21.4.2012
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 118/4
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 1. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Gießen — Německo) — trestní řízení proti Barisu Akyüzovi
(Věc C-467/10) (1)
(Směrnice 91/439/EHS a 2006/126/ES - Vzájemné uznávání řidičských průkazů - Odmítnutí členského státu uznat ve vztahu k osobě, která nesplňuje tělesné a duševní požadavky pro řízení motorového vozidla podle právních předpisů tohoto členského státu, platnost řidičského oprávnění uděleného v jiném členském státě)
2012/C 118/06
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Landgericht Gießen
Účastník původního trestního řízení
Baris Akyüz
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Landgericht Gießen — Výklad čl. 1 odst. 2 a čl. 8 odst. 4 směrnice Rady 91/439/EHS ze dne 29. července 1991 o řidičských průkazech (Úř. věst. L 237, s. 1; Zvl. vyd. 07/01, s. 317), jakož i čl. 2 odst. 1 a čl. 11 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES ze dne 20. prosince 2006 o řidičských průkazech (Úř. věst. L 403, s. 18) — Vzájemné uznávání řidičských průkazů — Odmítnutí členského státu uznat ve vztahu k osobě, která nesplňuje tělesné a duševní požadavky pro řízení motorového vozidla podle právních předpisů tohoto členského státu, platnost řidičského oprávnění uděleného v jiném členském státě
Výrok
1)
Článek 1 odst. 2 ve spojení s čl. 8 odst. 2 a 4 směrnice Rady 91/439/EHS ze dne 29. července 1991 o řidičských průkazech, jakož i čl. 2 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES ze dne 20. prosince 2006 o řidičských průkazech musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě hostitelského členského státu, která tomuto státu umožňuje odmítnout uznat na svém území řidičské oprávnění udělené jiným členským státem, pokud držitel tohoto oprávnění nebyl ze strany hostitelského členského státu předmětem žádného opatření ve smyslu uvedeného čl. 8 odst. 4 směrnice 91/439 nebo čl. 11 odst. 4 druhého pododstavce směrnice 2006/126, ale bylo mu v tomto státě odepřeno vydání prvního řidičského průkazu z důvodu, že nesplňuje, podle úpravy tohoto státu, tělesné a duševní požadavky pro bezpečné řízení motorového vozidla.
2)
Uvedená ustanovení musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání právní úpravě hostitelského členského státu, která tomuto státu umožňuje odmítnout uznat na svém území řidičské oprávnění udělené jiným členským státem v případě, že je prokázáno na základě nesporných informací pocházejících od členského státu vydání, že držitel řidičského průkazu v době vydání tohoto průkazu nesplňoval podmínku obvyklého bydliště stanovenou v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 91/439 a čl. 7 odst. 1 písm. e) směrnice 2006/126. V tomto ohledu nemůže okolnost, že tyto informace jsou předány členským státem vydání příslušným orgánům hostitelského členského státu nikoliv přímo, ale pouze nepřímo, formou sdělení třetích osob, sama o sobě vyloučit, že tyto informace mohou být považovány za informace pocházející od členského státu vydání, za předpokladu, že pocházejí od orgánu posledně uvedeného členského státu.
Úkolem předkládajícího soudu je ověřit, zda informace získané za takových okolností, jako jsou dány ve sporu v původním řízení, mohou být považovány za informace pocházející od členského státu vydání, jakož i popřípadě vyhodnotit uvedené informace a posoudit s ohledem na všechny okolnosti sporu, který mu je předložen, zda představují nesporné informace prokazující, že držitel řidičského průkazu neměl v době, kdy mu byl řidičský průkaz vydán, na území členského státu vydání své obvyklé bydliště.
(1) Úř. věst. C 328, 4.12.2010.
Full & Egal Universal Law Academy