28.1.2012
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 25/12
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 17. listopadu 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Okresního soudu v Chebu — Česká republika) — Hypoteční banka, a.s. v. Udo Mike Lindner
(Věc C-327/10) (1)
(Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - Smlouva o hypotečním úvěru uzavřená spotřebitelem se státní příslušností jednoho členského státu u banky usazené v jiném členském státě - Právní předpisy členského státu umožňující v případě, kdy není známo přesné bydliště spotřebitele, podat proti němu žalobu u soudu tohoto státu)
2012/C 25/19
Jednací jazyk: čeština
Předkládající soud
Okresní soud v Chebu
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Hypoteční banka, a.s.
Žalovaný: Udo Mike Lindner
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Okresní soud v Chebu — Výklad článku 81 SFEU, čl. 16 odst. 2, čl. 17 odst. 3 a článku 24 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2001, L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/4, s. 42) a čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/12, s. 169) — Příslušnost ve věci smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru uzavřené spotřebitelem se státní příslušností jednoho členského státu u banky usazené v jiném členském státu — Právní předpisy členského státu umožňující v případě, kdy není známo bydliště spotřebitele, podat proti němu žalobu u soudu tohoto státu
Výrok
1)
Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládáno v tom smyslu, že předpokladem použití pravidel stanovených tímto nařízením je, že situace, o kterou jde ve sporu, kterým se zabývá soud členského státu, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti tohoto soudu. O takovou situaci se jedná v takovém případě, jaký nastal ve věci v původním řízení, kdy soud členského státu rozhoduje o žalobě proti státnímu příslušníkovi jiného členského státu, jehož bydliště není tomuto soudu známo.
2)
Nařízení č. 44/2001 musí být vykládáno v tom smyslu, že
—
v takové situaci, o jakou se jedná v původním řízení, kdy spotřebitel, který je stranou smlouvy o dlouhodobém hypotečním úvěru s povinností informovat smluvního partnera o jakékoliv změně adresy, opustí své bydliště předtím, než je proti němu podána žaloba pro porušení smluvních povinností, jsou soudy členského státu, na jehož území se nachází poslední známé bydliště spotřebitele, na základě čl. 16 odst. 2 tohoto nařízení příslušné rozhodnout o této žalobě, jestliže nejsou podle článku 59 téhož nařízení schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají ani průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečně bydliště mimo území Evropské unie;
—
toto nařízení nebrání použití ustanovení vnitrostátního procesního práva členského státu, které ve snaze zabránit situaci odepření spravedlnosti umožňuje vést řízení proti osobě, která se neúčastní řízení a jejíž pobyt není znám, pokud se soud, který se sporem zabývá, ujistí předtím, než o něm rozhodne, že proběhla veškerá pátrání, která ukládají zásady řádné péče a dobré víry, aby byl zjištěn pobyt žalovaného.
(1) Úř. věst. C 246, 11.9.2010.
Full & Egal Universal Law Academy