11.9.2010
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 246/25
Kasační opravný prostředek podaný dne 2. července 2010 Union Investment Privatfonds GmbH proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 27. dubna 2010 ve věcech T-303/06 a T-337/06, UniCredito Italiano SpA v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) a Union Investment Privatfonds GmbH
(Věc C-317/10 P)
2010/C 246/43
Jednací jazyk: italština
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Union Investment Privatfonds GmbH (zástupce:J. Zindel, Rechtsanwalt)
Další účastníci řízení: UniCredito Italiano SpA a Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
—
zrušit v plném rozsahu rozsudek ze dne 27. dubna 2010, T-303/06 a T-337/06;
—
zamítnout žaloby;
—
zrušit rozhodnutí odvolacího senátu OHIM ze dne 5. září 2006 ve věci R156/2005-2 a vyhovět námitkovým řízením zahájeným vedlejším účastníkem řízení proti zápisu ochranné známky Společenství 2 236 164„UNIWEB“ týkající se služby „nemovité věci“;
—
zrušit rozhodnutí odvolacího senátu OHIM ze dne 25. září 2006 ve věci R502/2005-2 a vyhovět námitkovým řízením zahájeným vedlejším účastníkem řízení proti zápisu ochranné známky Společenství 2 330 066„UniCredit Wealth Management“ týkající se služby „nemovité věci“.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Tento kasační opravný prostředek je založen na nesprávném použití článku 8 odst. 1 písm. b) posledního řádku nařízení (ES) č. 40/94 (1). Mimo jiné se uvádí, že napadené rozhodnutí bylo přijato na základě neúplných skutkových zjištění, která částečně neodpovídají skutečnosti.
Tribunál nesprávně a v rozporu s OHIM, který vyhověl v podstatné části odvoláním navrhovatelky, neuznal, že ochranné známky, které jsou předmětem žaloby, patří do velké rodiny ochranných známek. Uvádí se, že všechny ochranné známky tvořící tuto rodinu se vyznačují stejnou úvodní slabikou, připojenou bez jakéhokoliv oddělení k jinému konceptu odvětví investic. Přihlašované ochranné známky totiž vykazovaly tytéž rozlišovací prvky. Na základě zkreslení skutečností se Tribunál domníval, že dotčené ochranné známky se rozlišují na strukturální úrovni, z důvodu, že v přihlašovaných ochranných známkách je úvodní slabika spojena s prvkem v anglickém jazyce, zatímco v ochranných známkách navrhovatelky je dotčená slabika spojená s prvkem v německém jazyce. Tribunál však řádně nezjistil, že při použití čl. 8 odst. 1 písm. b) posledního řádku nařízení (ES) č. 40/94 je v případě série ochranných známek třeba přihlédnout ke všem ochranným známkám patřícím do uvedené série. V tom smyslu se rovněž zdůrazňuje, že navrhovatelka také používá slova v anglickém jazyce a mezinárodní slova, takže opačný názor Tribunálu je objektivně nesprávný.
Krom toho se uvádí, že Tribunál opět mylně vycházel ze zásady, že ochranné známky používané navrhovatelkou k označení investičních fondů byly vždy používané společně s označením vydávající instituce. To je přitom vyvráceno důkazy, které navrhovatelka již předložila před OHIM a ze kterých vyplývá, jak se uvedlo, že v článcích uveřejněných v tisku v oblasti fondů nebo též v oblasti činnosti konzultanta pro investice není jméno vydávající instituce citováno.
Znovu se tvrdí, že napadený rozsudek obsahuje nedostatečné odůvodnění v rozsahu, v němž není vysvětleno, jak mohl Tribunál určit pohled německé veřejnosti, jehož význam je rozhodující pro posouzení nebezpečí záměny.
Toto by však bylo nutné s ohledem na skutečnost, že navrhovatelka předložením různých rozhodnutí německého úřadu pro patenty a ochranné známky a jiných německých soudních orgánů prokázala, že tento úřad a tyto soudy vycházejí ze zásady, že u německé veřejnosti dochází k záměně, jestliže některé ochranné známky, které obsahují stejnou úvodní slabiku jako série ochranných známek navrhovatelky, jsou registrovány nebo používány třetími osobami k označení služeb v oblasti financí.
Nakonec se uvádí, že Tribunál stejně jako OHIM rovněž nepochopil, že nebezpečí záměny z důvodu blízkosti služeb existuje i v oblasti „nemovitých věcí“. V případě fondů s nemovitostmi označených ochrannými známkami navrhovatelky se uvádí, že zvýšení hodnoty očekávané investorem se uskutečňuje prostřednictvím správy, nájmu nebo dokonce prodeje nemovitostí. Podle navrhovatelky tak jak OHIM tak Tribunál nesprávně vycházeli ze zásady, že správa fondu s nemovitostmi se omezuje na získávání kapitálu. V rozsahu, v němž OHIM přičetl k službě nemovitých věcí pouze činnosti analogické činnostem zprostředkování, nepřihlíží řádně ke skutečnosti, že koncept „nemovitých věcí“ je značně širší.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, 14/01/1994, s. 1)
Full & Egal Universal Law Academy