14.8.2010
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 221/14
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 22. června 2010 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation — Francie) — v řízení proti Azizu Melkimu (C-188/10) a Selimu Abdelimu (C-189/10)
(Spojené věci C-188/10 a C-189/10) (1)
(Řízení o předběžné otázce - Článek 267 SFEU - Přezkum souladu vnitrostátního zákona jak s právem Unie, tak s vnitrostátní ústavou - Vnitrostátní právní úprava stanovící přednost incidenčního řízení kontroly ústavnosti - Článek 67 SFEU - Volný pohyb osob - Zrušení ochrany vnitřních hranic - Nařízení (ES) č. 562/2006 - Články 20 a 21 - Vnitrostátní právní úprava, která umožňuje provádět ověřování totožnosti v pásmu mezi pozemní hranicí Francie se státy, které jsou smluvními stranami Úmluvy k provedení Schengenské dohody, a linií vzdálenou 20 kilometrů od této hranice směrem do vnitrozemí)
2010/C 221/23
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Cour de cassation
Účastníci původního řízení
Navrhovatelé: Aziz Melki (C-188/10), Selim Abdeli (C-189/10)
Předmět
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Cour de cassation – Výklad obecných zásad práva Unie a článků 67 a 267 SFEU – Povinné předchozí předložení otázky ústavnosti Conseil constitutionnel, pokud předpokládaný nesoulad ustanovení vnitrostátního práva s Ústavou vyplývá z jeho rozporu s ustanoveními práva Unie – Přednost práva Unie před vnitrostátním právem – Volný pohyb osob – Neprovádění kontrol osob na vnitřních hranicích
Výrok
1)
Článek 267 SFEU brání právním předpisům členského státu, které zavádějí incidenční řízení kontroly ústavnosti vnitrostátních zákonů v rozsahu, v němž přednostní povaha tohoto řízení ve svém důsledku brání všem ostatním vnitrostátním soudům, jak před předložením otázky ústavnosti vnitrostátnímu soudu pověřenému výkonem kontroly ústavnosti zákonů, tak případně po vydání rozhodnutí uvedeného soudu o této otázce, ve výkonu jejich pravomoci nebo v plnění jejich povinnosti obrátit se na Soudní dvůr s předběžnými otázkami. Článek 267 SFEU naopak takovým vnitrostátním právním předpisům nebrání, nakolik mohou ostatní vnitrostátní soudy i nadále
—
obrátit se v kterémkoli okamžiku v průběhu řízení, který považují za vhodný, dokonce i po ukončení incidenčního řízení kontroly ústavnosti, na Soudní dvůr s jakoukoli předběžnou otázkou, kterou pokládají za nezbytnou,
—
přijmout jakékoli opatření nezbytné k zajištění předběžné soudní ochrany práv přiznaných právním řádem Unie, a
—
po ukončení takového incidenčního řízení upustit od použití dotčeného ustanovení vnitrostátního právního předpisu, pokud rozhodnou, že je v rozporu s právem Unie.
Je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda lze vnitrostátní právní předpisy dotčené v původních řízeních vykládat v souladu s těmito požadavky práva Unie.
2)
Článek 67 odst. 2 SFEU, jakož i články 20 a 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), brání vnitrostátním právním předpisům, které policejním orgánům dotčeného členského státu svěřují pravomoc ověřovat pouze v pásmu širokém 20 kilometrů od pozemní hranice tohoto státu se smluvními státy Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, podepsané v Schengenu (Lucembursko) dne 19. června 1990, totožnost osob bez ohledu na jejich chování a na zvláštní okolnosti zakládající riziko narušení veřejného pořádku za účelem kontroly, zda jsou dodržovány povinnosti týkající se držení, nošení a předkládání dokladů a potvrzení stanovené zákonem, aniž by stanovily nezbytné meze této pravomoci zaručující, že výkon uvedené pravomoci v praxi nemůže mít účinek rovnocenný hraničním kontrolám.
(1) Úř. věst. C 161, 19.6.2010.
Full & Egal Universal Law Academy