9.10.2010
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 274/13
Žaloba podaná dne 30. července 2010 — Evropská komise v. Belgické království
(Věc C-383/10)
2010/C 274/20
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Lyal a F. Dintilhac, zmocněnci)
Žalované: Belgické království
Návrhová žádání žalobkyně
—
určit, že Belgické království tím, že přijalo a ponechalo v platnosti režim diskriminačního zdanění úroků placených bankami-nerezidenty přiznáním daňového osvobození, které se vztahuje pouze na úroky placené belgickými bankami, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z ustanovení článků 56 a 63 Smlouvy o fungování Evropské unie (bývalé články 49 a 56 Smlouvy o ES) a z článků 36 a 40 Dohody o Evropském hospodářském prostoru;
—
uložit Belgickému království náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Komise napadá dotčená vnitrostátní ustanovení v rozsahu, v němž odrazují belgické rezidenty od využívání služeb bank se sídlem v jiných členských státech Unie, jelikož se na úroky placené těmito bankami nevztahuje daňové osvobození, které se uplatňuje pouze na úroky placené belgickými bankami.
Úvodem Komise především odmítá tvrzení žalovaného, podle něhož přímé daně spadají do výlučné pravomoci členských států, a uvádí, že tato oblast je implicitně, avšak nezbytně zahrnuta do pravomoci týkající se vnitřního trhu, a spadá tedy do sdílené pravomoci mezi Unií a členskými státy.
V odpovědi na námitky vznesené belgickými orgány Komise zaprvé uvádí, že skutečnost, že finanční odvětví nepodalo v této věci žádnou stížnost, není relevantní, jelikož žaloba pro nesplnění povinnosti má objektivní charakter a nemůže být proto podmíněna žádnou stížností. Zadruhé a zatřetí Komise odmítá jednak argument, že uvedená opatření jsou odůvodněna naléhavým důvodem obecného zájmu, jímž je zajištění účinnosti daňových kontrol, a jednak tvrzení, že se u dotčených právních předpisů jedná o opatření v oblasti sociální politiky, které chrání veřejný zájem. Začtvrté odmítá žalobkyně odůvodnění belgických orgánů, podle něhož má rozšíření tohoto osvobození nízký účinek, a tvrdí, že skupina poplatníků, jimž je toto opatření určeno, by mohla mít zájem také o služby bank usazených v jiných členských státech. Zapáté zpochybňuje Komise tvrzení žalovaného, jež se týká rozdílů, které v Unii existují v oblasti ochrany spotřebitelů při úpadku některé banky, a připomíná skutečnost, že tato oblast byla v Evropské unii harmonizována. Na závěr Komise poukazuje na to, že Belgie má tři úřední jazyky (nizozemštinu, francouzštinu a němčinu) a že nejsou odůvodněny vznesené námitky spojené s rizikem nedostatečných informací z důvodu použití jazyka, kterým se v Belgii nehovoří, bankou usazenou mimo Belgii.
Full & Egal Universal Law Academy