ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
16. září 2010(*)
„Sociální politika – Směrnice 96/34/ES – Rámcová dohoda o rodičovské dovolené – Výklad ustanovení 2 bodu 1 rámcové dohody – Osoba, jíž svědčí právo na rodičovskou dovolenou – Rodičovská dovolená přiznaná v případě narození dvojčat – Pojem ‚narození‘ – Zohlednění počtu narozených dětí – Zásada rovného zacházení“
Ve věci C‑149/10,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Dioikitiko Efeteio Thessalonikis (Řecko) ze dne 15. března 2010, došlým Soudnímu dvoru dne 29. března 2010, v řízení
Zoi Chatzi
proti
Ypourgos Oikonomikon,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení A. Tizzano, předseda senátu, E. Levits, M. Ilešič, M. Safjan a M. Berger (zpravodajka), soudci,
generální advokátka: J. Kokott,
vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,
s přihlédnutím k usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 12. května 2010, jímž bylo rozhodnuto projednat tuto žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve zrychleném řízení na základě článku 23a statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 104a prvního pododstavce jednacího řádu Soudního dvora,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 7. července 2010,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za řeckou vládu M. Apessosem, E.‑M. Mamouna, G. Papagianni a G. Papadaki, jako zmocněnci,
– za českou vládu M. Smolkem, jako zmocněncem,
– za německou vládu C. Blaschkem, jako zmocněncem,
– za estonskou vládu M. Linntam, jako zmocněnkyní,
– za kyperskou vládu D. Kallí, jako zmocněnkyní,
– za polskou vládu M. Szpunarem a J. Faldyga, jako zmocněnci,
– za vládu Spojeného království E. Jenkinson a R. Palmerem, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi M. Patakia a M. van Beekem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí generální advokátky,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu ustanovení 2 bodu 1 rámcové dohody o rodičovské dovolené, uzavřené dne 14. prosince 1995 (dále jen „rámcová dohoda“) a tvořící přílohu směrnice Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996 o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 145, s. 4), ve znění směrnice Rady 97/75/ES ze dne 15. prosince 1997 (Úř. věst. 1998, L 10, s. 24, dále jen „směrnice 96/34“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Z. Chatzi a jejím zaměstnavatelem, Ypourgos Oikonomikon (ministerstvo financí), ve věci rozhodnutí ředitele finančního úřadu č. 1 v Soluni (Řecko), kterým jí odmítl poskytnout dodatečnou rodičovskou dovolenou z důvodu narození dvojčat.
Právní rámec
Právní úprava Unie
3 Směrnice 96/34 byla přijata podle postupu stanoveného čl. 4 odst. 2 Dohody o sociální politice připojené k Protokolu (č. 14) o sociální politice připojenému ke Smlouvě o založení Evropského společenství Smlouvou o Evropské unii (dále jen „dohoda o sociální politice“).
4 První pododstavec preambule rámcové dohody, kterou směrnice 96/34 provádí, uvádí:
„Připojená rámcová dohoda představuje závazek organizací UNICE, CEEP a EKOS stanovit minimální požadavky na rodičovskou dovolenou a pracovní volno z důvodu vyšší moci jakožto důležité prostředky sladění pracovního a rodinného života a podpory rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy.“
5 Body 4 až 6 a 9 obecného odůvodnění této rámcové dohody mají následující znění:
„4. vzhledem k tomu, že Charta základních sociálních práv Společenství stanoví v bodě 16 týkajícím se rovného zacházení, že musí být vypracována opatření umožňující mužům i ženám sladit jejich pracovní a rodinné povinnosti;
5. vzhledem k tomu, že usnesení Rady ze dne 6. prosince 1994 uznává, že účinná politika rovných příležitostí předpokládá jednotnou celkovou strategii umožňující lepší organizaci pracovní doby, větší pružnost a snadnější návrat do pracovního života a zaznamenává důležitou roli sociálních partnerů v této oblasti i při nabízení příležitosti mužům a ženám sladit jejich pracovní povinnosti s povinnostmi rodinnými;
6. vzhledem k tomu, že opatření ke sladění pracovního a rodinného života by měla podpořit zavádění nových pružných způsobů organizace práce a pracovní doby, které lépe odpovídají měnícím se požadavkům společnosti a které [by] přihlížely k potřebám podniků i pracovníků;
[...]
9. vzhledem k tomu, že tato dohoda je rámcovou dohodou stanovící minimální požadavky a ustanovení pro rodičovskou dovolenou, odlišnou od mateřské dovolené, a pro pracovní volno z důvodů vyšší moci a obrací se na členské státy a sociální partnery, aby zavedli podmínky přístupu a prováděcí pravidla za účelem přihlédnutí k situaci v každém členském státě.“
6 Ustanovení 1 rámcové dohody stanoví:
„1. Tato dohoda stanoví minimální požadavky usnadňující sladění rodičovských a pracovních povinností pracujících rodičů.
2. Tato dohoda se vztahuje na všechny pracovníky, muže i ženy, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru vymezeném právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi platnými v každém členském státě.“
7 Ustanovení 2 body 1, 3 a 5 rámcové dohody stanoví následující:
„1. Tato dohoda, s výhradou ustanovení 2.2, přiznává pracujícím, mužům a ženám individuální právo na rodičovskou dovolenou z důvodu narození nebo osvojení dítěte, aby mohli o toto dítě pečovat po dobu nejméně tří měsíců do dosažení stanoveného věku, nejvýše osmi let, který definují členské státy nebo sociální partneři.
[...]
3. Podmínky přístupu k rodičovské dovolené a prováděcí pravidla vymezuje zákon nebo kolektivní smlouva v jednotlivých členských státech při dodržení minimálních požadavků této dohody. Členské státy nebo sociální partneři mohou zejména
a) rozhodnout, zda se rodičovská dovolená přiznává na celou pracovní dobu nebo na část pracovní doby, po částech nebo systémem časových úvěrů;
[…]
c) přizpůsobit podmínky přístupu a prováděcí pravidla rodičovské dovolené zvláštním okolnostem osvojení;
[…]
5. Po skončení rodičovské dovolené mají pracovníci právo vrátit se na stejné pracovní místo, nebo není-li to možné, na rovnocenné nebo podobné pracovní místo odpovídající jejich pracovní smlouvě nebo pracovnímu poměru.“
8 Ustanovení 4 bod 6 rámcové dohody stanoví:
„Aniž jsou dotčeny příslušné úlohy Komise, vnitrostátních soudů a Soudního dvora, měly by být veškeré záležitosti spojené s výkladem této dohody na evropské úrovni nejprve postoupeny Komisí podepsaným stranám, které zaujmou stanovisko.“
9 Podle čl. 2 odst. 1 směrnice 96/34 musely členské státy uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 3. června 1998.
Vnitrostátní právní úprava
10 Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že ustanovení směrnice 96/34 byla do řeckého právního řádu provedena postupně.
11 Ustanovením použitelným na skutečnosti sporu v původním řízení je článek 53 nového zákona o služebním řádu státních zaměstnanců občanské správy a zaměstnanců veřejnoprávních právnických osob, ve znění vyplývajícím ze zákona 3528/2007.
12 Uvedený článek 53, nadepsaný „Úlevy poskytnuté zaměstnancům s rodinnými povinnostmi“, ve svém odstavci 2 stanoví:
„Denní pracovní doba zaměstnance, který je rodičem, se snižuje o dvě hodiny u dětí do dvou let věku včetně a o jednu hodinu u dětí od dvou do čtyř let věku. Zaměstnanec, který je rodičem, má nárok na placenou rodičovskou dovolenou v délce devíti měsíců, určenou k výchově dítěte, nezvolí-li možnost zkrácené pracovní doby uvedené v předchozí větě. […]“
13 Z předkládacího rozhodnutí rovněž vyplývá, že toto ustanovení je řeckými orgány vykládáno v tom smyslu, že zaměstnanci, který je rodičem, může být rodičovská dovolená přiznána až do doby, kdy dotyčné dítě dosáhne věku čtyř let.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
14 Žalobkyně v původním řízení, Z. Chatzi, byla jako státní zaměstnanec přidělena k finančnímu úřadu č. 1 v Soluni (Řecko).
15 Dne 21. května 2007 porodila dvojčata.
16 Rozhodnutím ředitele finančního úřadu č. 1 v Soluni ze dne 27. června 2008 jí byla na základě její žádosti přiznána devítiměsíční placená rodičovská dovolená s platností od 20. září 2007.
17 Dne 30. ledna 2009 žalobkyně následně předložila žádost o poskytnutí druhé devítiměsíční placené rodičovské dovolené od 1. března 2009 za druhé z dvojčat. Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím ředitele finančního úřadu č. 1 v Soluni ze dne 14. května 2009.
18 Z. Chatzi podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k Dioikitiko Efeteio Thessalonikis (odvolací správní soud v Soluni).
19 Předkládající soud uvádí, že Symvoulio tis Epikrateias (státní rada) rozhodla v roce 2008 v tom smyslu, že na základě vícečetného těhotenství státní zaměstnankyně nevzniká právo na stejný počet rodičovských dovolených, jako je počet narozených dětí.
20 Předkládající soud má nicméně pochyby ohledně výkladu směrnice 96/34 ve světle Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), která se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 stala právně závaznou.
21 Za těchto okolností se Dioikitiko Efeteio Thessalonikis rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je možné mít za to, že ustanovením 2 bodem 1 [rámcové dohody], vykládané ve spojení s článkem 24 Listiny [...], který se týká práv dítěte, a s ohledem na zvýšení úrovně ochrany těchto práv, které Listina přinesla, je zároveň ustanoveno právo dítěte na rodičovskou dovolenou, takže přiznání jediné rodičovské dovolené v případě narození dvojčat je porušením článku 21 Listiny [...] z důvodu diskriminace na základě narození, jakož i omezením práv dvojčat, které je neslučitelné se zásadou proporcionality?
2) V případě záporné odpovědi na předchozí otázku, má být výraz ‚narození‘ uvedený v ustanovení 2 bodu 1 [rámcové dohody] vykládán tak, že pro pracující rodiče vzniká dvojí nárok na rodičovskou dovolenou z důvodu, že dvoučetné těhotenství končí dvěma po sobě jdoucími narozeními (dvojčat), nebo tak, že rodičovská dovolená se přiznává na základě narození, bez ohledu na počet narozených dětí, aniž by tím byla porušena rovnost před zákonem, která je zakotvena v článku 20 Listiny?“
K předběžným otázkám
Úvodní poznámky
K pravomoci Soudního dvora pro výklad rámcové dohody
22 Německá vláda zdůrazňuje, že právo sociálních partnerů sjednávat kolektivní smlouvy, které jim přiznává článek 28 Listiny, a uzavírat dohody o otázkách sociální politiky, které mohou být prováděny na úrovni Evropské unie rozhodnutím Rady, obsažené nyní v článku 155 SFEU, znamená, že sociální partneři mohou samostatně určit dosah těchto smluv a dohod, aniž by hrozilo, že by šel nad rámec znění a účelu dotčené smlouvy nebo dohody.
23 V tomto ohledu je třeba uvést, že myšlenka účasti sociálních partnerů na výkladu rámcové dohody je vyjádřena v jejím ustanovení 4 bodě 6, podle kterého by měly být veškeré záležitosti spojené s výkladem této dohody na evropské úrovni nejprve postoupeny Komisí podepsaným stranám, které zaujmou stanovisko. Komise v odpovědi na otázku Soudního dvora, zda podepsané strany rámcové dohody zaujaly stanovisko k problémům vzneseným v této žádosti o rozhodnutí o předběžných otázkách, na jednání odpověděla záporně. Vysvětlila, že jednak jsou časová omezení daná zrychleným řízením neslučitelná s takovou konzultací a že by taková konzultace dále nebyla účinná ani konstruktivní, jelikož problémy, které jsou předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžných otázkách, nebyly na evropské úrovni nikdy posuzovány.
24 Jak výslovně upřesňuje ustanovení 4 bod 6 rámcové dohody, konzultace podepsaných stran uvedené dohody nemůže být každopádně na újmu příslušných úloh Komise, vnitrostátních soudů a Soudního dvora.
25 Pravomoc Soudního dvora k výkladu směrnic je založena na článku 267 SFEU. Tato rámcová dohoda je přitom sice výsledkem dialogu vedeného na základě Dohody o sociální politice mezi sociálními partnery na evropské úrovni, ale byla na základě čl. 4 odst. 2 této Dohody o sociální politice provedena směrnicí Rady Evropské unie, jejíž je tudíž tato rámcová dohoda nedílnou součástí (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 16. července 2009, Gómez-Limón Sánchez-Camacho, C‑537/07, Sb. rozh. s. I‑6525, bod 34).
26 Z toho plyne, že pravomoc Soudního dvora k výkladu rámcové dohody se neodlišuje od obecné pravomoci Soudního dvora pro výklad ostatních ustanovení obsažených ve směrnicích.
K osobní působnosti rámcové dohody
27 Jelikož je Z. Chatzi státní zaměstnankyní, je třeba úvodem ověřit, zde se má směrnice 96/34 a rámcová dohoda tvořící její přílohu použít rovněž na státní zaměstnance.
28 V tomto ohledu je třeba uvést, že ustanovení těchto dvou předpisů neobsahují žádný údaj, který by umožňoval usuzovat, že jsou z jejich působnosti státní zaměstnanci vyloučeni.
29 Naopak, jak vyplývá ze samotného znění ustanovení 1 bodu 2 rámcové dohody, její působnost je pojata široce, jelikož se vztahuje obecně „na všechny pracovníky, [...] kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru vymezeném právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi platnými v každém členském státě“. Mimoto se ustanovení 2 bod 1 týká „pracovníků“, aniž rozlišuje podle toho, zda jsou zaměstnáni zaměstnavatelem ve veřejném či soukromém sektoru, čímž zahrnuje všechny pracovníky [viz ohledně rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, tvořící přílohu směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 175, s. 43), rozsudky ze dne 4. července 2006, Adeneler a další, C‑212/04, Sb. rozh. s. I‑6057, body 54 a následující, jakož i ze dne 7. září 2006, Vassallo, C‑180/04, Sb. rozh. s. I‑7251, bod 32].
30 Tento výklad je navíc podepřen úvahou, že, jak vyplývá z prvního pododstavce preambule a z bodu 4 obecného odůvodnění rámcové dohody, má tato dohoda zejména podporovat rovné zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání. Soudní dvůr přitom rozhodl, že zásada rovného zacházení pro muže a ženy, která vyplývá z ustanovení Smlouvy týkajících se sociální politiky, má obecný dosah a použije se na zaměstnání ve veřejném sektoru (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 2. října 1997, Gerster, C‑1/95, Recueil, s. I‑5253, bod 18, a ze dne 11. ledna 2000, Kreil, C‑285/98, Recueil, s. I‑69, bod 18).
K první otázce
31 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda může být ustanovení 2 bod 1 rámcové dohody vykládáno v tom smyslu, že poskytuje dítěti individuální právo na rodičovskou dovolenou, a že v důsledku toho je odmítnutí poskytnout druhou rodičovskou dovolenou v případě narození dvojčat zásahem do práv, která těmto dvojčatům poskytuje právní řád Unie.
32 Jak uvedli všichni zúčastnění, kteří předložili Soudnímu dvoru vyjádření, jak samotný text rámcové dohody, tak jeho účel vedou k záporné odpovědi na tuto otázku.
33 Ustanovení 2 bod 1 rámcové dohody totiž výslovně uvádí, že individuální právo na rodičovskou dovolenou se přiznává „pracujícím, mužům a ženám“. Stejně tak, co se týče působnosti rámcové dohody, ustanovení 1 bod 2 této dohody upřesňuje, že se vztahuje „na všechny pracovníky, muže i ženy, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru“.
34 Z tohoto znění jasně vyplývá, že osobami, jimž svědčí právo na rodičovskou dovolenou jsou rodiče v postavení pracujících, a nikdo jiný.
35 Tento doslovný výklad je podepřen účelem rodičovské dovolené.
36 Ta totiž má podle ustanovení 1 bodu 1 rámcové dohody „usnadnit sladění rodičovských a pracovních povinností pracujících rodičů“, což je cílem stanoveným, jak připomíná bod 4 obecného odůvodnění uvedené dohody, bodem 16 Charty Společenství základních sociálních práv pracovníků, přijaté na zasedání Evropské rady ve Štrasburku dne 9. prosince 1989.
37 Za týmž účelem bylo právo na rodičovskou dovolenou zaneseno do čl. 33 odst. 2 Listiny mezi základní sociální práva seskupená v hlavě IV nadepsané „Solidarita“.
38 Článek 24 Listiny, na který předkládající soud odkazuje, nemůže předchozí analýzu změnit.
39 Tento článek, obsažený v hlavě III Listiny, nadepsané „Rovnost“, uvádí, že děti mají právo na ochranu a péči nezbytnou pro jejich blaho. Nicméně toto právo na ochranu a péči nemá nutně za následek přiznání individuálního práva těchto dětí na poskytnutí rodičovské dovolené jejich rodičům. Stačí, aby bylo takové právo přiznáno samotným rodičům. Jim totiž přísluší právo a současně povinnost zajistit výchovu svých dětí a ti tak mohou rozhodnout o nejlepším způsobu zajištění své rodičovské odpovědnosti, s využitím rodičovské dovolené, či bez ní.
40 Na první otázku je tedy třeba odpovědět, že ustanovení 2 bod 1 rámcové dohody nemůže být vykládáno v tom smyslu, že poskytuje dítěti individuální nárok na rodičovskou dovolenou.
Ke druhé otázce
41 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda může být ustanovení 2 bod 1 rámcové dohody vykládáno v tom smyslu, že narození dvojčat zakládá právo na počet rodičovských dovolených odpovídající počtu narozených dětí, nebo zda musí být vykládáno v tom smyslu, že takové narození zakládá právo, stejně jako v případě narození jediného dítěte, pouze na jedinou rodičovskou dovolenou.
42 Podle ustálené judikatury je pro výklad ustanovení práva Společenství třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale rovněž jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz zejména rozsudky ze dne 7. prosince 2006, SGAE, C‑306/05, Sb. rozh. s. I‑11519, bod 34, a ze dne 19. listopadu 2009, Sturgeon a další, C‑402/07 a C‑432/07, Sb. rozh. s. I-10923, bod 41).
43 Mimoto, podle obecné interpretační zásady musí být akt Společenství vykládán v co největším možném rozsahu způsobem, který nezpochybní jeho platnost, a v souladu s veškerým primárním právem (viz zejména rozsudek ze dne 22. května 2008, Feinchemie Schwebda a Bayer CropScience, C‑361/06, Sb. rozh. s. I‑3865, body 49 a 50, jakož i výše uvedený rozsudek Sturgeon a další, body 47 a 48), zejména se zásadou rovného zacházení.
44 Tuto judikaturu je možné přenést na takové dohody, které byly, tak jako rámcová dohoda, provedeny směrnicí Rady Evropské unie, jejíž jsou pak nedílnou součástí (viz bod 25 rozsudku v projednávané věci).
Ke znění ustanovení 2 bodu 1 rámcové dohody
45 Podle ustanovení 2 bodu 1 rámcové dohody mají pracující, muži a ženy „individuální právo na rodičovskou dovolenou z důvodu narození nebo osvojení dítěte, aby mohli o toto dítě pečovat po dobu nejméně tří měsíců“. Článek 33 odst. 2 Listiny je formulován podobně, jelikož zejména stanoví, že „každý [má] právo […] na rodičovskou dovolenou po narození nebo osvojení dítěte“.
46 Vlády Kypru a Spojeného království podotýkají, že použití jednotného času („narození […] dítěte“, „aby mohli o toto dítě pečovat“) napovídá, že pracující má právo na rodičovskou dovolenou pro každé jednotlivé dítě.
47 Podle kyperské vlády je výklad, podle kterého je rozhodujícím kritériem zakládajícím právo na rodičovskou dovolenou dítě, a nikoliv narození, potvrzen rozsudkem ze dne 14. dubna 2005, Komise v. Lucembursko (C‑519/03, Sb. rozh. s. I‑3067, bod 47), ve kterém Soudní dvůr rozhodl, že formulace, podle které je rodičovská dovolená přiznána „z důvodu narození“ dítěte, odráží pouze skutečnost, že poskytnutí rodičovské dovolené podléhá podmínce, že se dítě narodilo.
48 Takto nabízený doslovný výklad není prost pochybností.
49 Nelze totiž vyloučit, že použití jednotného čísla v ustanovení 2 bodu 1 rámcové dohody má význam nikoliv numerický, ale obecný, a že toto jednotné číslo nezavádí souvztažnost mezi množstvím dětí a počtem rodičovských dovolených, ale označuje všechny děti, jakožto kategorii osob, která může zakládat právo na rodičovskou dovolenou.
50 Co se týče dosahu výše uvedeného rozsudku Komise v. Lucembursko, ze znění bodu 47 tohoto rozsudku vyplývá, že Soudní dvůr chtěl výkladem ustanovení 2 bodu 1 rámcové dohody ve smyslu, že přiznání rodičovské dovolené je podřízeno nikoliv narození, ale podmínce, že se dítě narodilo, naznačit, že právo na rodičovskou dovolenou se neváže na den narození a že není nutné, aby k narození dítěte došlo po vstupu směrnice 96/34 v platnost v dotyčném členském státě. Soudní dvůr tak rozhodl o časové působnosti směrnice 96/34, a nikoliv o tom, zda je třeba v případě vícečetného narození přiznat rodičovské dovolené v počtu odpovídajícím počtu narozených dětí.
51 Je tudíž třeba konstatovat, že co se týče odpovědi na tuto otázku, je ustanovení 2 bodu 1 rámcové dohody nejednoznačné a neumožňuje samo o sobě odpovědět na otázku položenou předkládajícím soudem.
52 Je tedy třeba zohlednit účel právní úpravy, jejíž součástí toto ustanovení je.
Ke kontextu a cílům směrnice 96/34
53 Z ustanovení 2 bodu 1 rámcové dohody vyplývá, že účelem rodičovské dovolené je nabídnout rodičům možnost pečovat o své dítě.
54 Kyperská vláda má za to, že rodičovská dovolená souvisí se schopností rodiče plně se dítěti věnovat. V případě dvojčat tedy skutečnost, že se musí starat o každé z těchto dětí, odůvodňuje přiznání zvláštní dovolené pro každé z nich.
55 Tato analýza je zpochybňována řeckou, českou, německou, estonskou a polskou vládou, podle kterých není účel rodičovské dovolené nijak dotčen počtem dětí, o něž se rodič musí během tohoto období starat. Podle nich musí rodič v případě dvojčat plnit jejich potřeby ihned a současně. Jelikož jediným rozdílem mezi jeho situací a situací rodiče jediného dítěte je intenzita plněných úkolů, a nikoliv jejich trvání, není zdvojení rodičovské dovolené odůvodněno.
56 Jak vyplývá z prvního pododstavce preambule rámcové dohody a bodu 5 jejího obecného odůvodnění, představuje tato rámcová dohoda závazek sociálních partnerů provést přijetím minimálních požadavků opatření určená na podporu rovných příležitostí pro muže i ženy a rovného zacházení, která jim umožňují sladit jejich pracovní povinnosti s povinnostmi rodinnými (rozsudek ze dne 22. října 2009, Meerts, C‑116/08, Sb. rozh. s. I-10063, bod 35).
57 Z tohoto hlediska umožňuje rámcová dohoda novorodičům přerušit výkon svého povolání a věnovat se svým rodinným povinnostem a současně jim poskytuje záruku, uvedenou v ustanovení 2 bodě 5 této dohody, že po skončení této dovolené se mohou vrátit na původní místo. Po dobu volně stanovenou každým členským státem při dodržení minimální tříměsíční délky a na základě podmínek ponechaných na uvážení vnitrostátních zákonodárců tak mají novorodiče možnost věnovat dítěti pozornost, jakou vyžaduje jeho věk, a zorganizovat si rodinný život s výhledem svého návratu do práce.
58 Co se týče otázky, zda si mohou s ohledem na tento účel rodiče dvojčat nárokovat počet rodičovských dovolených odpovídající počtu narozených dětí, je třeba uvést, jak podotýká řecká, česká, německá, estonská a polská vláda, že nárůst povinností, kterému musejí čelit rodiče dvojčat, je kvantitativního rázu, jelikož musí plnit současně potřeby dvou dětí, ale že se toto zatížení neprojevuje v čase, jelikož dvojčata procházejí v zásadě stejnými vývojovými fázemi současně.
59 Zdá se tedy, že zdvojení délky rodičovské dovolené nepředstavuje nezbytně jediné vhodné opatření, kterého mohou členské státy využít při snaze o sladění rodinného a pracovního života rodičů dvojčat, ale že je třeba zohlednit celý systém, do kterého patří opatření, která mají být odpovědí na omezení, kterým musejí tito rodiče čelit.
60 Toto posouzení je podpořeno úvahou, že s ohledem na minimální povahu ustanovení rámcové dohody a široký prostor pro uvážení, který z nich vyplývá pro členské státy, co se týče zavádění rodičovské dovolené, se prováděcí vnitrostátní opatření v jednotlivých členských státech značně liší.
61 Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že vzhledem ke kontextu, do kterého spadá, a účelu sledovanému rámcovou dohodou ustanovení neukládá 2 bod 1 uvedené dohody povinnost v případě narození dvojčat automaticky přiznat právo na počet rodičovských dovolených odpovídající počtu narozených dětí.
62 To však nic nemění na nutnosti posouzení důsledků, které může mít situace rodičů dvojčat s ohledem na zásadu rovného zacházení.
K zásadě rovného zacházení
63 Dodržování zásady rovného zacházení, jež je jednou z obecných právních zásad Unie a jejíž zásadní charakter je zakotven v článku 20 Listiny, je při provádění práva na rodičovskou dovolenou o to důležitější, že sám zásadní charakter tohoto sociálního práva je uznán čl. 33 odst. 2 Listiny.
64 Tato zásada vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz zejména rozsudek ze dne 5. června 2008, Wood, C‑164/07, Sb. rozh. s. I‑4143, bod 13, jakož i výše uvedený rozsudek Sturgeon a další, bod 48).
65 Z tohoto hlediska Komise tvrdí, že rodiče dvojčat se nacházejí v situaci srovnatelné se situací rodičů dětí malého věkového rozdílu, jelikož mají společnou současnou výchovu svých dětí. Obdobně jako druzí uvedení by tedy měli mít možnost samostatné rodičovské dovolené pro každé dítě.
66 Komisí uplatněné srovnávací kritérium přitom ukazuje na obtíže při vymezení skupiny osob, se kterými mohou být rodiče dvojčat srovnáváni. Toto kritérium totiž spočívá na obtížně kvantifikovatelném prvku „malého věkového rozdílu“.
67 Krom toho sice nelze popřít, že úkol představovaný výchovou dvojčat přináší větší zatížení, a není tedy srovnatelný s péčí o jediné dítě, nelze ale ani nepřihlížet k tomu, že současný růst a rozvoj dvojčat má synergický efekt, a že v důsledku toho není úkol, který představuje jejich výchova, nutně srovnatelný s úkolem představovaným výchovou dvou dětí různého věku.
68 Za těchto podmínek je nutno konstatovat, že rodiče dvojčat se nacházejí ve zvláštní situaci, která musí být zohledněna v první řadě vnitrostátním zákonodárcem při přijímání opatření provádějících směrnici 96/34.
69 V tomto kontextu je třeba znovu zdůraznit, že – jak připomínají ustanovení 1 bod 1 a ustanovení 2 bod 1 rámcové dohody – tato dohoda uvádí pouze minimální požadavky. Mimo délku rodičovské dovolené, při jejímž volném stanovení musí dodržet pouze její minimální tříměsíční délku, mohou členské státy zcela podle vlastního uvážení určit podmínky přístupu k této dovolené a její pravidla. Ustanovení 2 bod 3 rámcové dohody odkazuje v tomto ohledu na zákon nebo kolektivní smlouvy v členských státech, přičemž tento odkaz je podle bodu 9 obecného odůvodnění rámcové dohody opodstatněn snahou o přihlédnutí k situaci v každém členském státě.
70 Členské státy tak mohou vymezit, při dodržení minimální tříměsíční délky rodičovské dovolené uložené rámcovou dohodou, časové podmínky, podle kterých si je možné tuto dovolenou vzít. Tento prostor pro uvážení zejména znamená, že členské státy, které se rozhodnou rodičovskou dovolenou stanovit delší, než je minimální dovolená stanovená rámcovou dohodou, mohou stanovit pravidla upravující případy po sobě jdoucích narození dětí.
71 Z toho plyne, že vnitrostátní zákonodárce disponuje širokým rozhodovacím prostorem při vymezování režimu rodičovské dovolené použitelného na rodiče dvojčat, který by umožňoval těmto rodičům poskytnout zacházení, které řádně zohledňuje jejich zvláštní potřeby.
72 Z tohoto hlediska je třeba uvést, že obecně citelně delší délka trvání, než minimální doba stanovená rámcovou dohodou, a určitá pružnost nabídnutá rodičům při využívání této dovolené v závislosti na věku dítěte mohou umožňovat lepší vstřebání nárůstu povinností spojeného s výchovou dvojčat. Stejně tak prováděcí podmínky, které dávají v souladu s bodem 6 obecného odůvodnění rámcové dohody široký prostor pružným způsobům organizace práce, mohou umožnit usnadnění sladění pracovních povinností a zvláštních omezení, která přináší výchova dvojčat.
73 Je však možné si představit a přijmout i jiná opatření, která mohou plnit zvláštní potřeby rodičů dvojčat, jako například hmotnou pomoc, třeba ve formě práva na využívání zařízení péče o dítě, nebo finanční pomoc, zejména ve formě specifických dávek umožňujících volnost při výběru způsobu hlídání.
74 Je věcí vnitrostátního soudu, který je jediný příslušný k posouzení skutkových okolností sporu, který mu byl předložen, aby ověřil, zda vnitrostátní právní úprava jako celek nabízí v daném případě dostatečné možnosti pro splnění zvláštních potřeb rodičů dvojčat v jejich pracovním a rodinném životě.
75 S ohledem na výše uvedené úvahy je na druhou otázku třeba odpovědět tak, že ustanovení 2 bod 1 rámcové dohody nemůže být vykládáno v tom smyslu, že narození dvojčat zakládá právo na počet rodičovských dovolených odpovídající počtu narozených dětí. Ve světle zásady rovného zacházení toto ustanovení nicméně ukládá vnitrostátnímu zákonodárci povinnost zavést režim rodičovské dovolené, který rodičům dvojčat zajistí v závislosti na situaci existující v dotyčném členském státě zacházení, které bude řádně zohledňovat jejich zvláštní potřeby. Je věcí vnitrostátního soudu, aby ověřil, zda vnitrostátní právní úprava tento požadavek splňuje, a případně poskytl v co největším možném rozsahu výklad této vnitrostátní právní úpravy, který bude v souladu s právem Unie.
K nákladům řízení
76 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
1) Ustanovení 2 bod 1 rámcové dohody o rodičovské dovolené, uzavřené dne 14. prosince 1995 a tvořící přílohu směrnice Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996 o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, ve znění směrnice Rady 97/75/ES ze dne 15. prosince 1997, nemůže být vykládáno v tom smyslu, že poskytuje dítěti individuální nárok na rodičovskou dovolenou.
2) Ustanovení 2 bod 1 uvedené rámcové dohody nemůže být vykládáno v tom smyslu, že narození dvojčat zakládá právo na počet rodičovských dovolených odpovídající počtu narozených dětí. Ve světle zásady rovného zacházení toto ustanovení nicméně ukládá vnitrostátnímu zákonodárci povinnost zavést režim rodičovské dovolené, který rodičům dvojčat zajistí v závislosti na situaci existující v dotyčném členském státě zacházení, které bude řádně zohledňovat jejich zvláštní potřeby. Je věcí vnitrostátního soudu, aby ověřil, zda vnitrostátní právní úprava tento požadavek splňuje, a případně poskytl v co největším možném rozsahu výklad této vnitrostátní právní úpravy, který bude v souladu s právem Unie.
Podpisy.
* Jednací jazyk: řečtina.
Full & Egal Universal Law Academy