17.4.2010
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 100/15
Žaloba podaná dne 14. ledna 2010 — Evropská komise v. Portugalská republika
(Věc C-23/10)
2010/C 100/24
Jednací jazyk: portugalština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupce: A. Caeiros, zmocněnec)
Žalovaná: Portugalská republika
Návrhová žádání žalobkyně
—
určit, že Portugalská republika tím, že její celní orgány systematicky přijímaly celní prohlášení čerstvých banánů s návrhem k propuštění do volného oběhu, ačkoli věděly nebo rozumně musely vědět, že udávaná hmotnost neodpovídala skutečné hmotnosti banánů, a tím, že portugalské orgány odmítaly dát k dispozici vlastní zdroje ve výši uniklých příjmů a dlužných úroků z prodlení, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 68 a násl. nařízení (EHS) č. 2913/92 (1), z článku 290a nařízení (EHS) č. 2454/93 (2) a jeho přílohy 38b, jakož i z článků 2, 6, 9, 10 a 11 naříze23/1ní (EHS, Euratom) č. 1552/89 (3) a nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000 (4),
—
uložit Portugalské republice náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Článek 290a nařízení č. 2454/93 stanoví: „Kontrola banánů kódu KN 08030019 pro účely kontroly čisté hmotnosti při dovozu se týká nejméně 10 % celních prohlášení za rok na jeden celní úřad. Kontrola banánů se provádí při propouštění do volného oběhu podle pravidel uvedených v příloze 38b“.
Příloha 38b stanoví: „1. Pro účely článku 290a určí celní orgány nadřízené celnímu úřadu, u kterého je celní prohlášení s návrhem na propuštění čerstvých banánů do oběhu podána, jejich čistou hmotnost na základě vzorku jednotek balení pro každý typ balení a pro každé místo původu.“.
Komise je s ohledem na předpisy Společenství a zejména článek 290a a přílohu 38b nařízení č. 2454, které jako takové byly použitelné během dotčeného období, názoru, že argumenty, které předložily portugalské orgány pro to, aby neposkytly dlužné vlastní zdroje a úroky z prodlení dlužné podle článku 11 nařízení č. 1150/2000, nelze přijmout a že je zcela nepochybné, že čl. 290a a příloha 38b nařízení č. 2454/93 byly, pokud jde o hmotnost, která měla sloužit jako základ pro uplatnění cel, zcela jednoznačné.
Článek 290a a příloha 38b nařízení č. 2454/93 jasně určují, že v celních prohlášeních týkajících se banánů s návrhem k propuštění do volného oběhu má být uváděna „čistá hmotnost“, to znamená „skutečná hmotnost“ banánů, a že tedy tato „skutečná hmotnost“ musí být základem pro uplatnění cel.
Komise údajně neměla právní povinnost zveřejnit v řadě C Úředního věstníku Evropské unie pokyn pro dovozce, aby při vyplnění celních prohlášení nepoužívali hmotnost 18,4 kg nebo paušální průměrnou hmotnost.
Jelikož článek 290a a příloha 38b nařízení č. 2454/93 jsou údajně, pokud jde o hmotnost, která má být zohledněna vypočtení cla, jednoznačné, mohou hospodářské subjekty, které jsou obvykle činné v oblasti dovozu banánů, a které proto jsou informovány o právních předpisech použitelných na tuto činnost, snadno vědět, že celní prohlášení, které mají předložit, musí uvádět „čistou hmotnost“, tedy skutečnou hmotnost banánů, a nikoli „obchodní hmotnost“, která, jak bylo prokázáno ve většině případů, představuje fiktivní hmotnost.
Portugalské orgány se nemohou dovolávat toho, že se Komise dopustila pochybení vyplývajícího z neprovedení případné povinnosti upozornit členské státy v důsledku informací, které jí sdělily italské orgány. Portugalské celní orgány, které byly místně činné při celním odbavení dovážených banánů, bezpochyby měly možnost — bez informací ze strany Komise — zjistit, že celní prohlášení neodpovídala skutečnosti, jelikož skutečná hmotnost ve velké většině případů byla vyšší než uváděná „paušální“ hmotnost. Pouze portugalským orgánům tedy příslušelo přezkoumat v rámci své působnosti a kontroly správnost těchto prohlášení.
Článek 13 celního kodexu Společenství celní orgány zmocňuje „provádět veškeré kontroly, které považují za nezbytné pro zajištění řádného používání celních předpisů“.
Portugalské orgány věděly, že se mezi hospodářskými subjekty stalo běžnou praxí podávat celní prohlášení týkající se banánů s návrhem k propuštění do volného oběhu, ve kterých byla základem obchodní hmotnost 18,14 kg za bednu.
Za těchto okolností tyto orgány nemohou tvrdit, že je uvedený článek 290a zavazoval pouze ke kontrole 10 % celních prohlášení týkajících se banánů s návrhem k propuštění do volného oběhu.
Možnost přiznaná celním orgánům provést dodatečné kontroly, pokud jde o hmotnost banánů, jdoucí nad minimum 10 % vyžadované článkem 290a, se stává — s ohledem na cíl účinné ochrany vlastních zdrojů Společenství — povinností provést dodatečné kontroly, pokud se v průběhu uskutečněných kontrol ukáže, že existuje nebezpečí přijetí nepřesných celních prohlášení.
Pokud celní orgány zjistí, že uváděná hmotnost neodpovídá skutečné hmotnosti a že existuje nebezpečí přijetí nepřesných celních prohlášení, nesmějí tyto orgány banány nikdy propustit do volného oběhu, aniž by nejdříve zkontrolovaly hmotnost, i kdyby již v průběhu referenčního roku byla na celním úřadě dosažena minimální procentní výše 10 % pro tyto kontroly.
Uvedení „paušální“ obchodní hmotnosti je samo o sobě dostačující k pochybám o správnosti uvedené hmotnosti, a odůvodňuje tak kontrolu ze strany celních orgánů za účelem zjištění skutečné hmotnosti.
Členské státy údajně musejí podle článku 8 rozhodnutí 94/728/ES, Euratom (5), a na základě jim příslušející odpovědnosti v odvětví vybírání vlastních zdrojů Společenství, vytvořit přiměřenou infrastrukturu k provádění kontrol, které jsou nezbytné k tomu, aby banány propuštěné do volného oběhu byly procleny správně, tedy na základě své skutečné hmotnosti.
Praxe portugalských orgánů, která spočívala v systematickém přijímání celních prohlášení — ačkoli tyto orgány věděly nebo rozumně vědět musely, že hmotnost uváděná v celním prohlášení neodpovídala skutečné hmotnosti dovážených banánů — a přitom neprovádění žádných kontrol, jakož i odmítání těchto orgánů převzít odpovědnost, pokud jde o finanční důsledky pro rozpočet Společenství, nejsou slučitelné s účinnou ochranou vlastních zdrojů ani judikaturou Soudního dvora.
(1) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307)
(2) Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3)
(3) Nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1552/89 ze dne 29. května 1989, kterým se provádí rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 155, s. 1)
(4) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 130, s. 1; Zvl. vyd. 01/03, s. 169)
(5) Rozhodnutí Rady ze dne 31. října 1994 o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 239, s. 9).
Full & Egal Universal Law Academy