Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 29. července 2010 – Komise v. Itálie
(Věc C‑19/10)
„Nesplnění povinnosti státem – Nařízení (ES) č. 273/2004 a č. 111/2005 – Prekursory drog – Dohled a sledování uvnitř Unie – Sledování obchodu mezi Unií a třetími zeměmi – Sankce“
Žaloba pro nesplnění povinnosti – Přezkum opodstatněnosti Soudním dvorem – Stav, který je třeba vzít v úvahu – Stav po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku (Článek 258 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 273/2004, článek 12; nařízení Rady č. 111/2005, článek 31) (viz body 15–18)
Předmět
Nesplnění povinnosti státem – Nepřijetí ustanovení nezbytných k dosažení souladu se článkem 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. února 2004 o prekursorech drog (Úř. věst. L 47, s. 1; Zvl. vyd. 15/08, s. 46) a se článkem 31 nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. prosince 2004, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi (Úř. věst. L 22, s.1), ve stanovené lhůtě
Výrok
1)
Tím, že Italská republika nepřijala vnitrostátní opatření nezbytná zaprvé k provedení článku 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. února 2004 o prekursorech drog a zadruhé k provedení článku 31 nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. prosince 2004, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi, nesplnila povinnosti, které jí z uvedených nařízení vyplývají.
2)
Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.
Full & Egal Universal Law Academy