11.2.2012
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 39/5
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15. prosince 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof — Německo) — Hauptzollamt Hamburg-Hafen v. Afasia Knits Deutschland GmbH
(Věc C-409/10) (1)
(Společná obchodní politika - Přiznání preferenčního zacházení ve vztahu ke zboží pocházejícímu z afrických, karibských a tichomořských států (AKT) - Nesrovnalosti odhalené při šetření provedeném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) ve vývozním státě AKT - Vybrání dovozního cla po propuštění zboží)
2012/C 39/07
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundesfinanzhof
Účastníci původního řízení
Žalobce: Hauptzollamt Hamburg-Hafen
Žalovaná: Afasia Knits Deutschland GmbH
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Bundesfinanzhof — Výklad článku 32 protokolu 1 o definici pojmu „původní produkty“ a „produkty pocházející z“ a způsobech správní spolupráce k Dohodě o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsané v Cotonou dne 23. června 2000 (Úř. věst. L 317, s. 3; Zvl. vyd. 11/35, s. 3), jakož i čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307) — Vývoz textilu vyrobeného v Číně z Jamajky do Evropské unie — Dodatečné ověření důkazu o původu provedené OLAF a nikoliv celními orgány země vývozu, jak stanoví protokol 1 — Ochrana případné oprávněné důvěry vývozce
Výrok
1)
Článek 32 protokolu č. 1 k příloze V Dohody o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsané v Cotonou dne 23. června 2000 a schválené jménem Společenství rozhodnutím Rady 2003/159/ES ze dne 19. prosince 2002, musí být vykládán v tom smyslu, že výsledky dodatečného ověření, které se týkalo správnosti údajů o původu zboží uvedených v osvědčeních EUR.1 vydaných státem AKT a které v podstatě spočívalo v šetření provedeném Komisí, konkrétněji Evropským úřadem pro boj proti podvodům, v tomto státě a na jeho pozvání, zavazují orgány státu, kam bylo toto zboží dovezeno, jestliže — což musí ověřit předkládající soud — tyto orgány obdržely dokument, v němž se jednoznačně uznává, že tento stát AKT vzal uvedené výsledky za své.
2)
Článek 220 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2700/2000 ze dne 16. listopadu 2000, je nutno vykládat v tom smyslu, že v situaci, kdy jsou osvědčení EUR.1 vydaná pro dovoz výrobků do Evropské unie zrušena z toho důvodu, že je jejich vydání stiženo nesrovnalostmi a že preferenční původ uváděný v těchto osvědčeních nebylo možné při dodatečném ověření potvrdit, nemůže dovozce zabránit dodatečnému výběru dovozního cla odvoláním na okolnost, že nelze vyloučit, že některé z těchto výrobků ve skutečnosti zmíněný preferenční původ mají.
(1) Úř. věst. C 274, 9.10.2010.
Full & Egal Universal Law Academy