22.9.2012
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 287/2
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 5. července 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation — Belgie) — Société d’investissement pour l’agriculture tropicale SA (SIAT) v. État belge
(Věc C-318/10) (1)
(Volný pohyb služeb - Daňové právní předpisy - Odpočet nákladů vynaložených na odměnu za poskytnutí služeb jako výdajů na dosažení příjmů - Náklady vynaložené na poskytovatele služeb usazeného v jiném členském státě, ve kterém nepodléhá dani z příjmů nebo ve kterém podléhá systému zdanění, který je značně výhodnější - Odpočitatelnost podmíněná podáním důkazu o skutečné a opravdové povaze plnění a o obvyklé povaze příslušné odměny - Překážka - Odůvodnění - Boj proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem - Účinnost daňového dohledu - Vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy - Přiměřenost)
2012/C 287/03
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Cour de cassation
Účastníci původního řízení
Účastnice podávající kasační opravný prostředek: Société d’investissement pour l’agriculture tropicale SA (SIAT)
Odpůrce: État belge
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Cour de cassation — Výklad článku 49 ES — Daňové právní předpisy umožňující odpočet výdajů na dosažení příjmů vynaložených daňovým poplatníkem-rezidentem, avšak neumožňující odpočet takových výdajů, pokud daňový poplatník má sídlo nebo má svou provozovnu v jiném členském státě, v němž nepodléhá dani z příjmu nebo v němž podléhá značně výhodnějšímu daňovému režimu — Překážka volnému pohybu služeb
Výrok
Článek 49 ES musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, podle níž se odměny za plnění nebo služby zaplacené daňovým poplatníkem-rezidentem společnosti-nerezidentovi nepovažují za odpočitatelné výdaje na dosažení příjmů, pokud společnost-nerezident nepodléhá v členském státě, v němž má sídlo, dani z příjmů nebo v něm ohledně dotčených příjmů podléhá značně výhodnějšímu režimu zdanění, než je ten, jemuž tyto příjmy podléhají v prvním členském státě, ledaže daňový poplatník prokáže, že tyto odměny odpovídají skutečným a opravdovým operacím a že nepřekračují obvyklé meze, zatímco podle obecného pravidla jsou takové odměny odpočitatelné jako výdaje na dosažení příjmů, jsou-li nezbytné pro dosažení nebo udržení zdanitelných příjmů, a že daňový poplatník prokáže jejich pravost a částku.
(1) Úř. věst. C 246, 11.9.2010.
Full & Egal Universal Law Academy