31.7.2010
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 209/16
Žaloba podaná dne 7. května 2010 — Evropská komise v. Estonská republika
(Věc C-227/10)
2010/C 209/24
Jednací jazyk: estonština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: P. Oliver a J. B. Laignelot, ve spolupráci s A. Salumets, Vandeadvokaat)
Žalovaná: Estonská republika
Návrhová žádání žalobkyně
—
určit, že Estonská republika tím, že řádně nepřijala všechny právní předpisy nezbytné pro provedení čl. 2 písm. a) a čl. 6 odst. 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 (o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí) (1) do vnitrostátního práva, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;
—
uložit Estonské republice náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Neúplné provedení čl. 2 písm. a) první odrážky
Komise se domnívá, že i když definice upravená v § 31 estonského zákona o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (keskkonnamõju hindamise ja keskkonnajuhtimise seadus, dále jen „KeHJS“) je širší než definice ve směrnici pokud jde o čl. 2 písm. a) druhou odrážku směrnice, je užší pokud jde o první odrážku téhož ustanovení, protože jsou z ní vyňaty ty plány a programy (s jejich možnými vlivy na životní prostředí), které vypracuje orgán, ale nebyli přijaty právním aktem. Tím je podle estonského vnitrostátního zákona možné, že plány a programy, které jsou vyžadovány právními a správními předpisy (i když estonský zákon tyto podmínky upravené ve směrnici neobsahuje) nemusí podléhat povinnosti posuzování vlivů na životní prostředí.
Nesprávné provedení čl. 6 odst. 1 směrnice
Komise se domnívá, že požadavek uvedený v § 37 odst. 2 bodu 3 KeHJS, zveřejnit buď návrh plánu nebo programu, nebo jen rámcové údaje, není v souladu se směrnicí. Obecně jsou rámcové údaje pro strategické dokumenty plánování příliš obecně formulované a nedovolují určení a posouzení všech vlivů na životní prostředí a lidské zdraví.
Neúplné provedení čl. 6 odst. 3 směrnice
V čl. 6 odst. 3 směrnice je upravena jasná povinnost jmenovat orgány, kterých se mohou týkat vlivy na životní prostředí vyplývající z provádění plánů a programů. Na toto ustanovení se poukazuje i v čl. 3 odst. 6, čl. 5 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 a 2. V § 36 odst. 3 a v § 35 odst. 4 KeHJS jsou uvedeny stejné orgány, které je třeba konzultovat (ministerstvo sociálních věcí, ministerstvo kultury, ministerstvo životního prostředí, úřad pro životní prostředí nebo orgán územní samosprávy), ale v estonském zákoně se nevyžaduje konzultace jiných orgánů. To znamená, že neexistuje žádný obecný požadavek konzultovat všechny orgány, kterých se z důvodu jejich zvláštní působnosti v oblasti životního prostředí mohou týkat vlivy na životní prostředí vyplývající z provádění plánů a programů. Krom toho není podle uvedených ustanovení KeHJS jasné, které orgány se mají krom výše uvedených konzultovat dodatečně. Podle názoru Komise je estonský zákon nejasný a svoboda volby při určení orgánů podle čl. 6 odst. 3 směrnice příliš velká. Je možné, že jiných orgánů se mohou rovněž týkat vlivy na životní prostředí vyplývající z plánů a programů. I když estonský zákon upravuje, že je možné konzultovat případně i jiné orgány, existuje možnost, že nebudou konzultovány i tehdy, když by se jich mohly týkat vlivy na životní prostředí vyplývající z provádění plánů a programů, protože v takovém případě neexistuje povinnost konzultace.
(1) Úř. věst. L 197, s. 30; Zvl. vyd. 15/06, s. 157.
Full & Egal Universal Law Academy