5.5.2012
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 133/7
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Okresního soudu v Prešově — Slovensko) — Jana Pereničová, Vladislav Perenič v. S.O.S. financ, spol. s r.o.
(Věc C-453/10) (1)
(Ochrana spotřebitele - Smlouva o spotřebitelském úvěru - Uvedení roční procentní sazby nákladů v nesprávné výši - Dopad nekalých obchodních praktik a zneužívajících klauzulí na platnost celé smlouvy)
2012/C 133/11
Jednací jazyk: slovenština
Předkládající soud
Okresní soud v Prešově
Účastníci původního řízení
Žalobci: Jana Pereničová, Vladislav Perenič
Žalovaná: S.O.S. financ, spol. s r.o.
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Okresní soud v Prešově — Výklad čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [o zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, s. 29; Zvl. vyd. 12/02, s. 288), jakož i směrnice Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, s. 22) — Smlouva o spotřebitelském úvěru, která stanoví lichvářský úrok — Dopad nekalých obchodních praktik a zneužívajících klauzulí na platnost celé smlouvy
Výrok
1)
Článek 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [o zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládán tak, že při posuzování otázky, zda smlouva uzavřená mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, která obsahuje jednu nebo několik zneužívajících klauzulí, může bez uvedených klauzulí nadále existovat, se soud, který má o věci rozhodnout, nemůže opírat pouze o případnou výhodnost zrušení dotyčné smlouvy jako celku pro jednu ze stran, v projednávané věci spotřebitele. Uvedená směrnice však nebrání tomu, aby členský stát stanovil, dodrží-li přitom unijní právo, že smlouva uzavřená mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, která obsahuje jednu nebo několik zneužívajících klauzulí, je jako celek neplatná, pokud se taková neplatnost jeví jako lepší ochrana pro spotřebitele.
2)
Taková obchodní praktika, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, spočívající v uvedení nižší roční procentní sazby nákladů v úvěrové smlouvě, než ve skutečnosti je, musí být kvalifikována jako „klamavá“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (dále jen „směrnice o nekalých obchodních praktikách“), pokud vede nebo může vést k tomu, že průměrný spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil. Vnitrostátnímu soudu přísluší, aby ověřil, zda tomu tak ve věci v původním řízení je. Konstatování nekalého charakteru takové obchodní praktiky představuje jeden z prvků, na jejichž základě může příslušný soud postavit podle čl. 4 odst. 1 směrnice 93/13 své posouzení zneužívajícího charakteru smluvních klauzulí týkajících se nákladů na úvěr poskytnutý spotřebiteli. Takové konstatování nicméně nemá přímý dopad na posouzení platnosti uzavřené úvěrové smlouvy podle čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13.
(1) Úř. věst. C 328, 4.12.2010.
Full & Egal Universal Law Academy