové výši, že vede k záporné účetní hodnotě nebo snižuje účetní hodnotu společnosti na nulu, je zjevně nepřiměřené. Navíc uložená pokuta přesahuje platební schopnost obchodníka jako je žalobkyně, který obchoduje s výrobky velmi vysoké hodnoty a velmi nízkými obchodními maržemi. Konečně žalobkyně se domnívá, že 20 % snížení uplatněné Komisí dostatečně nezohledňuje zvláštní situaci žalobkyně, která byla Komisí výslovně uznána, a pokuta tak zůstává na nepřiměřené úrovni.
Zasedmé, žalobkyně uvádí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že žalobkyně nesplnila podmínky bodu 35 Pokynů pro výpočet pokut. Žalobkyně se domnívá, že Komise stanovila částku pokuty na úrovni, která nenapravitelně ohrožuje její hospodářskou životaschopnost a způsobuje znehodnocení jejích aktiv. Navíc žalobkyně namítá, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že ve věci žalobkyně neexistovala žádná sociální a hospodářská souvislost, která by měla být zohledněna.
(1) Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. C 298, s. 17).
(2) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).
(3) Pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. C 210, s. 2).
Full & Egal Universal Law Academy