3.7.2010
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 179/22
Žaloba podaná dne 30. dubna 2010 — Evropská komise v. Spolková republika Německo
(Věc C-206/10)
2010/C 179/37
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupce: V. Kreuschitz, zmocněnec)
Žalovaná: Spolková republika Německo
Návrhová žádání žalobkyně
—
určit, že Spolková republika Německo tím, že podmínila přiznání dávek nevidomým a postiženým, mezi nimi i neslyšícím, podle předpisů spolkových zemí [Blindengeld nebo Landesblindengeld, Blindenbeihilfe nebo Landesblindenbeihilfe (státní a spolkové dávky a podpora pro nevidomé), Pflegegeld (dávka ve stavu odkázanosti) nebo podpora pro nevidomé a neslyšící, Blinden- und Gehörlosengeld (dávky pro nevidomé a neslyšící) atd.] osobám, pro které je Spolková republika Německo příslušným členským státem tím, že příjemci musí mít bydliště nebo obvyklý pobyt v dotyčné spolkové zemi, nesplnila na základě vnitrostátních právních úprav své povinnosti vyplývající z čl. 7 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (1) a z čl. 4 odst. 1 písm. a) ve spojení s hlavou III kapitolou 1 (nemoc a mateřství) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (2);
—
uložit Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Předmětem projednávané žaloby je neslučitelnost předpisů německých spolkových zemí, které podmiňují poskytnutí dávek nevidomým a postiženým tím, že příjemci musí mít bydliště nebo obvyklý pobyt v dotyčné spolkové zemi, s nařízeními (EHS) č. 1408/71 a (EHS) č. 1612/68.
Nařízení (EHS) č. 1408/71 má v rámci volného pohybu koordinovat vnitrostátní předpisy o sociálním zabezpečení podle cílů článků 42 Smlouvy o ES (nyní článek 48 SFEU). Podle článku 4 odst. 2b nařízení se toto nařízení nevztahuje na ustanovení právních předpisů členského státu týkající se zvláštních nepříspěvkových dávek, jejichž použití je omezeno na část jejich území. Sporné německé dávky byly zapsány jako zvláštní dávky do přílohy II oddílu III nařízení.
Bez ohledu na výše uvedené zastává Komise názor, že pouhé zapsání dávky do seznamu přílohy II nařízení (EHS) č. 1408/71 nestačí k tomu, aby byla dávka vyňata z působnosti nařízení jako „zvláštní nepříspěvková dávka“. Článek 4 odst. 2b nařízení musí být jako ustanovení o výjimce vykládán úzce, může platit jen pro dávky, které splňují podmínky uvedené v tomto ustanovení kumulativně. Zahrnuty jsou tedy jen dávky, které představují jak zvláštní dávku, tak jsou i nepříspěvkové, jsou uvedeny v příloze II oddílu III nařízení a jsou zavedeny právními předpisy, jejichž platnost je omezena na část území členského státu.
Sporné dávky podle předpisů spolkové země nesplňují ale všechny tyto předpoklady: musí být totiž z následujících důvodů kvalifikovány nikoliv jako „zvláštní nepříspěvková dávky“, ale jako „dávky v nemoci“.
Jednak jsou sporné dávky spolkových zemí poskytovány na základě skutečností popsaných zákonem bez přezkumu osobní potřebnosti. Sloužily k vyrovnání dodatečných vydání vzniklých z důvodů invalidity a jejich cílem bylo vylepšit zdravotní stav a životní podmínky invalidních osob. Jejich účelem je tedy v podstatě doplnění dávek zdravotního pojištění. Okolnost, že podle spolkových právních předpisů se přiznané dávky na péči započítávají na dávky spolkových zemí pro nevidomé a postižené prokazuje navíc, že obě dávky slouží ke krytí stejného rizika — a sice rizika dodatečných vydání vzniklých z důvodu nemoci — a nejedná se o „vedlejší, pomocnou nebo doplňkovou ochranu proti rizikům“.
Krom toho nemá kvalifikace určité dávky podle vnitrostátní ústavy členského státu žádný vliv na to, zda tato dávka musí být považována za sociální zabezpečení ve smyslu nařízení č. 1408/71.
Navíc projednávané zákony spolkových zemí z věcného hlediska nepředstavují doplňující, pouze místně platnou výhodu. Tato dávka spíše spadá do systému krytí rizika dodatečných výdajů při nemoci, který byl zřízen v celém členském státě Německo a prostřednictvím vzájemného započítávání je úzce spojen se spolkovým právem.
Z toho vyplývá, že sporné dávky spolkových zemí musí být kvalifikovány jako dávky v nemoci a nikoliv jako zvláštní dávky. Zapsání těchto dávek do přílohy II oddílu III nařízení (EHS) č. 1408/71 je tedy nepřípustné a tyto dávky spadají do působnosti tohoto nařízení.
Podmínky bydliště stanovené v německých právních předpisech také porušují nařízení (EHS) č. 1612/68 tím, že zabraňují, aby příhraniční osoby a jejich rodinní příslušníci mohly získat tyto dávky.
Soudní dvůr jasně zdůraznil, že členský stát nemůže podmínit přiznání sociální výhody tomu, aby měl příjemce bydliště v tomto státu. Závěr Soudního dvora platí pro všechny sociální výhody ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68.
Pojem „sociální výhoda“ je velmi široký: zahrnuje nejen výhody, které se vážou k pracovní smlouvě, ale všechny výhody, které členský stát přiznává svým občanům a tedy rovněž pracovníkům. Podle názoru Komise okolnost, že poskytnutí sporné dávky nezávisí ani na výkonu zaměstnání ani na finančních prostředcích dotčené osoby nebo jeho rodiny, a tedy je poskytována pouze na základě bydliště v dotyčné spolkové zemi, nemůže odůvodnit nezohlednění důsledků, které z toho vyplývají pro pracovníky, kteří pracují v Německu a bydlí v jiném členském státě. Neexistují tedy dostatečné důvody, aby se tyto dávky nepřiřadily k sociálním výhodám ve smyslu nařízení č. 1612/68.
Příhraniční osoby pracují v Německu a jejich rodinní příslušníci musí mít tedy rovněž nárok na dávky, které jsou poskytovány postiženým a nevidomým na základě předpisů spolkových zemí, když v tomto členském státě nemají bydliště. Podmínka, že musí mít v dotyčné spolkové zemi bydliště nebo obvyklý pobyt, tedy porušuje nařízení č. 1612/68.
(1) Úř. věst. L 257, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15.
(2) Úř. věst. L 149, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 35.
Full & Egal Universal Law Academy