19.6.2010
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 161/24
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichts Frankfurt am Main (Německo) dne 2. dubna 2010 — Gerhard Fuchs v. Land Hessen
(Věc C-159/10)
2010/C 161/34
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Verwaltungsgerichts Frankfurt am Main
Účastníci původního řízení
Žalobce: Gerhard Fuchs
Žalovaný: Land Hessen
Předběžné otázky
1)
Je základem ustanovení Hessisches Beamtengesetz, která pro státní zaměstnance stanoví závazný věk pro odchod do důchodu, cíl obecného zájmu podle kritérií práva Unie?
V této souvislosti vyvstávají zejména následující konkrétní otázky:
Jaké konkrétní požadavky musí z hlediska práva Unie splňovat takový cíl sloužící obecnému zájmu? Jaké další otázky za účelem prokázání skutkových okolností by měl předkládající soud ještě zkoumat?
Představuje zájem na úspoře rozpočtových prostředků a výdajů na zaměstnance, v tomto případě v podobě zákazu přijímat nové pracovníky a z toho vyplývajícího snížení nákladů na zaměstnance, legitimní cíl ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78/ES ? (1)
Může být cíl zaměstnavatele spočívající v určité stabilitě plánování definitivního odchodu státních zaměstnanců považován za legitimní cíl obecného zájmu, a to i v případě, kdy každý zaměstnavatel může v oblasti působnosti Hessisches Beamtengesetz nebo Beamtenstatusgesetz vytvářet a uskutečňovat vlastní plánování v oblasti lidských zdrojů?
Může zájem na „příznivém věkovém rozložení“ a na „příznivé věkové skladbě“ představovat cíl obecného zájmu, i když neexistují obecné normy nebo zákonná úprava správného věkového rozložení a věkové skladby?
Může být zájem na vytváření příležitostí pro povýšení stávajících, již přijatých státních zaměstnanců považován za legitimní cíl obecného zájmu ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78/ES?
Sleduje stanovení věkové hranice za účelem zabránění jednotlivým sporům se staršími zaměstnanci ohledně jejich schopnosti pokračovat ve službě legitimní cíl obecného zájmu?
Je předpokladem cíle obecného zájmu ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78/ES, že jednotliví zaměstnavatelé mají společnou koncepci politiky trhu práce v oblasti závislé činnosti, a pokud ano, jaký je stupeň její jednotnosti a závaznosti?
Mohou jednotliví zaměstnavatelé skupiny zaměstnanců, v tomto případě omezené na státní zaměstnance, na které se vztahuje Hessisches Beamtengesetz, prostřednictvím takového omezení věkové hranice vůbec sledovat cíl obecného zájmu?
Za jakých podmínek může být za cíl obecného zájmu ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78/ES považován cíl, který mohou někteří zaměstnavatelé sledovat, který však není závazně stanovený, aby se na místa uvolněná odchodem do důchodu přijímali noví pracovníci nebo se případně obsazovala povýšením stávajících zaměstnanců? Musí v případě obecného tvrzení, že právní úprava sleduje cíl obecného zájmu, existovat také statistické údaje nebo jiné údaje svědčící o dostatečné závažnosti a faktickém uskutečnění tohoto cíle?
2)
Jaké konkrétní požadavky mají být stanoveny na přiměřenost a vhodnost věkové hranice ve smyslu ustanovení Hessisches Beamtensgesetz?
Je třeba provádět bližší šetření za účelem stanovení — předpokládaného — počtu státních zaměstnanců, kteří po překroční věkové hranice dobrovolně zůstanou ve službě v poměru k počtu těch státních zaměstnanců, kteří při dosažení věkové hranice chtějí pobírat nesnížený důchod, a proto chtějí v každém případě odejít do důchodu? Nebylo by vhodnější, aby před povinným odchodem do důchodu byla dávána přednost dobrovolnému odchodu, jestliže právní předpisy stanovící snížení důchodu v případě vzniku nároku před dosažením důchodového věku zajišťují, že by se tak zamezilo nepřiměřeným výdajům z důchodového rozpočtu a s tím souvisejícím nákladům na zaměstnance (dobrovolnost před povinností jako přiměřenější a ve výsledku neméně vhodná právní úprava)?
Může být považováno za přiměřené a nezbytné stanovit nevyvratitelnou domněnku, že státní úředník po dosažení určitého pokročilého věku, jako v projednávané věci dosažení 65 let, není obecně schopen služby, a tudíž automaticky ukončit jeho služební poměr?
Je přiměřené, aby případné pokračování ve služebním poměru, v každém případě do dovršení 68. roku věku, bylo výlučně podmíněno zvláštními zájmy zaměstnavatele, aniž by však tyto zájmy vyžadovaly ukončení služebního poměru bez právní možnosti opětovného povolání do služebního poměru?
Vede právní úprava věkové hranice, na základě které dochází k nucenému ukončení zaměstnaní, místo toho, aby se omezila na, podle čl. 6 odst. 2 směrnice 2000/78/ES přípustné, stanovení podmínek vzniku nároku na nesnížený důchod, k nepřiměřené devalvaci zájmů starších osob ve vztahu k nijak podstatně důležitějším zájmům mladších osob?
Pokud je cíl usnadnit přijímání nových pracovníků nebo povyšování považován za legitimní, vyvstává otázka, jaké další faktické požadavky je třeba stanovit, aby bylo prokázáno, do jaké míry konkrétní zaměstnavatelé, kteří pro sebe nárokují věkovou hranici, nebo všichni zaměstnavatelé, na které se vztahuje právní úprava, využili příslušných možností, které se nabízejí na obecném trhu práce i mimo tento trh?
Je vzhledem k dnes již zřejmým, demografickým vývojem způsobeným mezerám na trhu práce, na kterém okamžitě vyvstává poptávka po kvalifikované pracovní síle všeho druhu, tedy i ve veřejné službě na spolkové úrovni i na úrovni jednotlivých zemí, přiměřené a nezbytné nutit v současné době služby schopné státní zaměstnance, kteří chtějí pokračovat ve službě, aby ukončili svůj služební poměr, ačkoliv vzápětí vyvstane značná poptávka po zaměstnancích, kterou pracovní trh stěží pokryje? Jsou v tomto ohledu nezbytné údaje o trhu práce v jednotlivých odvětvích, které případně bude nutné později zjistit?
3)
Jaké požadavky mají být stanoveny na soudržnost hesenských a případně také spolkových právních předpisů stanovících věkovou hranici?
Lze mít za to, že § 50 odst. 1 Hessisches Beamtengesetz a § 50 odst. 3 Hessisches Beamtengesetz si vzájemně neodporují, pokud možnost pokračovat v zaměstnání po překroční věkové hranice závisí pouze na zájmu zaměstnavatele?
Má být § 50 odst. 3 Hessisches Beamtengesetz v souladu se směrnicí případně vykládán v tom smyslu, že za účelem zabránění nespravedlivé diskriminaci na základě věku musí být v zaměstnaní pokračováno vždy, když tomu nebrání služební důvody? Jaké požadavky by případně měly být stanoveny na existenci takových důvodů? Je v tomto směru třeba vycházet z toho, že služební zájmy vyžadují pokračování v zaměstnání již tehdy, kdy by jinak mohlo dojít k neodůvodnitelné diskriminaci na základě věku?
Jak by bylo možné takovýto výklad § 50 odst. 3 Hessisches Beamtengesetz využít k pokračování nebo obnovení služebního poměru žalobce i přesto, že mezitím byl jeho služební poměr ukončen? Bylo by v tomto případě třeba vyloučit použití § 50 odst. 1 Hessisches Beamtengesetz alespoň do 68. roku věku ?
Je přiměřené a nezbytné, aby byl na jedné straně dobrovolný odchod do důchodu po dosažení věku 60 nebo 63 let ztěžován prostřednictvím trvalého snížení důchodu, a na druhé straně další dobrovolné pokračování v zaměstnání po dosažení věku 65 let bylo možné pouze v tom případě, kdy zaměstnavatel výjimečně má zvláštní zájem na pokračování v zaměstnání?
Není přiměřenost a nezbytnost stanovení věkové hranice v § 50 odst. 1 Hessisches Beamtengesetz vyloučena v důsledku výhodnější právní úpravy jednak částečného pracovního úvazku důchodců a dále zaměstnávání státních zaměstnanců na dobu určitou?
Jaký význam pro soudržnost je přiznáván různým předpisům služebního práva, pracovního práva a práva sociálního zabezpečení, které na jedné straně vyžadují trvalé zvyšování věku, po jehož dosažení by mohl být pobírán nesnížený důchod nebo důchodové dávky, a na straně druhé zakazují výpověď pracovního poměru z důvodu dosažení obecného důchodového věku, a na druhé straně s dosažením téhož věku spojují povinné ukončení pracovního poměru?
Má z hlediska soudržnosti význam, že postupné zvyšování věku odchodu do důchodu v sociálním zabezpečení a ve služebních řádech na spolkové úrovni a v některých spolkových zemích slouží především zájmu zaměstnanců, aby se na ně co možná nejpozději vztahovaly přísnější podmínky pro vznik nároku na nesnížený starobní důchod? Jsou tyto otázky irelevantní, neboť ve vztahu ke státním zaměstnancům spadajícím do oblasti působnosti Hessisches Beamtengesetz ještě nedošlo ke zvýšení věku odchodu do důchodu, i když toto zvýšení bude brzy účinné pro zaměstnance v pracovním poměru?
(1) Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).
Full & Egal Universal Law Academy